Milostný čtyřúhelník

EP 9. - Chce to pauzu.

Už jsem tady zas! Hmm.. No, blbej fór 😂 Lidi, asi mě políbila múza a já vím, jak mám pokračovat (zatím jen v téhle kapitole). Ale asi radši zatím ponechám v názvu POZASTAVENO, než budu vědět, jak přesně bude pokračovat celý příběh.

Poslední dobou to jde se mnou a Radkem docela z kopce. Neustále se hádáme a najednou jsme si nějací cizí. Už si nerozumíme, tak jako dříve. Už delší dobu přemýšlím o tom, že si dáme pauzu.

Nasedla jsem do auta, které jsem dostala od táty, protože on si koupil nové a věděl, že mě se auto hodí a vyjela jsem do kavárny, kde máme s Radkem sraz. Sice to moje auto není nějaké nejnovější BMW, ale mě bohatě postačí. Za pár minut jsem tam byla. Vystoupila jsem z auta a šla jsem do malé, útulné kavárničky v zapadlé uličce v Praze.

Vešla jsem dovnitř a Radek už seděl u stolu a popíjel kafe. Pozdravili jsme se a objali. Žádná pusa, nic.. Náš vztah už je vážně chladný. "Dáte si něco?" zeptala se mě milá servírka. "Jedno Latté, prosím." usmála jsem se na ní, i když mi do smíchu moc nebylo. "Radku, asi víš, že to mezi námi poslední dobou není úplně nejlepší." začala jsem, ale nevěděla jsem, jak pokračovat.

"Myslím, že vím o čem chceš mluvit." řekl Radek po chvíli trapného ticha. "Tady je vaše Latté." přerušila nás servírka. Pohledem jsem jí poděkovala a opět jsem upřela pohled na Radka. "Chce to pauzu.." řekli jsme oba najednou. Mírně jsem se ušklíbla a napila jsem se svého kafe.

Zbytek našeho posezení jsme jen mlčeli. Potom jsme zaplatili, rozloučili jsme se, bez objetí.. Nasedla jsem do auta a odjela jsem domů. Pobrečela jsem si a zbytek dne proflákala koukáním na romantické filmy.

-----

Po pár dnech mi doma došly veškeré zásoby v lednici, takže jsem byla nucena dojít nakoupit. Samozřejmě jsem si mohla objednat Rohlík (doufám, že všichni chápou, že myslím ten obchod a ne jen obyčejný rohlík 😂😂 pozn. aut.), ale zrovna bylo venku hezky, takže jsem se to rozhodla vzít i jako příjemnou procházku.

Projížděla jsem uličkami Tesca. Vzpomněla jsem si na naše první setkání, podával mi brambůrky. Musela jsem se zasmát. Zrovna jsem byla u ovoce, když mi někdo zakryl oči. Otočila jsem se a tam stála Káťa. "Ahojky Kristý, tak co, jak jde život?" ze široka se usmála.

"Prohlídni si mě a hádej." pokusila jsem se o úsměv. "No, já jsem nechtěla, aby jsi jako první ode mě slyšela, to že vypadáš hrozně.." udělala divnou grimasu na obličeji. "To je v pohodě, vím, že vypadám jako strašidlo, ale hold už s tím nic neudělám. A co ty a kluci?" převedla jsem téma jinam.

"Nechci mluvit o klukách, když stejně vím, že tě to nezajímá a tohle byla jen otázka, aby řeč nestála. Dnes jdeme večer s nějakýma lidma na párty, půjdeš taky?" zeptala se vesele. "Ne, vypadám takhle a nemám náladu na nic. Akorát bych to tam kazila." zakroutila jsem hlavou.

"Nekecej, v 9 hodin vyrážíme, takže v 6 hodin jsem u tebe a dám tě do kupy." řekla a odešla. Prostě odešla pryč. Nakoupila jsem zbytek věcí a vyrazila jsem domů, kde jsem všechno vybalila.

Sedla jsem si na postel a přemýšlela o dnešním večeru. "Seru na něj, budu se bavit jako nikdy jindy!" bouchla jsem pěstí do postele a vstala jsem. Zamířila jsem si to rovnou do koupelny. Dala jsem si asi hodinovou horkou vanu. Umyla jsem si vlasy a celá se tak nějak dala do kupy.

Když jsem vylezla, tak jsem si pořádně vyčistila pleť, protože ta byla za těch pár dní pořádně zanedbaná. Dala jsem si na obličej masku a mezitím, co jsem ji nechávala působit jsem si udělala oběd. Udělala jsem si nudle s kuřecím masem a se zeleninou. Moje první pořádný jídlo za tento týden.

Asi v 5 hodin jsem se šla namalovat, nic extra, korektor, pudr, řasenku a linky. Ještě jsem si vlasy dala do vysokého culíku a byl čas na oblečení. Otevřela jsem skříň a přemýšlela, co bych si tak mohla vzít na sebe. Volba nakonec padla na černé roztrhané džíny a černé tílko těsně pod pupík, které skvěle vyznačovalo mé přednosti.

Sotva jsem si sedla, tak se ozval zvonek. Vstala jsem a otevřela dveře, za kterými stála Kačka. "Kdo jsi a co jsi udělala s Kristýnou?" zeptala se se smíchem. "Wow, vypadáš fantasticky!" dodala a šla dovnitř. "Děkuju, dalo mi to docela zabrat." zasmála jsem se a obou jsem nám nalila skleničku vína.

"Čekala jsem, že tě budu muset přemlouvat a ono ne. Takže si můžeme jít ještě někam sednout, před tou párty, když máme čas." řekla a upila červené tekutiny ve skleničce. "Tak to dopijem a jdem, dnes se budeme bavit." pomalu jsem si začala balit věci do kabelky.

Asi po 20 minutách jsme vyšly, zastavili jsme se v nějakém baru, kde jsme potkaly pár lidí, kteří míří na stejnou párty, jako my. Už tam jsme si dali pár panáčků. Byl čas vyrazit, takže jsme asi s 50 dalšími lidmi vyšli na již zmiňovanou párty. Šli jsme ulicemi Prahy, zpívali jsme, povídali si, bavili se.

Když jsme vešli do jednoho většího klubu, už to tam pěkně žilo. Všichni se bavili a užívali si krásného pátečního večera. Už se mi podařilo ztratit Kačku, takže jsem se vydala na bar, dát si něco k pití. Stoupla jsem si k baru a čekala, až ke mě nějaký z barmanů přijde.

"Co tady tak sama?" zakřičel mi někdo do ucha, abych ho slyšela. "Jdu si koupit něco k pití. Co ty tady tak sám?" zeptala jsem se ho na stejnou otázku. "Jdu tě pozvat na drink. Co piješ?" zeptal se a mával na barmana. "Všechno, co teče." zasmála jsem se a on něco objednal. Přes ten hluk jsem neslyšela co.

"Tak na zdraví." připili jsme se mě doteď neznámou tekutinou. Když jsme dopili, šli jsme tancovat. Ani nevím jméno toho neznámého, ale stejně mě nezajímá. Teď stojí u baru a balí tam jinou. Ale beru to tak, že jsem měla drink zdarma. Někdo mě chytil za boky a začal s nimi pohybovat do rytmu. Otočila jsem se k němu, spojila si ruce za jeho krkem a začala jsem se s nim líbat. Vůbec nevím, co to do mě vjelo.

-----

Ležela jsem u mě doma v posteli a někdo mě držel okolo pasu. Do prdele! Co se včera stalo? Proč si nic nepamatuju? Pomalu jsem se dostala z objetí toho neznámého a pak jsem se na něj podívala. A co ten tady dělá?! Byl to Jirka. Ten blonďák s červenou čepicí..