Milostný čtyřúhelník

EP 10. - Mám podmínku..

Byl to Jirka. Ten blonďák s červenou čepicí..

Vstala jsem a šla jsem do koupelny, podívala jsem se na sebe do zrcadla a tím se mi naskytl ten příšerný pohled na mě. Řasenka všude, vlasy stojící do všech stran.. Hrůza..

Rychle jsem si umyla obličej, rozčesala vlasy a šla jsem si do kuchyně vzít prášek. Připravila jsem jeden i Jirkovi a hned jsem mu ho šla odnést. Párkrát jsem s ním zatřásla, ale jen se překulil na opačný bok. Zkoušela jsem to dál, ale furt nic. Vlepila jsem mu pořádnou facku a on konečně začal projevovat známky života.

"Co, kde sem?" rozhlížel se zmateně. "Na, vem si ten prášek." podala jsem mu do ruky sklenici vody i s práškem. "Co se stalo?" pořád nechápal, ostatně tak jako já. "Nevím.. Nic si nepamatuju.." řekla jsem a šla jsem zapnout mobil.

Začal mi cinkat jako o život.
Tomáš odeslal/a fotku:

Tohle mi přišlo několikrát za sebou. Nemůže to poslat najednou? Otevřela jsem ten chat a bylo tam několik fotek mě a Jirky v tom klubu.

Chobotnice007 🐙 (Pavel): Jako rrly? Můžeš mi říct, co to má znamenat?

Tučňák 000 🐧: Já nevím, mám okno, nic si nepamatuju..

Chobotnice007 🐙: Jak to chceš vysvětlit Radkovi?

Tučňák000 🐧: Momentálně spolu nejsme a navíc se to nedozví..

Chobotnice007 🐙: Jseš si tím tak jistá?

Tučňák000 🐧: Přeci nebudeš takový hajzl, aby jsi mu to řekl.. Pavle, prosím..

Chobotnice007 🐙: A Kao asi taky nebude úplně nadšená, až to uvidí co?

Tučňák000 🐧: Pavle, o co ti jde?

Neodepsal, jen tam dal zobrazeno. "Myslím, že máme problém.." řekla jsem a podívala jsem se na Jirku, který vypadal, jako by právě spadl z Marsu. "Já nic nechápu, co tu dělám?" ptal se a úplně ignoroval to, co jsem právě řekla.

"Probudil jsi se skoro nahý u mě v posteli a já na sobě mám tvoje tričko, furt ti to nedochází? Jo a podívej na tohle." otočila jsem mobil směrem k němu. "Kurva!!" konečně mu to došlo. "Takže, plán je takový. Dnes dojedu k Herďovi, promluvím si s ním, aby držel hubu a my si to necháme pro sebe, jasný?" zeptala jsem se.

"No to každopádně, já nechápu, jak jsem to mohl udělat. Kao se to nesmí dozvědět, nikdy.." řekl a začal se oblékat. Společně jsme vyšli, odvezla jsem ho domů a jela jsem za Pavlem. Zazvonila jsem a otevřela mi jeho mamka, kterou vidím dnes poprvé.

"Dobrý den paní Mikešová, je doma Pavel?" zeptala jsem se zatímco ona si mě přihlížela od hlavy až k patě. "Jo, je doma. Pojď, odvedu tě za ním." usmála se a vedla mě za Pavlem. Cestou se mě ani nezapomněla zeptat, co spolu máme.

"Pavlíku, máš tu návštěvu." zaklepala na jeho dveře. "Jo mami, tak ať jde dál." odsekl a já jsem tedy vešla dovnitř. "Ty fotky okamžitě smažeš a budeš držet hubu." řekla jsem bez pozdravu hned, jak se za mnou zavřely dveře. "Nic mazat nebudu, ale držet hubu bych mohl." uculil se. "Tak to bylo snazší než jsem si myslela, takže to vyklop.." kývla jsem hlavou, aby mluvil.

P: Mám podmínku..

K: Nečekaně..

P: Budu držet hubu, když..

K: Když?

P: Když se se mnou vyspíš.

K: Cože?! A ta skrytá kamera je kde?

P: Já to myslím vážně.

K: Tak to v žádným případě, myslíš  si, že jsem nějaká děvka nebo co?

P: Ne, ale ta představa mě rajcuje.

"Debile.." zvedla jsem se na odchod. "Volám Radkovi.." řekl a dal si mobil k uchu. "A jak ti mám věřit, že mu to neřekneš, když to udělám?!" vykřikla jsem. "Takže o tom uvažuješ. No, pak bych ty fotky vymazal a nedozvěděla by se to ani Kao." zase se usmál. "Vyděrači.." zašeptala jsem a odešla pryč.

Před odchodem jsem se ještě rozloučila s paní Mikešovou a šla jsem do auta. Vyjela jsem, ale začalo pršet a silnice byla pěkně namrzlá a mě to kousek před Prahou trochu podjelo, naštěstí se mi podařilo trochu strhnout volant do strany, takže jsem do příkopu ne narazila čelně, ale bokem.

Auto bylo zapadnuté v příkopu stranou řidiče a já jsem nemohla otevřít dveře, takže jsem vylezla stranou spolujezdce. Nehorázně jsem se klepala. Obešla jsem auto a kromě zmáčklého nárazníku to vypadalo v pohodě. Nechtěla jsem volat odtahovku, takže jsem zavolala Štěpánovi ačkoli jsem moc nechtěla. Řekl, že hned přijede, takže jsem se opřela o kapotu a cekala.

Hned první auto, co jelo okolo zastavilo. Vevnitř seděli dva chlapi, asi okolo 35. "Jste v pořádku slečno?" řekl jeden, hned jak stáhl okénko. "Jo, v pohodě, klidně jeďte dál, mě už jede pomoc. Děkuju, že jste zastavili." zasmála jsem se. "A utřete si tu krev na čele." mrknul a odjel.

Sáhla jsem si na čelo a opravdu mi tekla krev. Musela jsem se škrábnout. Krev jsem nechala krví a dál vyhlížela mé zachránce. Mezitím u mě zastavilo ještě několik aut, vlastně zastavili všichni, což se divím, ale je vidět, že na světě pořád existujou hodní a ochotní lidé.

Asi po 15ti minutách přijel Štěpán a vedle seděl.. Radek?! Kurva, přesně jeho jsem vidět nechtěla.. Vystoupil a hned běžel ke mě. "Co jsi dělala? Víš jak jsem se lekl?" vtáhl si mě do obětí. "Jen mi to podjelo, je to v pohodě." usmála jsem se na něj.

Kluci auto vytáhli provazem, ale už mě nechtěli nechat řídit, takže moje auto řídil Radek a já seděla na místě spolujezdce. Celou cestu bylo ticho. Přijeli jsme k nim před dům. "Odtud už si to odřídím sama." řekla jsem s už jsem se chystala vystoupit a přesednout si. "V žádným případě, teď tě řídit nenechám, přespíš tady a ráno tě pustím."

"Ne, to nejde.." sklopila jsem hlavu. "Co by to nešlo, jde to. A navíc si s tebou chci promluvit." řekl a mě polilo horko. Že by mu Pavel už napsal? Po chvíli přemlouvání jsme vystoupili z auta a šli dovnitř.

"Ahoj Kristý." usmál se Kuba. "Ahoj." udělala jsem falešný úsměv a šla za Radkem do jeho pokoje. "Takže, Pavel mi dnes psal a já bych to chtěl probrat." (1000 slov! pozn. aut.) A kurva..

Chudák Herďa.. 😂😂 Takže děkuji za přečtení téhle kapitoly. Nechápu svojí logiku, napíšu kapitolu a několik dní jí nevydám, ač už je dávno hotová 😂😂