Hra no obě strany(YaoiCZ)

1.Part

No do háje, první den a já zase zaspal. Jakoby se mělo něco měnit oproti prváku. Popadl jsem tašku, vyčistil si zuby, učesal vlasy, aby byly suprový a rychle běžel do školy. Pokud přijdu pozdě, tak mě třídní zabije...jo nic se nezměnilo a zrovna první hodinu je chemie, prosím ať ji stihnu. Neexistuje lepší předmět jak chemie. Yes! Už jsem tu, teď jen rychle do chemie a- Když jsem zahl za roh, tak jsem do někoho vrazil. Super, dnešek opravdu začíná suprově. ,,Promiň jsi v pohodě?"

,,J-jasně, v pohodě..." Moje papíry, co jsem nesl se rozletěli po celé chodbě. Začali jsme je společně sbírat a já se na něj podíval. Měl nádherný oči... Tmavě zelené... Moje oblíbená barva. Sakra já na něj celou dobu zírám! ,,D-děkuju za pomoc." Nervozně jsem poděkoval a pomalu odkráčel se všemi papíry. Na co jsem to zas myslel? Snad si nevšiml toho, že jsem se na něj celou dobu koukal, zatím co on mi sbíral moje papíry. Sakra...

Toho jsem tu ještě neviděl, zřejmě bude teď v prváku. Zvedl jsem se ze země a zamířil rovnou do chemie. ,,Promiňte pane, zaspal jsem." Povzdechl si, řekl ať se posadím a pokračoval v látce. Opakujeme molární hmotnost, super to je lehký. Přestal jsem ho poslouchat a začal jsem se koukat z okna, krásná podzimní příroda. ,,Izaya." CO? Mluvil někdo? Koukl jsem se na učitele, který ukazoval na tabuli, kde byl příklad a já pochopil, že ho mám jít vypočítat. Bez problému...vypočítal jsem to a šel si sednout. Škoda jen, že jsem přišel ke konci hodiny, byla by ještě sranda.

Tuhle hodinu jsme měli japonštinu, takže to proběhlo v klidu. Když zazvonil zvonek, tak jsme se všichni rozešli na další hodiny. Teď mám tělocvik, tak snad se neztrapním hned na první hodině. Uchechtl jsem se a rozešel se do šatny, kde byli druháci. To snad ne... Snad nemáme společná tělocvik s druhákama... To je zlý sen. Všichni jsme se převlekli a vešli do tělocvičny. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych si všechny mohl prohlédnout. Cože? To je ten kluk, do kterýho jsem dneska vrazil. Zkusím se s ním seznámit. Pomalu jsem k němu došel a když už jsem u něj byl, tak jsem si to radši rozmyslel a snažil se vycouvat.

Tělák, super, budeme hrát vojebal. Skoro nic jiného nehrajeme a mě to nevadí. Před šatnou už stál Taki, a hned jsem mu skočil kolem krku. ,,Čau kámo!" Pokud neohluchne, tak to bude dobrý. ,,Nemusíš tolik ječet, já tě slyším. Těšíš se na volejbal?" Jak bych nemohl. ,,Tak počkej, jen se převléknu a jdu." Rychle jsem na sebe vzal úbor a letěl do tělocvičny. Je trochu škoda, že se dneska musíme dělit s prvákama o tělocvičnu. ,,Jaký budou týmy? Namíchané nebo druháci proti prvákům." Shodli jsme se, že se promícháme. Pořád jsem cítil blbý pocit, že na mě někdo kouká a když jsem se otočil, tak jsem uvidět toho klučinu z rána. ,,Ahoj. Takže jsem se trefil, chodíš do prváku. Já jsem Izaya a ty?"

Sakra, všiml si mě. ,,Ahoj, já jsem Rei a jo, chodím do prváku." Začal jsem si mnou tričko mezi prsty, protože jsem byl z nějakého důvodu trochu nervózní. ,,Vypadá to, že budeme mít dneska společný tělocvik." Zakřenil jsem se a zase jsem se zadíval do jeho očí. Má je opravdu hezký. I jeho vlasy jsou dokonalý... Počkat! Sakra Rei! Na co to zase myslíš! Začalo zvonit na hodinu a všichni kolem nás se rozešli do tělocvičny. ,,Jseš roztomilý..." Usmál se a odešel zpátky za svými kamarády. Cože? O-on mi řekl že jsem... roztomilý? Stál jsem jak přibitý a chytal červenou barvu.

Odešel jsem od Rei a šel za klukama, abychom udělali týmy. Super jsem s Takim! Někdo rychle natáhl sítě přes obě hřiště a my už jen vybírali postavení. Dostal jsem libera. Hry začali a hned na podání jsme získali bod. Ti prváci nebudou zas tak marní, jak jsem čekal. Hráli jsem ještě dvacet minut, pak trenér řekl, že ti, kdo mají ze zápasu víc bodů, hrajou proti sobě. Když jsme se přemístili na druhý kurt, tak jsem si všiml, že Rei si šel sednou. Hra začala a já jen tak tak zachránil míč, co na mě letěl. Takhle to šlo ještě chvíli a byla remíza. Teď všechno nebo nic. Poslední míč a poslední šance na výhru. To by jsem nebyl já, kdybych to nezvoral a my bychom neprohráli. No...nedá se nic dělat.