Ztracená holka ve Storybrooke (Peter Pan FF)

Půl roku...

"Clary? Kam tak spěcháš, sotva jsi přišla" křikne na mě mamka, když si zrovna dělám linky.

"Jsem domluvená s Chris, máme jít ven a pak k ní jdu přespat... vždyť jsem ti to říkala!" křiknu nazpět já a oční linky vyměním za rťenku.

"Už zase?"

"Vždyť je pátek!" řeknu, když seběhnu s taškou přes rameno dolů za mamkou do kuchyně.

"Nech jí trochu žít, lásko" zastane se mě táta a mrkne na mě. Já se na něj zašklebím.

"Nejsi nějak moc namalovaná?" zeptá se zvědavě máma a já protočím očima.

"Je to holka, tohle ony dělají" řekne znechuceně Sebastien, který stojí u ledničky a popíjí džus. Odfrknu si.

"Už musím jít. Miluju vás" řeknu, dám mámě a tátovi pusu na tvář, vyjdu z domu a zavřu za sebou dveře. Když se vzdaluju od našeho domu, pocítím malý záchvěv viny... ale okamžitě ho zahubí moje nedočkavost a já ještě přidám do kroku, abych se co nejrychleji dostala ke Chris. Nakonec vážně stojím před mým cílem a zvoním.

"Téda, že ti to ale trvalo! Ale make-up se ti povedl!" pozdraví mě hned malá hnědovláska a vpustí mě dovnitř.

"Jo, taky, že jsem se snažila. A sleduj ty linky!" řeknu a nastavím před Chris svůj nalíčený obličej.

"Tenký, ale krásný! Skoro bych neřekla, že nějaký make-up máš! Vypadá to tak přirozeně!" pochválí mi můj vzhled a já se zaculím.

"Můžu se jít převléct?" zeptám se.

"Jasně, cestu znáš" řekne Chris a já se rozletím do jejího pokoje. Hodím tašku na postel a rozepnu ji. Opatrně z ní vytáhnu šaty, které mám na dnešek připravené a rozložím je. Rychle ze sebe shodím svoje džíny, tričko a nakonec i podprsenku a vyměním ji za druhou, černou podprsenku bez ramínek, kterou si půjčuju od Chris. Moje nové černobílé šaty - na které ,jen tak mimochodem, padlo moje tříměsíční kapesné - totiž nemají ramínka. Rozepnu šaty a vklouznu do nich. Přejdu k zrcadlu, a šaty si na zádech zapnu. Hezky je uhladím a podívám se na sebe. Perfektní. Rychle přehopkám k tašce a vytáhnu z ní černé boty na podpatku a stříbrné náušnice ve tvaru malinkatých hvězdiček. Boty si obuju a chvíli v nich pochoduju po pokoji, abych si na ně zvykla. U toho si dávám do uší náušnice. Nakonec se zase zkontroluju v zrcadle, a když zjistím, že je všechno v pořádku, vytáhnu si z tašky ještě kabelku, do které si dám mobil, peněženku a nějaký ten make-up. Vše pak uklidím a vrátím se zpět za Chris. Sedí v obýváku a kouká se na nějaký seriál, ale jakmile uslyší, jak o podlahu v obýváku klapou podpatky, vystřelí z gauče a hned mě kontroluje.

"Páni...."

"Páni? To bylo v dobrém slova smyslu, a nebo-"

"Jasně že v dobrým! Já ani nevím, co ti na to mám říct... jen to, že ten parchant je neskutečně šťastněj parchant..." řekne a já se zasměju.

"Hele, už budu muset ať to stihnu. Díky za krytí Chris..."

"Poděkuj rodičům - kdyby nemuseli zůstat v tom panenským klášteře s vílami, nemohla bych tě krýt" řekne Chris a já vyprsknu smíchy.

"Panenský klášter? Vážně?" směju se dál a jdu ke dveřím. Chris mi hodí přes ramena mojí černou koženou bundu a nezapomíná se u toho tlemit.

"Jo. Tak pádluj a užij si to!" řekne nadšeně, obejme mě a vytlačí mě ze dveří dříve, než stihnu říct něco na rozloučenou...