Listen to your heart (cz)

Ale proč?

Ráno jsem šla s Domčou na náš oblíbený společný strom. Tam si vždycky sedneme a všechny drbeme, ale většina co si řekneme je pravda, takže vlastně nedrbeme. Pak jsme vyrazily do školy. Jdeme po cestě a sníh nám  křupe pod nohama. Je sice jenom trocha sněhu, ale aspoň něco. Každý den čekáme v rohu u školy a zrovna dneska se Honza asi doma spozdil, takže když šel ke škole po schodech, tak se na mě takovým vražedným pohledem kouknul. Nevím co to mělo být. Asi se blbě vyspal. A v šatně mi Řekl: "Ahoj El." Já jsem mu samozřejmě odpověděla taky ahoj.
A ve třídě přišel k mojí lavici, sedl si na židli a zeptal se mě: "Máš úkol do ajiny?" Já jsem mu na to odpověděla:"Jo, chceš si ho opsat?" Pak mi vzal sešit z ruky a řekl díky. Až si ho opsal, vrátil mi ho na lavici a pak už se mnou celý den ani nepromluvil. Jenom se na mě vždycky v hodinách dívá a někdy i ukazuje, když se baví se svojí spolu sedící Zuzanou. Den byl celkem nudný až na poslední hodinu. Zrovna byla matika a Diviš se na nás otočil a zeptal se:" Tak co, bude dneska další odplata?" "No jasně, to nemůžeme odmítnout!" odpověděla Domča. Takže jsme se sešli po obědě před školou, ale oni se zase bavili s tou Karolínou.
"No supr, žádná pomsta bestak nebude kvůli ní." Vyhrkla Domča. Ale po chvíli za námi přišel Honza s Divišem a zeptali se nás, kam půjdeme. My jsme chtěli jít na skratku." řekla jsem. "Tak jo."
Odpověděl Honza. Přišli jsme na místo a sundali si batohy. Začali jsme si koulet koule na velkou koulovačku. Ale Diviš začal dřív. Hodil kouli Domči přímo za krk. Domča naštvaně vykřikla:"Sakra Diviši, však počkej." A utíkala za ním. Chudák Diviš snažil se utéct, ale marně. Mezi tím Honza utíkal za mnou. Já jsem zdrhala, ale on byl rychlejší. Přišel ke mně a řekl:"Uteč." Řekl to slabým hlasem. Nevím proč to řekl, ale já jsem začala utíkat. Potom jsem asi nějak naštvala Diviše, protože se na mě naštvaně kouknul a taky běžel za mnou. Hodil mi jednu sněhovou kouli do obličeje a já jsem měla brýle celé od sněhu.
Domča utíkala za Honzou. Já jsem se snažila hodit jednu kouli po Divišovi, ale marně. Ach jo. Pak za mnou přibehla Domča a řekla:"Elyz, Honza už tě nemá rád!" "Co, proč, jak to?" zeptala jsem se nervózně. "Teď to řekl, ptala jsem se ho." odpověděla mi Domča. Pak se zeptala znovu a odpověděl to samé. Přišlo mi to zvláštní. Ještě nedávno mi říkal, že mě má rád. Nechápu to. Proč to řekl, proč? Po tom co řekl jsem už tam s nima být nechtěla. Šla jsem si pro batoh, ale Diviš po mě nepřestával házet sněhové koule, ale já jsem je ignorovala, protože mi bylo všechno jedno. Myslela jsem jen na to, proč to řekl. Přišla jsem domů celá zmrzlá a od sněhu. Nevím proč, ale začala mi téct po tváři slza. A další. A najednou ze mě tekl potok slz. Ano, brečela jsem kvůli něj. Mám ho pořád ráda, ale on mě už ne? Tím pláčem ze mě všechno spadlo. Všechen stres a únava. Ale pořád jsem měla v hlavě Domčiné slova: "Elyz, Honza už tě nemá rád!"

Doufám, že se vám kapitola líbila. Komentář nebo vote potěší. Děkuji za přečtení.
Vaše Anetlovesbook😊😍