Listen to your heart (cz)

3.den na lyžáku

  PONDĚLÍ.
Pomalu otevřu oči a protřu si je. Ze spoda chaty slyším vařit vodu. To asi Domča vstala dřív a šla nám převařit vodu, protože tady pitná neteče. Kouknu se vedle a všimnu si, že Karolina spí. "Mám nápad!" řeknu si potichu, abych náhodou nevzbudila spáče. Vzpomněla jsem si, že si Domča vzala s sebou na lyžák i foťák a tak uvažuju kam ho dala. Pak jsem si ale vzpomněla, že jsem ji viděla jak si ho dává pod postel. Potichu jsem vylezla z postele a šla jsem k Domčiné posteli. Hrábnu pod postel a vezmu foťák. Ze spoda už na me zírala Domča a já jsem ji našimi tajnými znaky vysvětlila, že se pokusim vyfotit Karolínu ve spánku. Tohle jsem už s Domčou plánovala, ale zatím to nevyšlo, tak se o to pokusím teď. Zapnu ho a pomalu jdu ke Karolínině posteli, ale podlaha hrozně praská. Stisknu spoušť, ale na obrazovce se mi zobrazí červený čtvereček. To znamená, že to není zaostřené, ale i tak jsem to zmáčkla. Jenže zrovna v tu chvíli jak jsem stikla to tlačítko, tak začal Karolíně zvoni budík. "Sakra!!" Vykřikla naštvaně, protože se nám to zas nepovedlo!
Rychle jsem za záda schovala foťák, aby si něčeho nevšimla. Pak nám řekla: "Dobré ráno." A šla se obléct.

Po snídani jsme se zase rychle převlékli do lyžařského a běželi na svah. Tam už mě čekala naše učitelka a řekla nám, že už dneska pojedeme pomou. A samozřejmě, že se všichni začali radovat, jelikož to únavné vyšlapovaní kopce už nikoho vážně nebaví. Bezpečně sjedeme kopec a zařadíme se do řady na vlek. Když jsem konečně na řadě, tak si chytnu jednu tu pomu a jedu. Nemám o čem přemýšlet tak si zpívám nějakou písničku. Pak si ale všimnu, že naše skupina vystupuje v polovině kopce. Tak tam vystoupím taky. Sjedeme kopec zase s nějakými cviky jako například zvedat horní lyži, udělat dřepy, rozpažit a další. Ale hodně všechny bavilo, když jsme dělali cviky ve dvojicích. Jeli dva vedle sebe kousek dolů a pak někde zastavili a chytili se rukama a ostatní je podjeli a zařadili se před ně kousek níž. A takhle jsme sjeli až úplně dolů. Pak jsme šli ale na oběd. Zase byl vynikající! Jako vždy. Pak byl odpolední klid. Sice má být každý na své chatce, ale dneska k nám přišla Zuzka na návštěvu. Povídaly jsme si a pak se mě na něco zeptala a jsem nevěděla co ji na to mám odpovědět. Zeptala se mě: "A Elyz, stýzká se ti vlastně po Honzovi?" A ta otázka mě fakt dostala. Nevím co odpovědět. Zamyslim se a pak řeknu: "No, Zuzi, jestli to nikomu neřekneš, tak já ti něco povim." "Já jsem si na něj teď na lyžáku ani nevzpomněla." Já už ani nevím, jestli ho mám nebo nemám ráda. Ani jsme si nepsali, protože tu není WiFi a ani nevolali." "Zuzi, já už ti ani nevím, jestli ho mám ráda." "No tak o tom ještě uvažuj a uvidíš třeba až  ve škole." Řekla a  pak odešla a my jsme zase museli jít na lyžování. "Vážně supr, teď budu mít zkažený den, protože mi to nedá a budu zas uvažovat jestli mi chybí nebo ne, jestli ho mám rada a nebo ne." A silou bouchnu tyčku do sněhu. Zase děláme to co ráno, ale je to supr. Pokaždé, když jedu na vleku tak si zpívám nějakou písničku, ale někdy si to ani neuvědomím. A vždycky jinou. Na dnes večer jsme se s Divišem, Domčou a Michaelem domluvili, že zas pujdem k nim hrát flašku. Ale dnes jinou. Takže buď vyslíkací a nebo líbací. Po delším lyžování zkoro až do tmy jsme šli konečně na večeři. Už máme všichni pořádný hlad. Na večeři je teplé jídlo, což je supr. Pak byla zas nějaká nudná přednáška a po chvíli jsme šli zas na chaty, ale my jsme šli k Divišovi a Michaelovi. Sedli jsme si na zem a já jsem se zeptala: " Tak jakou flašku si dneska zahrajeme, na líbání nebo vyslíkání?" a samozřejmě, že všichni odpověděli: "Nevím." to je naše nejčastější odpověď na vše. Tak jsme si losovali a vylosovali líbání. "Ach bože!" Řeknu s jemným úsměvem. Domča otočila flaškou a vršek padl na mě a  konec flašky na Michaela.
Takže mu dávám úkol, ale něco lehkého ať mu nemusím dávat pusinu. "Běž, a olízni zeď v koupelně." V pohodě!" Řekl a šel olíznout kachličky. Pak se vrátil a otočil. Dále dávala úkol Domča mi. "Hoď svojí papuč po Otakarovi." všichni ví, že Otakar je mentálně postižený člověk, který se ale všemu chlame, takže co. Hodím po něm lehce papuč, které jsem sice litovala, ale to je jedno. No a on se tomu začal smát. Tak jak jinak. No a dál jsem otočila flašku tak, že já dávám úkol Divišovi. "Běž dolů a polib Otakara!" To je můj úkol a šibalsky se na něj usměju. "Tak to ne, to plnit nebudu!!" Řekl mi Diviš. Domča ho ale upozornila, že pokud nesplní úkol tak bude  muset dát pusu mi. "Aha." řekla jsem. To jsem trochu nedomyslela. "To dám radši pusu Elyz než abych vypadal jako gay." Řekl Diviš. A pomalu se přiblížil ke mě a dal mi něžnou pusu na líčko. A pak jsme se na sebe jemně usmáli. Jenže jsem si pak uvědomila, že chodím s Honzou, ale to jsem si zrovna uvědomila, že se mi ta Pusa od Diviše líbila a že už Honzu nemám rada. "Ach bože!"
Řekla jsem trochu hlasitějším hlasem a všichni se mě zeptali: "Co se děje?" A já jsem řekla Domči, že už půjdu na chatu, že si musím něco o samotě vyřešit. Samozřejmě Domča jako doopravdová kamarádka šla se mnou a zeptala se mě: " Elyz, děje se snad něco?" "No, to ti řeknu o samotě až na chatce, ale musíš přísahat, že to nikomu neřekneš. Je to dost osobní. " Neboj, nikomu ani muk!" Upozornila mě Domča. Na chatě jsem ji všechno řekla, jenže mezi tím usla, protože už bylo dost pozdě. Tak to s ní proberu ještě zítra ráno.

Ahojte, další kapitola je tu a je o dost delší než normálně tak doufám, že jste si ji užili!  Jinak, hvězdička nebo komentář potěší. Děkuji za přečtení. A užívejte si života a víkendu! 😊😂😃😉
Anetlovesbook😍😄😅😆