IDENTITA NEZNÁMA

Já mám času dost

Ze vzpomínek na minulé identity mi přejel mráz po zádech. Vzpomněla jsem si, jak nepříjemný pocit to byl, vědět, že vás někdo sleduje. Ale věděla jsem to vůbec? Nikdy jsem si nemohla být ničím jistá. Nemohla jsem zajít na policii, nenašli by mě v databázi. Byla jsem ráda, že jsem se rozhodla odhodit tuto část svého života za hlavu. Než jsem opustila pokoj, pohled mi zavadil o desky na stole. Udělala jsem směrem k nim pár kroků, ale nakonec jsem si to rozmyslela a opustila jsem pokoj. Nejdříve jsem si odskočila do koupelny a následně jsem zamířila přes kuchyň do obývacího pokoje. Našla jsem tam pouze Johna, začteného do knihy. Po Sherlockovi jako by se slehla zem. John mě nejspíš vůbec neslyšel a tak jsem zaklepala na futra od dveří. John sebou jemně trhl a podíval se na mě. Nejspíš ho překvapil můj vzhled, protože si mě prohlídl od hlavy až k patě. 
,,Pardon, nechci vás rušit. Chtěla jsem se jen zeptat, jestli bych si mohla uvařit kávu?'' zeptala jsem se. John přikývl a dál si mě, až nedůvěřivě, prohlížel. 
,,Budete chtít taky?'' John beze slova kývl. 
,,Cukr, mléko?'' 
,,Oboje,'' dostala jsem z něj. Přikývla jsem, zašla jsem zpátky do kuchyně a postavila jsem vodu na kávu. Po chvilce hledání jsem našla jak hrnky, tak kávu, mléko i cukr. Vzala jsem kávu a odešla jsem s ní do obývacího pokoje. Postavila jsem hrnky na konferenční stolek a posadila jsem se na dřevěnou židli. John na mě kývl, ale nic neříkal. Vzala jsem svůj hrnek do ruky a přičichla jsem si k horkému aroma kávy. Nevěděla jsem, co říct. John odložil svou knihu, napil se kávy a podíval se na mne.
,,Opravdu se jmenujete Sherleen Holmesová?'' zeptal se mě, aniž by ze mě spustil pohled.
,,No, ano. Ale vlastně ne,'' zamumlala jsem, ,,je to poněkud složitější,'' dodala jsem. John zvedl obočí a posadil se hlouběji do křesla. 
,,Já mám času dost,'' podotkl a čekal. Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. Tikala jsem pohledem mezi Johnem a hrnkem kávy. Nakonec se ze mne slova začala sypat sama od sebe. Pomalu jsem ani nevěděla, co jsem říkala. Odvyprávěla jsem mu vše, co jsem si pamatovala. Identity před Austrálií mi tak nějak splývaly do sebe, ale Austrálii a Irsko jsem zvládla odříkat bez problémů. Když jsem skončila, napila jsem se kávy a podívala jsem se na Johna. Ten se na mě překvapeně díval. Skoro až jako by zíral. Nic ale neříkal. Opřela jsem se zády o židli a oddychla jsem si. Chvíli jsme tam jen tak seděli. Když jsme dopili kávu, vzala jsem nám oběma hrnky a odnesla jsem je do kuchyně. Rozhodla jsem se je rovnou i umýt, a tak jsem začala. 
,,Promiňte, nevěděl jsem, co říct,'' ozvalo se po chvíli za mnou. Jelikož jsem Johna neslyšela přicházet, trochu jsem se lekla. Otočila jsem se a pokusila jsem se usmát.
,,To je v pohodě. Nikdy jsem to ještě nikomu takhle nepopisovala, taky jsem z toho byla trochu rozhozená.'' John se opíral o rám dveří a pozoroval mě.
,,Nemusela jste to umývat,'' řekl jako by nic. Pokrčila jsem pouze rameny a domyla jsem druhý hrnek. Postavila jsem ho vedle druhého, aby mohl uschnout a pustila jsem se do lžiček. Uslyšela jsem vrznutí židle, to se nejspíš John posadil. 
,,Musím vám ale říct, že jste svou roli hrála skvěle. Uvěřil jsem vám asi všechno, hlavně tu vaši aroganci.'' Otočila jsem se na něj a usmála jsem se.
,,Díky, už mám nějakou praxi,'' odpověděla jsem mu. John se usmál. Snad poprvé za celou tu dobu, co jsem tu byla. 

Pokud se vám část líbila, nezapomeňte pro ní zahlasovat a o svůj názor se můžete podělit v komentářích. 
Mějte se krásně.