Hra no obě strany(YaoiCZ)

4.Part

Ráno mě probudila prudká bolest hlavy a žaludku. Hned jsem vyběhl z postele a do záchodové mísy vyprázdnil obsah svého žaludku. Proboha, co mě to sakra včera napadlo? Takhle se opít. Proboha...mě tak třeští hlava. ,,Tady máš..." Otočil jsem se za sebe a uviděl Reiho s nějakým práškem. ,,Děkuji, to mi teďka pomůže." Vzal jsem si od něj prášek a kopl ho do sebe. ,,Jsi v pořádku Izy? Nemám třebas dojít pro silnější prášky?" Zavrtěl jsem hlavou a pomalu se zvedl. ,,Dělo se včera v noci něco, neprovedl jsem nic? Já mám totiž úplné okno. Naposledy si pamatuji, že jsem tě přemlouval, aby jsi ti přespal a pak okno." Rei se zarazil a v jeho tváři byl vidět smutek. ,,Ne....nic se nestalo. Potom jsme si šli lehnou a toť vše." Tak aspoň, že jsem nic neprovedl.

Izy...si nic...nepamatuje? Ne prosím, ať je to jenom nějaký žert. Musí si to pamatovat. Z omylu mě vyvedl jeho klidný obličej. Třebas je možnost, že se mi třebas jen zdálo... Jo to určitě bude ono, jinak by si to Izy pamatoval. Pomohl jsem mu do pokoje, aby si lehl na postel. ,,Moc se ti za tohle omlouvám. Přehnal jsem to." Ten jeho sladký úsměv...jemu prostě nejde říct ne. ,,V pořádku Izy, každý to občas přepískne. Hele....já už budu muset domů." Pomalu jsem se zvedl ze židle a chystal se odejít. ,,Rei počkej!" Izy chytl moji ruku a zastavil mě. ,,Vždyť tu můžeš zůstat. Mě tu nevadíš, spíš jsem rád, že je tu návštěva." Promiň Izy, ale nemůžu.... ,,Mamka už mě určitě shání, kde jsem. Nechci přidělávat, starosti." Jak pořád držel mojí ruku, tak mi tváře začali chytat červenou barvu. ,,Tak jí zavolej a řekni, že přijdeš později." Stále naléhal na to, aby jsem tu zůstal, ale já už nechtěl, co kdyby se zas něco stalo? Přeci jen, to u Kura se malém stalo. A jaká je vůbec pravdě podobnost, že bude gay!? Musím už jít.

Vysmekl se mi a šel pryč. Stalo se něco? Udělal jsem mu něco? Nechce mi to říct...musel jsem něco udělat. Jinak by se takhle nechoval. Vydal jsem se za ním do předsíně, kde už byl skoro na odchodu, v tom mu ale bránil Kuro...skvělá práce chlapče. Rei ho vzal do náruče a otočil se na mě. Pochopil jsem, že si ho mám vzít, tak jsem si ho z od něj vzal a stalo se to, co včera. Naše ruce se setkali, ale já ji neodtáhl pryč. Druhou jsem chytl Kura a rukou, kterou jsem držel jeho, tak jsem ho pohladil po tváří. ,,Rei-kun, pokud se včera něco stalo....chci to vědět! Pokud jsem ti nějak ublížit, musíš mi to říct. Nechci, aby jsi byl na mě naštvaný." Mojí ruku odtáhl a šel pryč. ,,Děkuji, za včerejšek." S těmi slovy odejde. Zůstal jsem tam s Kurem v náruči. Co jsem mohl provést? Odešel jsem do pokoje a lehl si na postel. ,,Kuro? Pojď jsem." Zavolal jsem na kocourka, ale nijak nereagoval. Koukal jsem se do stropu a snažil si vzpomenout, co jsem mohl včera provést. ,,Reii.." Řekl jsem potichu a přemýšlel. Najednou se kocourek objevil na mé hrudi. Že by.... ,,Tobě se líbí jméno Rei?" Zamňoukal a začal vrnět. ,,Dobře, zapomene na Kura a od teď se jmenuješ Rei. Mě se Rei taky líbí víc, než Kuro."

To mu přeci nemůžu říct... že jsme se líbali. Určitě by toho litoval a přestali by jsme se spolu bavit! To se nesmí nikdy stát. Nedokážu si představit, že by jsme se přestali bavit, takhle rychle. Šel jsem rychlím krokem přímo domu se spoustou otázek, na které jsem nemohl najít odpověď. Přišel jsem domu, pozdravil mamku a rychle vyběhl schody. V pokoji jsem se rozplácl o svou postel a pevně objal polštář. Jak rád bych teď objal Izyau... Co kdyby jsem mu to řekl? Jsou dvě možnosti, jak by zareagoval. Buď, "Cože?! Tak to je pěkně nechutný! Jdi pryč a už mi nikdy nelez na oči!" Tehohle se nejvíc bojím... Ale pak je tu i druhá možnost, u který nevěřím, že by se to mohlo stát. A to, že by se jen usmál, chytil mě za bradu, kterou by mírně zvedla a... políbil mě... Jen při pomyšlení na to jsem se mírně začervenal a sám pro sebe se usmál. Ale.. Co kdyby jsem mu to řekl. Nechci před ním nic tajit. Zavibroval mi mobil a já se podíval, co se děje. Izaya-kun mi píše...