Šla temnou chodbou s nadějí, že někoho potká a ten jí poradí, kudy k pracovně profesora Whitea nebo že ji dokonce sama najde.
,,Koho hledáte?"ozvalo se jí chladně za zády,
,,No... ehm, profesora Whitea."odpověděla a otočila se.
Muž, který před ní stál, byl vysoké postavy, vychrtlý, s krátkými bílými vlasy a kamennou tváří.
,,To jste na správné adrese."
,,Cože, vy víte, kde je pracovna profesora Whitea?"
,,Ano, to vskutku vím a dokonce vím, že profesor ve své pracovně není."
,,Aha a víte kde je, pane... pane...? Promiňte, ale uklouzlo mi, jak vás mám oslovovat."
,,Profesore."
,,Cože? Co prosím?"
,,Říkejte mi profesore, víte, profesor je ten, kdo učí a v mém případě učím ve škole a mimo jiné hňupy učím i vás."
,,A co nás učíte, profesore?"
,,Historii kouzel a změny, kterými jsme prošli."
,,Profesor Whitea?"
,,Očividně."
,,Ehm, pane? Mohla bych se vás na něco zeptat?"
,,Hmm."
,,Mohla bych k vám chodit na doučování v pátek v 18 hodin?"
,,Hmm, s vámi bude na doučování chodit ve stejnou dobu slečna Belle Yovnr. V pátek vás obě čekám v pátém patře, chodba 2, osmé dveře vpravo."
,,Belle Yovnr!"
,,Ano, Belle Yovnr."nato se profesor se stále kamenným výrazem otočil na podpadku a zmizel za záhybem chodby.
,Bella Yovnr, to je snad zlý sen, Bella Yovnr, to snad ne...'stěžovala si v duchu, když kráčela temnou chodbou do salónku, kde si potom sedla a vychutnala si čokoládu, která se jí v ústech neustále měnila z karamelové na mléčnou a zpět.
,,Ahoj, jak ses měla?"zeptala se Tersha, když po vyučování objevila svou sestru.
,,Hrozně, představ si, že budu na doučování z Historie kouzel a změny, kterými jsme prošli chodit s Bellou!"odpověděla podrážděně Tarsha,
,,Aha, tak to ti opravdu nezávidím. A jinak fajn?"
,,Jo."
,,To je dobře. Měly by jsme poprosit nějakého profesora o aktovku."rozumovala Tersha, načež Tarsha bezzeslova sáhla za pohovku a vytáhla svou zelenou květovanou brašnu.
,,Aha, tak fajn."
Šly domů, všude krápaly dešťové kapky a ačkoliv, když šly do školy bylo hezky, teď se zatáhla i obloha.
Když dorazili do Dětského domova, madame Yovnr, tak studenty a studentky majitelka domu nahnala (ovšem až na Bellu a partu) do houfu a hnala je husím pochodem dovnitř.
Cestou do pokoje potkaly Deniese Kuba a slyšely, jak si navztekaně mumlá něco ve smyslu:
,,Kydat kuzlám to opravdu může udělat jenom Yovnr!" nebo ,,Ta Yovnr je taková blbka a ta její vymazlená dceruška, jsem si jistej, že jim dalo zabrat než vymyslely co nejhorší práci, kydat kuzlám, měly by si to taky někdy vyzkoušet."
,,Ahoj."pozdravila Tersha a Tarsha ji napodobila.
,,Čau, jak se vedlo?"zeptal se,
,,Ale jo, dobrý a tobě?"zeptala se Tarsha a Tersha jí za zády dělala z rukou srdce.
,,Blbě, nejdřív mě poškrábala kuzla a rozsápala mi boty, Yovnr mě pořádně vypeskovala a doteď zuří."postěžoval si Denies a Tarsha se zarazila, bylo na ní vidět, že silně zvažuje, co na to říct.
,,To je mi líto, ale alespoň tě neviděla Bella, to já s ní budu chodit na doučování z Historie kouzel a změny, kterými jsme prošli."řekla a Denies se zatvářil kysele,
,,Chtěl bych mít tvoje starosti."ušklíbl se a smazal Tarshe z tváře úsměv.
,Já jsem tak blbá! Stěžovat si mu na školu a ještě ke všemu na takový detail! Co on by dal za to, aby tam mohl chodit, i kdyby tam bylo tisíc Bell Yovnr!'ječela na sebe uvnitř hlavy.
,,Promiň."
,,A to nic, zapomeňme na to."odvětil na její omluvu, ale to už se k nim hnala Yovnr a než stačili vypadnout, už je peskovala:
,,Co to má být?! Sněmi dětí na chodbách se nedovolují! Pokud se chcete navštívit poprosíte mě a já vám to možná dovolím! Jinak na to rovnou zapomeňte! Ale, ale, ale pan Kub. Vy už máte vrubů dost!"
,,Prosím mohou Sheillovi navštívit můj pokoj?"zeptal se rezignovaně,
,,Nevím, pane Kube."ušklíbla se škodolibě i vítězoslavně najednou.
,,Prosím."
,,Teď i vy Sheill? Myslela jsem, že se na jeho úroveň nesnížíte a ejhle, naše madame Sheill se snížila z posměváčka na prosíka."vysmívala se Yovnr a bylo jasné, že někomu kdo nechal uhořet jedny boty a někomu kdo se posmíval její dceři, návštěvu rozhodně nedovolí.
,,Moc vás prosíme, madame Yovnr a omlouváme se za svá provinění. Viďte?"argumentovala a silně uhodila oba do žeber.
,,Hmm, promiňte."usykl neslyšně Denies,
,,Moc se omlouváme, promiňte nám to."prskla nenávistně Tarsha a ironicky se usmála.
,,No dobře, ale jestli padne mezi řečí něco nehezkého, tak se vám taky něco nehezkého stane!"křikla Yovnr a dvě dívky a jeden o dvě hlavy vyšší chlapec se bez děkovných slov otočili k přísné ženě zády a odešli.
,,Kde že jsi říkal, že je tvůj pokoj?"zeptala se Tersha s Tarshou najednou,
,,Neříkal, ale je to 2. patro, 25. dveře na levo."odpověděl Denies.
Po chvíli už vcházeli do stísněného prostoru, Denies se rval do předu a snažil se to maskovat tím, že předstíral, že zakopl a Tarsha hned věděla proč. Na zemi se válely zavánějící ponožky, které povětšinou zakrývala peřina, Denies začal vše neobratně sbírat a když si všiml Tarshina vyjukaného a Tershina pobaveného výrazu, rozpačitě se pousmál a obratně vše nacpal po postel.
,,Hmm... ehm... no... ty jseš sám v pokoji?"prolomila mlčení Tersha,
,,Ne, ovšem, že ne. Jack Jiokn dostal trest, spí na pozemcích a jeho postel je dočasně odčarovaná."
,,Aha a rozumíte si s Jackem?"zeptala se Tarsha.
,,Ne a sedněte si."
,,Za co má trest?"
,,Nadbíhal Belince Šmudlince."
,,Pš!"sykla dvojčata jednohlasně,
,,Sakra, za chvilku přiletí saň a bude mazec."
,,Ještě jsi to zhoršil hlupáku!"prskla Tersha a v tu samou chvíli se rozlétly dveře a na prahu stála majitelka Dětského domova, madame Yovnr.
,,Ale, ale, ale, to vypadá, že budete všichni venčit kropsaka dva týdny a slečna Sheill, protože ho bude venčit tak jako tak, bude venčit i muchníčka druhý týden! A ualá, můžete začít, vyvenčíte oba po obvodu města tam a po obvodu města zpět! Jděte!"rozkázala a bylo na ní vidět velké uspokojení, když ji obcházeli potkali Bellu.
,,Kampak? Já myslela, že trest má jen Hňupka Sheillová."
,,Mlč huso!"vyštěkl Denies, Bella se zarazila a začala se tvářit jako žalobníček a když se nadechovala, tak se zarazila a nahodila svůj typický posměšný výraz.
,,Milé hrdličky, nechtěly by jste sečkat na sv. Valentýna? A nezapomeňte, ožužlávání na chodbách není dovoleno!"odkráčela a nechala je za sebou s otevřenými ústy.
,,Co tu vočumujete?! Kropsak čeká!"zakvýlela jim za zády Yovnr a postrčila je dál chodbou.
Kropsak byl obrovský netvor, měl tři hlavy, jednu krokodýlí, druhou psí a třetí dračí, ve zmenšené podobě.
Bydlel v jakěm si velkém trezoru, z kterého nebylo možno uniknout.
Trezor stál ze zadní části domu a vedle byl výběh pro kuzly, které měly osm orlých spárů a šestnáct kozlých kopit, byly to koule, které měly všude končetiny a po očích ani stopy.
Jakmile trezor rozevřeli, vyvalil se na ně oheň a kropsak vyrazil k útoku.
Tarsha zaječela, bestie se za pomoci řetězů, zastavila čtvrt metru před nimi a vychrlila plamen.
Kropsak dělal obrovský randál, klapal zuby, vrčel, štěkal, chrlil plameny, na rozdíl od muchníčka, který byl neslyšný, malý, ale zákeřný. Útočil na oči a lidské slabiny, svými dlouhými a ostrými drápy a neuvěřitelně bolestivě kousal, živil se lidskou krví a z nenávisti vraždil pavouky.
