IDENTITA NEZNÁMA

Bojím se

Když se Sherlock vrátil, zrovna jsme s Johnem seděli na pohovkách a povídali jsme si. Jakmile Sherlock vešel do bytu, přestala jsem mluvit. I John přestal a podíval se na Sherlocka. Otočila jsem se tak, abych na něj také viděla. Sherlock si beze slov sundal kabát a kývl na Johna. Ten se zvedl a odešel do ložnice. 
,,Dáte si čaj?'' zeptal se mě Sherlock. 
,,Nedám, děkuji,'' odpověděla jsem a nadzvedla jsem obočí.
,,Já si dám,'' odvětil Sherlock a šel do kuchyně, kde si začal vařit čaj. Když si ho donesl, posadil se na pohovku naproti mně, čaj si zamíchal a napil se.
,,Jak se jmenujete?'' zeptal se, aniž by ze mne spustil oči.
,,Nevím,'' odpověděla jsem přímo. Nemělo cenu nic skrývat. A na své pravé jméno jsem si opravdu nevzpomínala. 
,,Jaké jméno máte nyní?'' pokračoval Sherlock dál, bez jakéhokoli zneklidnění.
,,Sherleen Holmesová. Ale to už přece,'' začala jsem, ale on mě přerušil.
,,Proč?'' Překvapeně jsem se na něj dívala.
,,Líbilo se mi,'' odpověděla jsem poněkud nejistě. 
,,Řekněte mi víc. Něco o vaší minulosti,'' Sherlock si odložil čaj na stolek a opřel se do pohovky. Zavrtěla jsem se, na chvíli jsem zavřela oči a začala jsem mluvit.
,,Byla jsem v Irsku, dokud mě nenašli. Musela jsem zmizet. Chtěla jsem, aby to už bylo naposled,'' řekla jsem ve zkratce.
,,Kdo?'' 
,,Prosím?''
,,Kdo vás našel?'' rozvedl svou otázku Sherlock.
,,Nevím,'' pokrčila jsem rameny. 
,,Jak tedy víte, že vás někdo našel?'' ptal se Sherlock dál.
,,Do kavárny, kde jsem pracovala, začali chodit ti lidé. Černé obleky, tmavé brýle. Začali chodit vždy po několika měsících. Někdy jim to trvalo déle, někdy mě našli už za pár týdnů,'' odpověděla jsem. Musela jsem na chvíli zavřít oči, abych vzpomínky dostala zpět na svět. Něco ve mně vzbuzovalo v Sherlocka důvěru. Jako bych věděla, že mi může pomoci.
,,Přišli pokaždé?'' ptal se dál.
,,Nevím přesně. Prvních pár let si vůbec nepamatuji. Jednou nebo dvakrát jsme se ale po asi sedmi měsících stěhovali automaticky.'' 
,,Dobře. A co ty papíry?'' Překvapeně jsem se na Sherlocka podívala.
,,Papíry?'' zeptala jsem se ho.
,,Dokumenty, které jste si přinesla od Mycrofta. Dívala jste se na ně?'' vysvětlil a ptal se dál.
,,Nedívala,'' odpověděla jsem a v krku se mi udělal knedlík. Pokusila jsem se polknout, ale moc to nešlo.
,,Proč ne?'' zeptal se Sherlock.
,,Nevím,'' odpověděla jsem s těžkostí.
,,Ale víte. Proč teda?'' dotíral Sherlock dál. Chvíli jsem se na něj dívala a potom jsem se zvedla.
,,Potřebuji se napít.'' Odešla jsem do kuchyně a začala jsem hledat sklenici. Když jsem ji našla, napustila jsem si do ní vodu. Napila jsem se ledové kapaliny, která mi knedlík z krku alespoň částečně spláchla. Opřela jsem se o linku a snažila jsem se nadechnout do celých mých plic. 
,,Čeho se bojíte?'' zeptal se Sherlock. Neslyšela jsem ho přicházet a trochu jsem se lekla.
,,Ničeho,'' řekla jsem, ale nezněla jsem příliš přesvědčivě. Sherlock nadzvedl jedno obočí.
,,Bojíte si to přiznat, že ano?'' dotíral. Upřeně jsem se na něj podívala a zamračila jsem se.
,,Nevím, o čem to mluvíte,'' dostala jsem ze sebe.
,,Ale ano. Víte. Vy se bojíte.'' Nemělo cenu si nic nalhávat. Bála jsem se.
,,Ano. Ano, bojím se. A vy ani nevíte jak moc.'' 

Tak, a další část je tu. Postupně budu dělat korekci minulých částí, aby byly všechny tak nějak stylisticky podobné. 
Mějte se krásně.