Milostný čtyřúhelník

EP 2. - Budeš bydlet u nás.

*Štěpán*
Vzbudily mě kroky a Pavlův hlas na chodbě. Podíval jsem se na mobil a byly asi 4 hodiny v noci, měl jsem zmeškaný hovor od Kiki. Nechtěl jsem vstávat, ale chtěl jsem vědět, co se děje. Sešel jsem schody a hledal jsem Pavla, zrovna si obouval boty.

Š: Kam jedeš?

P: Jedu pro Kiki, musím jí odvézt do nemocnice.

Š: Proboha proč?

P: Prý upadla a asi má zlomenou ruku.

Š: Ježiš to je tele, mě taky volala, ale já mám vyplý zvuky.

P: Prý volala všem, ale zvedl jsem to jenom já.

Š: Radek spí?

P: Asi jo, kdyby se vzbudil, tak mu to řekni.

Š: Jasný, tak čus.

P: Čau.

*Kristýna*
Vzbudil mě zvonek. Tyvole, kdo mě budí ve 3 ráno? Vstala jsem šla otevřít dveře. Otevřela jsem, ale hned vzápětí jsem se je snažila zavřít, ale on mi tam dal nohu. Stál tam můj bejvalej a byl úplně na šrot. Vtrhnul dovnitř a začal mi vyčítat, že jsem se s ním rozešla.

Začal mě prosit, ať se k němu vrátím. Když jsem mu řekla, že ne hned mi jednu vlepil, ale to už jsem to nevydržela a začala jsem na něj křičet: "Vypadni odsud ty kreténe!" Čuměl na mě jako na zjevení. Stoupnul si přímo naproti mě a odstrčil mě přímo ke kuchyňské lince a pak odešel.

Asi jsem si zlomila ruku, naneštěstí pravou. Zvedla jsem se a šla jsem si pro mobil. Volala jsem několika kamarádům, ale jediný kdo mi to zvednul byl Pavel. Alespoň vím, na koho se mužů spolehnout, když je nouze. Byla jsem jen v pyžamu, takže jsem se šla oblíct, ale co si budeme povídat, moc to nešlo. Počkala jsem teda na Pavla, který mi pak pomohl a nemohl se na mě vynadívat.

V nemocnici mi udělali rentgen a zjistili, že tu ruku mám fakt zlomenou. Dali mi teda sádru a řekli mi, kdy mám přijít. Pavel mě odvezl domů a já jsem ho jako poděkování pozvala na kafe, které si stejně musel udělat sám, protože já jsem bez mojí pravé ruky úplně levá, a to doslova. Koukali jsme na sebe a usrkávali kávu, když v tom Pavel z ničeho nic prolomil ticho: "Hele víš co? Budeš bydlet u nás."

K: Prosimtě proč?

P: Vždyť ty si sama neuděláš ani kafe, ani se sama nedokážeš oblíct, tak tady přeci nebudeš sama, vždyť by sis ani neutřela sama prdel.

K: Ale já to nějak zvládnu a navíc bych vám byla jenom na obtíž.

P: Půjdeš dobrovolně nebo tě mám odtáhnout sám?

K: Nikam nejedu, budu tady.

P: Jak myslíš..

Zvedl se a hodil si mě přes rameno. Začala jsem křičet. "Tak co už pojedeš dobrovolně?" zastavil se přede dveřmi. "Jo, alespoň si sbalím nějaké věci." odpověděla jsem mu a šla jsem balit. Sbalila jsem si pár věci, teda vyndala je ze skříně, do batohu mi je nandal Pavel. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem ráda, že budu u nich, tam mám jistotu, že se mi nic nemůže stát.

Přijeli jsme k nim asi v 9, takže kluci ještě spali. Pustili jsme si s Pavlem televizi a společně jsme se smáli u hereckých výkonů v ordinaci. "Co se to tu děje?" slyšeli jsme Radkův unavený hlas. Začali jsme se smát ještě víc, protože vidět Ráďu po ránu to je něco, co chceš. Řekla jsem mu, že jsem upadla a že Pavel trval na tom, že budu bydlet u nich.

Nějak jsme se proflákali celým dnem a už byl večer. Kluci se začali hádat o tom, kde budu spát. "Hele kluci ticho, já si sama vyberu, kde budu spát." zavelela jsem, protože už mě štvali, tím jak se hádají o mě. Nakonec jsem si odnesla věci k Pavlovi, protože on má na to největší nárok. Dívali jsme se na nějaký horor, lehla jsem si na sedačku a hlavu jsem opřela Radkovi o nohy.

Vzbudila jsem se v něčí náruči. Podle vůně jsem poznala, že to je Radek. Položil mě do postele a po chvíli si lehnul vedle mě (Budeme dělat, že v tom jeho pokoji má větší postel ok? 😂 pozn. aut.). Dal mi pusu na čelo a řekl mi: "Miluju tě zlato, dobrou noc." V tu chvíli jsem věděla, že k němu cítím to samé, přitulila jsem se k němu a v jeho objetí jsem usnula.

Probudila jsem se úplně ve stejné pozici, jako jsem usínala. Opatrně jsem vstala a šla jsem do kuchyně, kde už u stolu seděl Pája a snídal. "Dobré ráno, dáš si snídani?" zeptal se. "Dobré, ne děkuji, já nesnídám." řekla jsem mu a přisedla jsem si. "Včera si tě Radek vzal k sobě, ale dneska spíš u mě." zasmál se. "No jo prosimtě, ještě se o mě poperte a půjdu spát ke Štěpánovi." zasmála jsem se taky.

Šla jsem si pro mobil, který jsem měla u Rádi v pokoji. Vešla jsem dovnitř a trošku jsem přehlídla batoh na zemi a zakopla jsem. Naštěstí jsem nespadla na zem, ale na postel. Přímo na Radka. Strašně se leknul. Začala jsem se neskutečně smát a on se po chvíli přidal. Do pokoje hned vtrhl Pavel a řekl něco, po čem jsem se začala smát ještě víc: "Ty vole co tu děláte? Se tady oplodňujete nebo co?"

Je tu další kapitola, chtěla jsem jí začít psát už dopoledne, protože jsem byla doma. Jako né, že by jsme zaspali, jako to ne, ale vlastně jo 😂 ale dohrabala jsem se k tomu až teď. Takže snad se vám tahle kapitola líbila, mějte se krásně a čaukooo!!