IDENTITA NEZNÁMA

Těší mne, slečno Holmesová

Po necelé půl hodině jsme dorazili na místo. Cestu jsem se snažila zapamatovat, ale jeli jsme tolika malými uličkami, až jsem to nakonec vzdala. Řidič limuzíny mi přišel otevřít dveře. Vystoupila jsem a pohodila jsem vlasy.
,,To jsme tady?'' zeptala jsem se a vytáhla jsem z kapsy mobil.
,,Ano. Pojďte prosím tudy.'' Řidič přešel k nevelkým dveřím a počkal, než jsem se k nim došourala. Na displej u dveří naťukal sálo dlouhý kód a dveře se s vrznutím otevřely. Ve dveřích stál muž statné postavy v obleku.
,,Pojďte se mnou prosím,'' kývl na mě a ukázal do tmavé chodby domu. Podívala jsem se na řidiče, který přikývl. Znovu jsem si pohodila vlasy a nervózně jsem se podívala na hodinky. Potom jsem se vydala do domu.

Dveře se za mnou a mužem v obleku s vrznutím zavřely a v chodbě se rozsvítilo tlumené světlo.
,,Pojďte za mnou,'' muž se rozešel chodbou a já ho následovala.
,,Hele,'' začala jsem a zaťukala jsem mu na rameno, ,,já nechci bejt nějak otravná, ale dneska mám ještě nějaký důležitý věci. Já vlastně ani nevim, co tady dělám,'' obeznámila jsem mu situaci.
,,Je mi líto, ale vaše 'věci' budou muset asi chvíli počkat,'' odpověděl mi jasně. Protočila jsem panenky a pomyslela jsem si, jakou moc musí mít ten člověk, který se mnou chce mluvit. Nebyla jsem úplně blbá na to, abych si nedokázala vydedukovat to, že ten chlap přede mnou byl bodyguard. A taky to, že cesta sem byla schválně spletitá, abych si jí nemohla zapamatovat. Jak jsem o tom tak přemýšlela, prošli jsme mezitím spoustou dveří. Všechny měly zabezpečení.

Dveře, do kterých jsme měli vejít, jsem poznala podle dvou dalších bodyguardů, kteří před nimi stáli. To už byli tři. Jak těžké by asi bylo odsud uniknout? Oba jsem je sjela pohledem, jak se od rebelky Sherleen čekalo a znovu jsem se podívala na hodinky.
,,To je ona?'' zeptal se jeden z bodyguardů, kteří stáli u dveří.
,,To je ona,'' přikývnul bodyguard, který šel se mnou.
,,Pojďte dovnitř,'' kývnul na mě jeden z nich a otevřel mi dveře. Vešla jsem dovnitř. Oslepilo mě prudké bílé světlo, které svítilo ze stropu. Párkrát jsem zamrkala a rozhlédla jsem se po místnosti.
,,Dobré odpoledne. Omlouvám se za vyrušení, jak se vám líbil let?'' Za pracovním stolem nalevo ode mě, přímo uprostřed zdi celé z jednoho velkého zrcadla, stál muž a naléval do dvou sklenek červené víno. Na sobě měl černý oblek, který byl doplněný červenou kravatou. Vlasy, které mu už začaly lehce řídnout, měl vyčesané na pravou stranu. V obličeji přísný pohled, který se snažil vypadat mile.
,,Pěkný,'' vydala jsem ze sebe. Potom jsem se vzchopila a vzpomněla jsem si na svou roli rebelky, takže jsem dodala: ,,Teda, ušlo to. Zažila jsem i lepší.''
,,Možná bych se mohl představit. Já jsem Mycroft Holmes,'' nastavil ke mně ruku. Chvíli jsem se na ni překvapeně dívala a potom jsem mu ji stiskla.
,,Sherleen Holmesová.'' Skoro jsem to až zašeptala. Jak je to možné? Další Holmes v Londýně.
,,Dáte si víno?'' zeptal se mě Mycroft a podal mi sklenku. Vděčně jsem si ji od něj vzala, ale navenek jsem nedala nic znát. Posadila jsem se naproti jemu a čekala jsem, s čím přijde.
,,Asi už vám došlo kvůli čemu jsme zde,'' začal Mycroft. Bez dovolení jsem si přisunula popelník a zapálila jsem si. Následně jsem zavrtěla hlavou.
,,Netuším.'' Mycroft pozvednul jedno obočí a podíval se na popelník a zpátky na mě.
,,Víte, slečno Holmesová, dnes jste přiletěla letadlem z Irska. Co vás k tomu vedlo?'' zeptal se mě.
,,Tohle je snad nějakej výslech?'' odsekla jsem a vyfoukla jsem.
,,Ano, tohle se doopravdy dá považovat za výslech,'' přikývl Mycroft. Protočila jsem panenky, což se stalo mým častým zvykem a odkašlala jsem si.
,,Chtěla jsem se dostat víc mezi lidi. Víte, v Irsku se toho zrovna dvakrát moc neděje. Spíš se tam neděje vůbec nic. Což mě celkem namíchlo, holka jako já chce žít někde, kde se něco děje. Proto jsem tady,'' usmála jsem se a oklepala jsem cigaretu do popelníku.
,,Nepřijde vám to jako celkem zvláštní náhoda? Že se přestěhujete někam, kde jsou i další Holmesovi?'' zeptal se mě Mycroft.
,,Prosim vás,'' zasmála jsem se, ,,copak jste si nikdy nevšim, kolik je tady Smithů? Proč by tu teda sem tam nemoh bejt nějakej ten Holmes?''
,,Možná proto, že jméno Holmes není ve světě zrovna obvyklé. Na rozdíl od jména Smith, které má spousta lidí.'' Mycroft si vzal jednu ze složek papírů, které mu ležely na stole.
,,Mám dokumenty o všech lidech se jménem Holmes po celém světě,'' položil dokumenty přede mě.
,,A co když se tam najdu?'' zeptala jsem se a sjela jsem dokumenty opovrživým pohledem.
,,Mohu vás ujistit, že se nenajdete.'' Mycroft se na mě upřeně podíval a zvedl se ze židle. Obešel stůl a a postavil se naproti zdi za mnou.
,,Víme, že Sherleen Holmesová není vaše pravé jméno. Nevíme ale, kdo jste. A já vám můžu zaručit, že pokud nám to neřeknete, zjistíme si to sami,'' prohlásil rozhodně. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem tam jen seděla a sledovala jsem dokumenty před sebou. V tu chvíli se rozrazili dveře a dovnitř vešel muž v dlouhém kabátě.
,,Pozdě, jako obvykle,'' procedil Mycroft mezi zuby. Otočila jsem se na židli a sledovala jsem, jak se věci vyvinou.
,,Možná pozdě, ale pořád jsem přišel,'' ušklíbl se ten druhý. Potom se otočil na mě a napřáhl ke mně ruku.
,,Sherlock Holmes. Kávu vám přinesou za chvíli a s ní i nějaké sušenky. Nemyslím si, že červené víno je takhle po ránu dobrý nápad.'' Omámeně jsem mu potřásla rukou.
,,Já jsem,'' snažila jsem se začít alespoň jednu smysluplnou větu, ale Sherlock mě přeskočil.
,,Ano, ano. Vím kdo jste. Tak kde jsou ty sušenky?!'' křikl do chodby. 

Další část je venku :) Zatím tenhle příběh plánuju tak, aby nebyl úplně moc dlouhý. Také bych ho ráda dokončila.
Pokud se vám příběh líbí, budu moc ráda za hvězdičku. Svůj názor mi samozřejmě napište do komentáře :)
Děkuju moc! ♥