Z bláta mezi Tarshou a Tershou se vynořila obrovská, sliská a žilkovaná hlava s jedním nechutným okem, které nejprv zkouklo situaci a pak i své možnosti na hojnou večeři.
Zřejmě bylo se svým zjištěním spokojeno, protože vydalo laskavý zvuk, při kterém se zvedal žaludek a začalo dvojčata Sheillova bleskurychle obmotávat.
Pak se chobotnice zarazila, přimhouřila své jediné oko a uspořádala hlavu do přemýšlivé grimasy.
Tarsha, která se už už potápěla, a kterou naprosto opanovala beznaděj, se podívala na nestvůrnou chobotnici a zjistila, že hlavonožec vypoulil bulvu, div, že mu nevypadla z důlku (,Kdyby vypadla nijak by mi to nevadilo.'pomyslela si) a podrobně skenuje břehy svého bahna.
,,Íííííůůůůůééééé!"
Takový nebo podobný jekot se vydral z úst ohavné chobotnice, pak rázně trhla chapadly, čímž obě dívky potopila, ale o tom už ani nevěděla, byla mrtvá.
Dvojčata i pod hladinu bahna jekot slyšela, ale spíš je vyděsil, než uklidnil a ona se již vzdala nadějí na jinou budoucnost, než na sežrání gigantickou chobotnicí.
Tersha se pokusila o uvolnění svých rukou, ačkoliv si byla jistá, že je to beznadějné, o to víc ji udivilo, když zjistila, že její pokus nebyl marný a že chapadla povolila.
,Dáš to a až budeš nahoře, vytáhneš Tarshu. Vše dobře dopadne.'opakovala si v duchu a udělala několik temp k hladině.
Neměla moc času a věděla to. Došel jí dech a ona ztratila vědomí.
Jen několik metrů od ní pomalu klesalo její dvojče, které bylo také v bezvědomí, když se k němu natáhly mužské ruce, chvilku pátraly kolem, když ho nachmataly neváhali a vytáhly Tarshu ven.
Denies byl sám se sebou spokojen, obludná chobotnice byla v péči ostré, očarované kosy, kterou jí bodnul do oka, a která všude rozstřikovala cosi, jako rosol nebo sliz, Tarsha ležela vedle cesty celá od bahna, ale živá a tu nevděcnici, kterou právě vytáhl z bahna se chystal položit vedle ní, když kolem něj prosvišťela obzvlášť velká nálož rosolu a všechny je postříkala.
Tarsha se probrala, trhaně se nadechla a otevřela oči. Během několika vteřin si na vše vzpomněla a okamžitě začala zjišťovat jestli jsou všichni (včetně jí) živí.
,,Tersho! Mám tě ráda!"dojatě svou sestru objala.
,,Já tebe taky ségra."zašeptala Tersha do nočního ticha.
,,Deniesi! Jsi super, byl jsi tak statečný a... a vynalézavý! Děkuji ti, děkuji ti za ní. Za sebe a... a za tebe."stoupla si, nachmatala zaraženého chlapce a vřele ho objala, slzy, které už neudržela, mu pravidelně kapaly na špinavou košili.
Tarsha cítila, jak na ní přistála další várka slizu, byla úplně rudá, ale Deniesa pustit nechtěla, líbilo se u něj. Po chvíli ji i Denies objala, stejně jako ona byl celý červený. Tersha je přes tmu neviděla a přemýšlela, co dělají.
Tarsha pocítila v noze prudké bolestivé škubnutí, odtáhla se od Deniese. Popošla do cesty, v zátylku ucítila dech a o chvíli později se zabořila do kropsakovi srsti, kterou měl jen u své psí hlavy.
Kolem hlavy jí prolétl Muchníček a veselé si pobrukoval něco jako:
,,To šem ši protáhl křidýlka a těch pavouků, čo šem je pošlal ke všem Hněgftům. Tomu říkám úšpěch!"
,,Ehm, Tersho, Tarsho? Půjdem?"
,,Bylo by to dobrý, ale mě to nejde, tenhle mizera mi pokousal stehno."postěžovala si Tarsha a zašermovala rukama zhruba tam, kde Muchníčka slyšela.
,,Tak pojedeme."prohlásila Tersha, jako by byla jízda na kropsakovi její každodenní činností.
O pár chvil později slézal zelený Denies, fialová Tarsha a její bílá sestra z kropsakova hřbetu.
Rewerdy byl tak utahaný, že po nich ani nechňapl, místo toho si zalezl do svého trezoru a okamžitě usnul.
Muchníček uraženě odletěl do své zavařovací sklenice, oba je zavřely.
,,Svítá. Kolik může být?"zeptala se Tarsha.
,,Hodně."řekl prostě Denies a šel dovnitř, když ale vzal za kliku zjistil, že je zamčeno. Rozzlobeně lomcoval klikou a bušil na okna, nic.
Muchníček se ve své sklenici válel smíchy, zatímco Tarsha, Tersha a Denies se bezvýsledně snažili dostat do domu.
,,Mně je to jedno, chci spát!"zakřičel Denies na dveře a sekl sebou na zem.
,,Tady?"zeptala se Tersha, spíš proto aby něco řekla, než že by jí to zajímalo.
,,Jo, tady."vyštěkl na to.
,,Proč?"
,,Protože nemůžeme dovnitř, paní Chytrá!"
,,Já to asi nevím!"
,,Možná, že víš, ale nezáleží ti na tom!"
,,Mně na tom záleží víc než tobě, protože narozdíl od tebe chodím do školy a nejsem negramotná!"
,,To se omluvíš?"
,,Proč?"
,,Protože to bolelo!"
,,Řeknu ti zajímavou informaci: nezajímáš mě ty, ani to co tě bolí!"
,,Ale já jsem si negramotnost nezvolil! Kdyby mě má pitomá matka a její ještě pitomější manžel Mionpsyli neokradli, chodil bych do školy, jako každý normální kluk!"
,,Počkat! Tvůj táta je Mionpsyli?"vložila se do toho Tarsha.
,,Co? Ne! Ale! Když už to víš. Ale není vlastní! Mého pravého otce zabil!"
,,Zabil?!"zhrozila se Tersha.
,,Ano... zabil a... vymazal matce paměť... nepamatuje si mě... a... a zapírá mě."vykoktal Denies.
,,To je mi líto..."Tarsha nevěděla, co dál říct a tak radši mlčela, to trapné dlouhé mlčení, které nastalo, prolomila až Tersha
,,Promiň."
,,Za co se omlouváš, Tersho?"
,,Za to s tou negramotností."
,,Aha, dobrou."
,,Dobrou."
,,Hezké sny."popřála Tarsha a dlouho do rána neusnula, a když se ji to po dlouhé době povedlo, nezdálo se jí nic hezkého.
Probudila se bolestným kopancem, kterým ji obdarovala Bella Yovnr.
,,Zásah přímo do žaludku, co? A vůbec! Nedorazila jsi na naší zchůzi! Vzpomínáš ty ptačí mozku? Za trest budeš týden krmit kuzly!", rozkřikla se na ni, ,,Jo a máš mi jít uklidit do pokoje a nasnídat se, Yovnr na tebe čeká se snídaní."
Tarsha byla rozespalá, tak jen neochotně kývla a vzbudila Tershu.
Hrozná bolest, která jí jako jed naplňovala každičký kousek těla, dráždila i její dvojče a Deniese, kterého Bella také probudila kopancem, ale kopal do něj spíš pro zábavu, než že by mu chtěla něco vyčíst.
,,To si děláš p... srandu!" , vybuchla Tersha o několik minut později, ,,Je 9:30, snídaně je podraz, Debilka drží Tarshu ve svém pokoji po té, co ji nutila 20 minut krmit kuzly a my máme být už nejmíň hodinu ve škole! Navíc je pátek a nám hrozí, že prošvihnem celé vyučování! My si nemůžeme dovolit mít zmeškaný a neomluvený den! Proklínám Yovnr i celou její rodinu! DEBILOVÉ!"
,,Proč si nemůžete dovolit zmeškaný a neomluvený den?"zeptal se nevinně Denies,
,,Protože za každý neomluvený den je školní trest a jelikož je zítra sobota, za opožděné splnění trestu se prodlouží na týden! Mám těch trestů po krk!"
Na zašlou zahradu Dětského domu vyběhla Tarsha,
,,Jdem pozdě."vyhrkla a aniž by si to uvědomovala, dala se do běhu. Tersha ji následovala.
Doběhly k pergamenové bráně, kde vynikal obrovský nápis:
POZDĚ PŘIŠLI: BELLA YOVNR, TARSHA SHEILL, TERSHA SHEILL.
V rámci svátku míru neudělujeme školní tresty.
DŮLEŽITÁ OZNÁMENÍ: NA SPECIÁLNÍ ŽÁDOST ATHELINA RONAXTECKE PRUTHINA ZENIELA VRYNIMYLA Z RODU NESMRTELNÝCH HNĚGRAFTŮ VLÁDCE BRICNICKU JE TARSHA UVOLNĚNA Z VYUČOVÁNÍ, AŤ SE IHNED DOSTAVÝ DO KANCELÁŘE ŘEDITELE!!!
