Milostný čtyřúhelník

EP 1. - Nonstop tesco.

*Kristýna*
Byla asi jedna hodina v noci a já jsem dostala hlad. No prostě typical me. Stěží jsem se oblékla do něčeho, alespoň trochu nositelného na veřejnosti, protože v mém jednorožčím overalu bych tam fakt asi nešla. Vyšla jsem a namířila jsem si to přímo do nonstop tesca, protože kde jinde si mám koupit jídlo takhle večer.

Procházela jsem uličkama a koukala jsem, co by si tak můj mlsný jazýček dal. Už jsem měla v košíku toho dost, a kdyby to někdo viděl, tak si asi myslí, že jsem v tom, protože takový kombinace co tam byli. Byla jsem v uličce s brambůrkama a už jsem měla vybráno. Lay's strong chilli a limetka je jasná volba (Jsou fakt výborný. pozn. aut.). Ale přeci jen mě od nich něco dělilo, byli strašně vysoko a pro mě jako pro mrňouse to byla fakt výška (Taky jste všichni tak malí? Ze mě si holky ve škole dělají srandu 😂 pozn. aut.).

Natáhla jsem se nahoru a doufala, že na ně třeba dosáhnu, ale nedosáhla. Už jsem ani nedoufala když v tom někdo přišel. "Můžu ti pomoct?" zeptal se mě kluk s brejlema. "Jo, podáš mi prosím tyhle?" odpověděla jsem mu a on mi podal to, co jsem chtěla. "Je blbý být malej člověk co?" zasmál se. "No to je, co já bych dělala bez gentlemanů, jako jsi ty." řekla jsem a oba jsme se zasmáli. "Hele, nechceš se někdy někde sejít? Můžem pokecat a tak." zeptal se zdvořile. Kývla jsem, vyměnili jsme si čísla a domluvili jsme se na první schůzce.

*Další den*
Dnes mám sraz s tím klukem, ani jsem se ho nezeptala na jméno. No nevadí, tak se ho zeptám dneska. Máme sraz na Staromáku pod orlojem. Přišla jsem trošku dýl, protože mi ujelo metro. Už tam stál. Až teď jsem si uvědomila, jak strašně pěknej je. Přivítali jsme se s domlouvali jsme se kam půjdem. Jo a už vím, že se jmenuje Radek. Docela pěkný jméno.

Šli jsme se projít na Náplavku. Celou cestu jsme si povídali. Dozvěděla jsem se, že bydlí v domě ještě se dvěma kamarády, se kterými má společný koníček, ale neřekl mi jaký.

*Po týdnu*
Ze mě a z Radka se stali hodně dobří kamarádi. Sice oba cítíme asi něco víc, ale řekli jsme si, že tomu dáme čas a počkáme. Dnes jdu poprvé k němu domů, chce mi představit jeho kamarády. Pavla a myslím, že Štěpána. Poslal mi do zpráv adresu, takže jsem jí zadala do map a vyšla jsem. Asi po půl hodině jsem dorazila před krásný barák.

Zazvonila jsem s čekala. Po chvíli mi otevřel Ráďa. Objala jsem ho a dala jsem mu pusu na tvář. Sundal mi bundu a šli jsme dovnitř. Kluci prý ještě nejsou doma, ale přijedou. Ukázal mi kuchyň, obývak a jeho pokoj. Má pěknej pokoj, takovej malej a útulnej, jen nechápu, na co potřebuje 3 monitory a mikrofon.

Povídali jsme si a najednou jsme slyšeli zabouchnutí dveří. "Už jsounasi tady." řekl Ráďa a táhl mě do obýváku. Vešli tam dva kluci a v rukách drželi tašky s nákupem. Byli taky strašně pěkný. Kluci odložili nákup a Ráďa nás seznámil. Ten vyšší se jmenuje Pavel a ten druhej je Štěpán. Pavel se mi asi líbí víc než Štěpán, ale on je taky strašně pěknej.

Sedla jsem si na gauč a zůstal tam se mnou jen Pája. Povídali jsme si, je tak strašně vtipnej. Pořád o něčem vtipkoval. Potom jsem si povídala se Štěpánem, to je zase takový trdlo, ale je strašně rozromilej.

*Po týdnu*
Kluci mi pěkně zamotali hlavu. Mám takový pocit, že bych nejradši chodila se všema. Každýho mám ráda kvůli nečemu jinýmu.  Proč to musí být tak složitý? Mimochodem už vím jaký je ten jejich společný koníček. Natáčí videa, dívala jsem se na ně s jsou teda hodně vtipný.

Dnes se prý večer bude pít a přijdou nějací lidi. Jako nevim, ale vždycky se přestanu ovládat. Takže si budu muset hlídat, kolik toho piju.

Přišla jsem ke klukům a všechny jsem je objala, zase se na mě dívali, jako na obrázek, všichni do jednoho. Jednou se z těch pohledů zblazním, no ale já když se mezi nimi rozhoduju, tak na ně koukám asi dost podobně.

Po chvíli už přišlo pár lidí. Ani už si nepamatuju jména. Byl to nějakej blonďák, taky pěknej a pak už nevim, ale podle všeho taky natáčejí videa.

Chvíli jsem pila víno ještě s nějakýma holkama, co tam byly s pak mi někdo nalil vodku s džusem, no tak nemůžu odmítnout. Už jsem byla značně opilá, jako všichni tam. Šla jsem si sednout na gauč. Sedla jsem si a někdo si mě k sobě přitáhnul. Nijak jsem se nebránila.

Probudila jsem se v Pájově posteli. Divím se, že mě nebolela hlava. Otočila jsem se za sebe, ale nikdo tam neležel, trošku jsem si oddychla. Vstala jsem a všimla jsem si, že mám na sobě Ráďovo tričko. Otevřela jsem dveře s málem jsem zašlápla Páju. Ležel na zemi přikrytej mikinou. Nechtěla jsem ho budit, takže jsem kolem něj opatrně prošla a šla jsem do kuchyně.

U stolu seděl, spíš ležel Štěpán. Byl opřenej hlavou o stůl a vedle sebe měl hrnek asi s čajem. Píchla jsem ho do ramene. Strašně se mě lekl. Vzala jsem tři hadry a namočila jsem je. Jeden jsem dala Štěpovi, druhý jsem plácla na hlavu Pájovi a pak jsem šla hledat Ráďu, ale nikde nebyl. "Jestli hledáš Radka, tak spí na zahradě." řekl mi Bax, když jsem se asi po 10 minutách vrátila.

K: Co dělá sakra na zahradě?

Š: Spí.

K: A proč spí na zahradě a ne v posteli?

Š: Jirka ho včera vyhecoval, že to nedá, tak si tam šel lehnout.

K: Doufám, že se alespoň oblékl.

Š: Ne, šel tam, tak jak byl včera večer oblečený.

K: Já ti říkám, že bude nemocnej.

Š: To říkáš jen proto, abys pak mohla říct já ti to říkala.

K: Přesně.

Šla jsem na zahradu a uprostřed ležel Ráďa, naštěstí byl oblečenej teple, takže snad nemocnej nebude. Vzbudila jsem ho, vůbec nevěděl jak se tam dostal, takže šel dovnitř a lehnul si do postele.

Seděli jsme s Baxem u stolu a povídali jsme si, když v tom jsme slyšeli ze zhora: "Už nikdy nebudu pít." Začali jsme se smát. Rozloučila jsem se s klukama a šla jsem domů.

Rozhodla jsem se psát další příběh, tahle kapitola není nic moc, ale přísahám, že příští kapitola bude lepší. Poslední dobou si strašně ujíždím na Wedrymu, Baxovi a Herdynovi. Kdyžtak do komentářů můžete psát koho máte nejraději. Děkuju vám za přečtení téhle kapitoly a těšte se na další kapitolu, čaukooo!! ❤  P.S: Trošku jsem si vyhrála s obalem, tak snad se vám líbí :)