Listen to your heart (cz)

Štědrý den

Ráno jsem vstala a cítila jsem se jako plyšový medvěd. Bez života.
Všechno mi bylo jedno kromě té věci, co mi řekla Domča. Na to se nedá zapomenout. Ach jo. Nevím co si mám myslet. Tak má nebo nemá mě rád? Dneska do školy nechci. Nejradši bych se ho na to zeptala, jestli mě teda má nebo nemá rád, ale přijde mi to už blbe. S Domčou jsme šly ještě na na ořech a já jsem ji vyjádřila všechny svoje pocity. Mám hodně pocitů. Radost, ale nevím z čeho, strach, že už mě vážně nemá rád a taky se mi nechce do školy.
Ve škole už byl i Honza. Pořád jsem ho sledovala, ale on si mě ani nevšiml. Pak jsem sebrala odvahu a ve třídě jsem se ho na to o samotě zeptala:"Proč?"
"Co proč?" Odpověděl on. "Proč mě už nemáš rád?" "Udělala jsem něco špatně?" Zeptala jsem se ho.
"Ne, počkej vysvětlim ti to!" Vyhrkl na mě. "Mám tě pořád rád, jen nemám rád, když se mě na to někdo ptá a omlouvam se jestli jsem ti způsobil nějaké nepříjemnosti." Řekl.
"Omluva se přijímá." Odpověděla jsem s úsměvem. Takže se už cítím líp. Zuzka mi pak řekla, že mu mám něco koupit, protože si zítra dáváme dárky ve škole. Ale nechtěla mi říct, proč mu mám něco koupit, ale já ho mám ráda, tak už pro něj něco dávno mám koupeneho.

O den později
Dneska si dáváme ve třídě darečky. Máme vánoční besidku.
Ve skupinách nebo ve dvojicích se domlouvame kdo si bude dávát dárky. Já jsem se domluvila s Domčou a Karol. Moje BFF. Karol jsem koupila dva deníky s koňma, protože je koňařka a náušnice a Domči jsem koupila voňavku, protože si ji přála (asi smrdí😂) a ještě náramek a pro Zuzku mám rolníčku pro štěstí, protože je taky moje kamarádka.
Mám to hezky zabalené do baliciho papíru. A pro Honzu mám hrnek s jeho oblíbenou hudební skupinou. Ve třídě máme i umělý stromek se světýlkama a ozdobama. Lavice jsme si poskládali do písmene U.
A bohužel jsme se i učili. A pak na poslední hodině jsme si všichni vytáhli dárky. Na nižším stupni jsme to dělali tak, že jsme si je dali pod stromek, ale letos nás naše třídní nechala, abysme si je porozdávali sami. Já jsem jako první dala dárek Domči. Od ní jsem dostala boží magnetku, na které je napsané:"Kdyby přátelé byly květiny, utrhnu si tebe." Je to roztomilé. Od Karol jsem dostala malého keramického sněhuláka, který byl taky cute. Od Zuzky mám sviticiho andílka. No a jako poslední jsem dala dárek Honzovi. Snad se mu líbil. A zítra začínají vánoční prázdniny. Jupiiiii. Budem doma. Konečně. Ale doufám, že se uvidim s Honzou. Snad jo. Už se těšim na volno. Možná bude zamrzlý rybník, takže snad půjdu s holkama bruslit. A třeba tam bude i Honza.

Já vím, že Vánoce už byly, ale takhle to navazuje na celý příběh. Taky bych vám chtěla říct jednu zajímavost. Tenhle ten příběh co píšu je podle skutečné události, která se stala mě a mým kamarádkam.
Jen jsem tam třeba něco doplnila, aby to bylo zajímavější. A s tím Honzou to není takhle docela doopravdy.
Ale to bych tady byla ještě do zítra, kdybych vám to měla po pravdě po vykládat. Jinak doufám, že se vám kapitola líbila. Vote nebo komentář potěší. Děkuji za přečtení.
Anetlovesbook😉😍