Listen to your heart (cz)

2.den na lyžáku

   NEDĚLE.
Právě jsem se dozvěděla, že dneska vlek zase nejede. Ach jo.
Když to řeknu holkám v chatce tak začnou nadávat: "Jako fakt?" "To zase budeme muset celý den šlapat do toho blbýho kopce?"
"Pane bože, za co?" a pak se zacnem smát, ale vlastně nevíme proč. Jsme hold retardi no. Právě všechny lezime v postelich a povidame si, co budeme celý dnešní den dělat. No, asi za čtvrt hodiny půjde obcházet chatky služba budičku. My už jsme samozřejmě dávno vzhůru. Když jsme se konečně premohly vylézt z postelí, šly jsme všechny vykonat ranní hygienu. A po chvíli uslyšíme hlasité bouchani na dveře naší chatky. "Budíček!!"
Ozve se hlas za dveřmi. Otevřeme a tam stojí Karol. Na chvíli se zakecame, ale pak si uvědomíme, že je za chvíli snídaně. Na chatce jsem já, Domča a jedna nepříjemná osoba. Karolína. Já a Domča ji nemáme rády. Například proto, protože ji má Hynek rád, jenže Domča má rada něj. A pořád si mi stěžuje: "Proč musí mít sakra rad tu krávu?" No jo, takový je život. Neopětovana láska je hrozná. Chudák Domča. Ale už je čas, aby jsme šly na snídani. Cestou potkáme Diviše s Michaelem. "Ahoj." Řekne všichni najednou.
"Citrón." Zařveme všichni na sebe, kromě Domči. Ta je zacitrónovaná. "Hej!" Řekne. "Ha, dáváme ti úkol." Řekl Diviš. "Takže, dej buď pusu Michaelovi a nebo Elyz." "Hm, s tím nemám problém, nastav líco Elyz." Řekla Domča. Nastavím líco a Domča mi vlepi mlasklou pusu. A vsichni se začneme smát jako retardi. Na snídani jsou švédské stoly. Můžeme si vybrat co chceme. Já si jako obvykle vezmu párek a volské oko. Ostatní si dali to samé. U stolu si povidame a domlouvame se na večeru. Budeme hrát flašku. Jen já, Domča, Diviš a Michael. Po snídani  jdeme všichni do svých chatek se chystat na lyžování. Učitele nám kontrolují chaty a pak nám rozdaji body za pořádek. Snažíme se uklízet, ale ne vždy se nám to povede.

Na svahu už  čekají  všechny čtyři skupiny na učitele. Když přijdou, dají nám povel, že můžeme sjet  kousek dolů. Pokaždé se snažím sjet co nejlíp. Bohužel dneska nám zase nejede poma, takže musíme šlapat. A pak jsme dělali nějaké cviky. A pořád šlapali nahoru. Všichni jsme úplně zpoceni. Po dvouhodinovém lyžování jdeme na oběd, který byl výborný. Jako vždy. Už se těšim na večer. Po obědě máme odpoledni klid. A tak odpocivame. No a pak, znovu na svah. Rychle si nazout lyžáky a můžeme jít. Bohužel to lyžování bylo stejné jako ráno. Mě už to nebavi. Jsem hrozně unavená jak musíme pořád vyšlapávat ten kopec. Po dlouhém a nudném lyžování jsme šli zase na chaty a pak na večeři. No jo, to prostě ráno vstanem je snídaně, lyžování, oběd, lyžování, večeře, a zas spát. Prostě jenom jídlo a lyžování. Snad to zítra bude lepší a po výborné a teplé večeři a taky po přednášce od učitelů jdeme konečně na chatu k Divišovi a Michaelovi. Zahrajem si tu flašku na úkol nebo pravdu. Jako první dává Michael úkol Domči. "Tak, běž ven a z toho kopce válej sudy." Tak jsme šli ven a Domča vážně válela sudy. Hm, dobře ona. Po dalším otočení flasky mi dává na výběr Domča: "Pravda nebo úkol?" "Pravda." Řeknu. "Proč?" Zeptá se mě Domča. "Co proč?" "Proč má rád tu krávu?" "Domi, to by mě taky zajímalo, asi nevidí jak se chová. A nebo je zaslepen její krásou?" Odpovím ji. "Jo, to určitě, dyť není zas tak hezká." Vyhrkne na mě Domča. "Já vážně nevím." A pak jsem ještě dávala úkol Divišovi atd. "Kolik je hodin?" Zeptam se. "21:32" "Jako vážně?" "Za půl hodiny je večerka." Rychle musíme na chatku jinak to nestihnem Domi.  Rychle jsme si všichni řekli ahoj. A pak jsem rychle s Domčou utíkala, než nás seřve učitel.

Zase tu máme novou kapitolu. Snad se líbila. A za pár dalších to bude už   zajímavější.
Anetlovesbook