Milostný čtyřúhelník

EP 5. - House?

Ehm.. Okolnosti se trošku změnily a já budu muset do příběhu připojit House. Takže Milostný pětiúhelník? Ne? Já fakt nevím, ještě to musím promyslet a rozhodnout se, jestli si tu Pavla necháme a nebo ho vyměníme za Kubu. Každopádně na téhle kapitole to nic nemění, protože ty nejhlavnější změny budou až v EP 6. 😉

Už jdu od doktora a díky bohu už nemám sádru, ale ortézu. Není to sice nějaká velká výhra, ale oproti sádře v tom vidím jen výhody. Přicházela jsem k autu a už z dálky jsem viděla Pavla spát. Jen jsem pomalu jdem přišla k autu a začala jsem bouchat na přední sklo. Strašně se mě lekl. Myslím, že už mě nikdy nikam neodveze, ale ten jeho vyděšený pohled za to stál.

"Promiň Pájo, ale já musela, i když jsi vypadal tak roztomile." řekla jsem a položila jsem mu ruku na tvář. "Nech mě bejt!!" zakřičel a odhodil mi ruku pryč. "Hele v klidu jo? Nic tak hroznýho jsem ti neprovedla." řekla jsem už mírně nasraně. Jen si řekl něco pro sebe a pak už jsme vyjeli. Celou cestu jsme oba dva mlčeli. Přijeli jsme před dům. "Vystup, já ještě někam jedu." zavelel jako táta malýmu spratkovi. "Ano tati.." řekla jsem jako malá holčička ".. a užij si rande." dodala jsem a rychle jsem zabouchla dveře.

Chtěla jsem rychle utéct, ale slyšela jsem, jak stahuje okýnko, tak jsem se otočila. "Víš co Kristýno? Jdi už do prdele, fakt." řekl nasraně a co nejrychleji odjel. Jen jsem nad tím mávla rukou, však ono ho to zase přejde. Vešla jsem dovnitř a tam na gauči ležel Ráďa a byl na mobilu. "Ahoj." pozdravil a usmál se. "Ahojky, koukej, sundali mi sádru." zvedla jsem ruku do vzduchu. "Super, kde máš Pavla?" zeptal se zvědavě.

"Nevím, nasral se a někam odjel." pokrčila jsem rameny. "Copa jsi mu provedla?" zasmál se. "Spal v autě, tak jsem začala klepat na okno a on se leknul. Od tý doby na mě byl nasranej. Ten se chová hůř, než když má holka krámy." zasmála jsem se. "No jo no, i Herďa má své dny." řekl a oba jsme dostali totální záchvat smíchu.

"Štěpán už odešel?" zeptala jsem se, když jsme se dosmáli. "Odešel, není... počkat,.my jsme tu vlastně sami." vstal a sek šel ke mě. Podíval se mi zpříma do očí a objal mě. "Kristýnko.. ty už to víš, ale já ti to musím říct znovu." odtáhl se "MI-LU-JI-TĚ" řekl a políbil mě. Cítila jsem se jako v ráji, ale bylo to jiné než se Štěpánem, bylo to přirozenější. Začala jsem spolupracovat. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a znovu jsme se objali. "Taky tě miluju." pošeptala jsem mu do ucha.

-----

Leželi jsme spolu na gauči v objetí. A slyšeli jsme odemykání dveří. Ráďa se mě pohledem zeptal, jestli to budeme držet v tajnosti, nebo ne. Zakroutila jsem hlavou a usmála jsem se. Do obýváku doslova přiletěl Pavel. Ale jakmile si nás všiml, tak rychle zmizel. Mávli jsme nad ním rukou a dál jsme si užívali přítomnosti toho druhého.

Asi po hodině přišel Štěpán. "Ahoj, tak jak se ve.." zasekl se. Prohlídl si nás od hlavy až patě a odešel. "Ty vole, co s nima dneska je?" řekl až moc starostlivě Radek, asi ho to fakt štve. "Počkej chvíli." řekla jsem a šla za Pájou. Zaklepala jsem a slyšela jsem jen zabrblání, což asi mělo znamenat 'dále'. "Pájo, furt se na mě zlobíš?" udělala jsem smutný obličej.

"Vypadni." řekl hnusně a lehl si do postele zády ke mě. "Pájo, co tě žere?" sedla jsem si k němu a položila jsem mu ruku na rameno. "Dopíči můžeš se o mě přestat zajímat. Prostě se starej jen o sebe. A teď laskavě vypadni, támhle jsou dveře." celé to, zakřičel tak, že to museli kluci slyšet. Ani jsem nešla za Štěpánem, protože hádám, že by to dopadlo dost podobně.

Dnes kratší díl, ale mám vysvětlení. Od včera jsem v práci a teď večer jsem se úplně unavená dokopala k tomu něco napsat. Mám pocit, že se za chvíli rozsypu, jako domeček z karet, protože jsem zbytek mojí energie vložila sem a teď už vážně musím jít spát. Dobrou noc a čaukooo!!