IDENTITA NEZNÁMA

John o ničem neví

Po necelých patnácti minutách jsme dorazili do Baker Street. Vypadala jako vcelku obyčejná ulice. Zastavili jsme před kavárnou/barem u Speedyho.
,,Jsme tady,'' oznámil mi Sherlock a v další chvíli už vystupoval z auta. Vystoupila jsem taky a přešla jsem ke kufru auta, kde už mi taxikář vyndaval zavazadla. Taxikář mi podal tašky. Vzala jsem si je a otočila jsem se k odchodu.
,,Sherleen,'' uslyšela jsem za sebou Sherlocka.
,,Ano?'' otočila jsem se k němu. Sherlock kývl hlavou k taxikáři. Věděla jsem, že po mně chce, abych mu poděkovala. Protočila jsem panenky a znovu jsem se otočila k odchodu.
,,Sherleen,'' ozval se Sherlock znovu, tentokrát důrazněji.
,,Díky!'' křikla jsem a ani jsem se neobtěžovala se otočit.
,,Sherleen, počkejte!'' křikl na mě znovu Sherlock. Otráveně jsem se otočila a nadzvedla jsem obočí.
,,Co je?'' štěkla jsem. Sherlock stál před dveřmi s nápisem 221B. Musela jsem je minout. Kousla jsem se do rtu a vrátila jsem se zpátky.
,,Tak už otevřete,'' zamručela jsem.

Když jsme vyšli schody do prvního patra, Sherlock otevřel dveře hned naproti schodům. Kývl hlavou směrem dovnitř a mně nezbývalo nic jiného, než vejít. Vešla jsem do domu s Sherlockem v závěsu. 
,,Pokračujte nahoru,'' ozvalo se za mnou než jsem se stihla rozhlédnout. Pokračovala jsem tedy po schodech nahoru.
,,To jste vy, Sherlocku?'' Ze zdola se ozval ženský hlas. 
,,Ano!'' odpověděl Sherlock, otevřel mi dveře na konci schodiště a pokynul mi hlavou. Vešla jsem dovnitř a zabouchly se za mnou dveře. Slyšela jsem Sherlocka jít zase po schodech dolů. Odložila jsem si tašky na zem a rozhlížela jsem se kolem sebe. Malý byt s pohovkou, kuchyňkou a několika dalšími, nejspíše menšími pokoji na konci malé chodby. 
,,Haló?'' pronesla jsem do ticha, aniž bych očekávala jakoukoliv odpověď. Na konci chodbičky se ale k mému překvapení otevřely dveře, ze kterých vyšel menší muž a spěchal ke mně.
,,Promiňte, ale dneska máme,'' začal, ale já ho přerušila.
,,Přijela jsem s Sherlockem Holmesem,'' řekla jsem, až moc mírně na svou novou roli. Alespoň jsem si tedy založila ruce na prsou, ale byla jsem nervózní, to se nedalo popřít.
,,Ah, dobře. Promiňte. Já jsem John. John Watson. Bydlím tady s Sherlockem,'' představil se. 
,,Těší mě,'' řekla jsem pouze a potřásla jsem si s ním rukou. Vypadalo to, že se mě chtěl zeptat na jméno, ale v tu chvíli vtrhl do bytu Sherlock, čímž mě zachránil.
,,Skvěle, už jste se seznámili. Johne, slečna Holmesová tu na pár dní zůstane,'' prohodil Sherlock jako by nic. Když zmínil mé 'jméno', John se zarazil. 
,,Jasně,'' řekl ale jen a poškrabal se na hlavě. 
,,Dáte si,'' zeptal se mě John, ale nestihl dopovědět.
,,Ne, díky,'' odsekla jsem tak, jak by to v mé hlavě správná Sherleen nejspíš udělala. John se zarazil, něco si pro sebe zamumlal a odešel do kuchyňky. Sherlock se mezitím posadil na gauč a pozoroval mě. Sedla jsem si tedy na židli a čekala jsem, ruce jsem nechala založené na prsou. Nikdo z nás nic neříkal. Až když přišel John a posadil se naproti Sherlockovi, tak Sherlock promluvil. 
,,Proč zrovna jméno Holmes, hmm?'' podíval se na mě s rukama založenýma na prsou, podobně, jako jsem je měla já. 
,,Narodila jsem se tak,'' odpověděla jsem, aniž bych hnula brvou.
,,Oba víme, že to není pravda,'' odvětil Sherlock. Neodpovídala jsem, ale nespouštěla jsem z něj oči. Takže John do toho zatažený nebyl? 
,,Ne, John o ničem neví,'' odpověděl mi Sherlock, jako by mi snad četl myšlenky. Podívala jsem se na Johna, který doopravdy vypadal překvapeně a usrkával svého čaje. 
,,Jmenuji se Sherleen Holmesová, můžete,'' začala jsem, ale Sherlock mě přerušil.
,,Zkontrolovat vaše doklady? Samozřejmě, že máte na dokladech své jméno, rodné číslo a všechny podstatné údaje. Jsou falešné,'' prohlásil Sherlock, aniž by se mu v obličeji daly rozeznat jakékoliv emoce. 
,,To je lež, mé doklady jsou pravé,'' odsekla jsem. Sherlock beze slova zavrtěl hlavou.
,,Na konci chodby napravo je vaše ložnice, nalevo je koupelna. Kuchyňku můžete plně využívat. Pokud tu budeme mít zákazníka, nechceme, abyste nás vyrušovala,'' s těmito slovy si Sherlock položil nohy na gauč a zavřel oči, čímž dal plně najevo, že už se se mnou o ničem nechce vybavovat.  

Tak a další kapitola je na světě. Omlouvám se, že to tak trvalo. Taky jsem za ty dva roky trochu změnila styl psaní, tak doufám, že to není něco úplně jiného. 
Pokud se vám kapitola (ve které se toho moc nestalo, přiznávám) líbila, budu ráda když pro ní zahlasujete a v komentářích se se mnou podělíte o svůj názor.
Mějte se krásně!