První díl..byla bych moc ráda za každý VOTES a za váš názor do komentářu:D :-* Pokud se Vám tetnto příběh bude líbit a bude do vidět na VOTES a komentářích budu se pokoušet aspon dvakrát týdnně přidávat další díly. Někdy i častěji, hlavně kvůli školy. Děkují za pochopení :D :-*
Koukla jsem se na hodinky, které ukazovali 8:45. Dobrý ještě mám patnáct minut. Koukla jsem se zpátky před sebe a uviděla jsem jen pár lidí co se na sebe tlačili a chtěli dostat svoje kafe. Řada se pohla a já se dostala po dlouhém a vyčerpávájícím čekání na řadu. „Co to bude?“ usmál se na mě hnědooký chlapec.
A já mu úsměv oplatila „ Jednou karamelové frappuccino, prosím“ Vzal do ruky kelímek a fix a napsal mojí objednávku „ A vaše jméno?“ řekl a furt koukal na kelímek. Lehce jsem se zasmála. Vždycky mi přišlo vtipné když se mě ve Starbucks ptali na jméno, bylo to tu jak na nějaké seznamce. „El“ řekla jsem.
Asi bych se měla představit. Jmenuji se Eleanor Geyer, je mi 16, bydlím v Washingtonu a chodím na střední. Dnes začíná druhý ročník a já čekám na své oblíbené frappuccino a chystám se do školy.
Z kapsy jsem vytáhla drobné a podala je prodavači. Usmál se a já postoupila k pultu kde se vydává kafé. „Mmm“ když jsem viděla tu šlehačku už jsem se nemohla dočkat až ho zase po dlouhé době ochutnám. Slečna položila můj nápoj na pult a já se pro něho už natahovala.
Když v tom se vedle mě objevila nějaká ruka která byla rychlejší než ta moje a vzala do ruky moje frappuccino. Otočila jsem se a ten dotyčný už byl zády ke mně a mířil rovnou ke dveřím. „Hej ty! To je moje!“ zakřičela jsem ale dotyčný se ani nehnul. Vyběhla jsem ze dveří hned za ním. Před Starbucks stálo hodně lidí a já se snažila dohnat lupiče frappuccin. Bylo to docelá lehké, měřil snad dva metry. Když už jsem stála těsně před ním, připravovala jsem si co mu řeknu, byl snad dvakrát větší než já. Zatahala jsem ho za červenou košili. A on se otočil. „Co je?!“ řekl chraplavým hlasem. Viděla jsem před sebou zelenookého kudrnače s úžasnými rty. Hned jsem se probudila ze svého snění o o tom zloději a začala jsem se po něm ječet. „Co si o sobě sakra myslíš?!“ on se na mě jen ironicky uchechtl. „To ti jde o to blbé kafé?!“ řekl úplně v klidu. „Není to kafe ale karamelové farppucino ty debile!!“ zakřičela jsem na něj , on se ani nehl jen se zas zasmál. „Debile?!“ řekl a furt se smál. „Jo ty kretené, a ted mi vrat moje frappuccino, které jsem si zaplatila!“ opravdu jsem měla nervy, uplně miluju takové idioty co si myslí, že někomu vezmou kafe a pak se jen úsměvu a myslí si, že se dotyčný do nich ještě zamiluje a půjde mu ještě jednou koupit. „Jsi strašně roztomilá když řveš“ řekl a zasmál se. Ted už to ve mně opravdu vřelo.
Vztrhla jsem mu Frappucino z ruky a vylila jsem mu ho na jeho košili, která obepínala jeho dokonalé tělo. Rozhodil rukama a díval se na mě jak na vraha „Jsi doprdele normální?!“ vykřikl, já se jen zasmála muckla jsem rty a odpověděla „Jasně…jo a dlužíš mi Frappuccino“ usmála jsem se na něho ironicky a namířila si to na druhou stranu ke škole.
Zahla jsem doprava doleva a zase doprava a uviděla jsem velké parkoviště. Plno aut, pár těch lepších u kterých stáli kluci a balili „lehké“ holky, ale byli tu i ty starší auta, jejiž majitele radši rychle utekli než aby ohrozili to, že by je mohl u jejich aut někdo vidět. Prošla jsem parkoviště a už z dálky viděla Jessi. Abych to upřesnila. Jessica je moje spolubydlící, jsme nejlepší kamarádky už od zakládky. Je to opravdu úžasná holka ale dost často mi leze na nervy. Ale nepochybuju o tom, že i já jí. Sice je moje spolubydlící ale nidky spolu nechodíme do školy. Jess totiž má ráno před školou brigádu v nějakém supermáketu. A já zase každý den kromě víkendu pracuju odpoledne v menší kavárně kousek od mého/našeho bytu.
Hned když mě spatřila šla mi naproti. „Ahoooj“ řekla a objala mě. „Ahoj“ řekla jsem a společně jsem se rozešli ke škole. Pozdravilo mě pár lidí a já jim jen přikývla. Jess furt něco mlela ale já jí neposlouchala, furt jsem přemýšlela nad dneškem. „Heej zem volá El!!“ řekla Jess a začala mi mávát rukou před obličejem. „Říkala si něco?“ otočila jsem se na ní tázavým výrazem. Zavrčela na mě a otevřela dveře. „Nevadí řeknu ti to v ajině.“
Vešli jsme do školy a jen přikývla a rozešla jsem se ke své skřínce. Bylo to jako naschvál, že já a Jess mame skřínky úplně na opačné straně. Vytáhla jsem si věci na ajinu a vyšla do třídy. Chodby byli plné studentu, kteří jsou na téhle škole nový a zmatkuji. Do pár jsem vrazila ale nehodlala jsem se jim omlouvat. Pamatuju si, že když jsem tu poprvé byla srazila jsem se přesně s 12 studenty a shodila na zem jednu učitelku. Od té doby mě neměla ráda. A já musela změnit předměty.
Když jsem konečně dorazila do třídy Jess už byla na našem obvyklém místě. Přisedla jsem si k ní a zazvonilo. Do třídy vešel učitel a začal něco vykládat o tom jak jsme se měli apod. „Můžu?“ zeptala se Jess a koukla na mě. „Co?“ zeptala jsem se a začala si čmárat do bloku. „Říct ti o Harrym?“ „O kom?“ zeptala jsem se a pokrčila obočí, protože jsem vůbec nechápala o koho nebo o co se jedná. „Harry je kluk, kterého jsem potkala když ty ses slunila někde v Montaně“ řekla jak kdyby to měla být úplná samozřejmost. Pro upřesnění v Montaně bydlí moje rodina a já tam byla na celé prázdniny. „No tak povídej“ pobídla jsem jí a čmárala ruzné tvary na kus papíru.Slyšela jsem jen blablablabalbalabla a pak jen "...dnes večer příjde" oznámila a já se na ni zamračila. "Nic neříkej, už je to dohodnuté" oznámila mi ještě rychleji než jsem stačila zareagovat. Protočila jsem oči a zazvonilo. Jess si vždycky přivedla různé individua. Od totálních dementů až po 30 leté chlapy, má dost vykřivený vkus.
