Mysterious camp [CZ-YAOI]

#1

Probudím se uprostřed noci a jediný co mě napadne je tábor, na který dnes jedu, nemůžu ani spát z toho jak se bojím. Jdu potichu do kuchyně a tam stojí moje nejlepší kamarádka.. lednice, hned je mi lépe. Vytáhnu z ní mléko a naleju si ho do sklenice, sednu si k oknu a koukám na naše krásné město. Nevím co od táboru mám čekat, nikdy jsem tam nebyl, a ani nikdy nechtěl, takové věci mě neberou, bude to jako ve škole? Ptám se na to posledních pár měsíců co jsem se dozvěděl že tam jedu, budou mě šikanovat, nebo mě konečně někdo pochopí?..

   Odnesu prázdnou sklenici od mléka do dřezu a vytáhnu ze skříně moji oblíbenou knížku, je hodně podobná mému životu, který tak nesnáším. Vezmu si svůj telefon a zapnu si do sluchátek písničky. Čtení bez písniček není ono, je to ta nejlepší kombinace. Po pár minutách se podívám na svůj telefon a zjistím už už jsou tři hodiny ráno, mé víčka jsou jako z kamene, z toho jak jsem unavený. Vezmu knížku a uklidím se do svého pokoje kde si s únavou lehnu a ponořím se do světa snů.

   Ráno mi zazvoní budík a nejsem vůbec schopný se zvednout z postele. Ale přece jenom musím. Udělám ranní hygienu a další potřeby a jdu za mámou do kuchyně.

   ,,Ty už jsi vstal?'' řekla mi máma když jsem šel do kuchyně kde dělala snídani.

   ,,Musel jsem'' řeknu znechuceně a vezmu si jeden chleba který byl nachystaný na stole, a vrátím se do svého pokoje kde mám kufr s věcmi na tábor, překontroluju jestli mi něco nechybí a zapnu ho. Otevřu svoji skříň a vytáhnu z ní moji oblíbenou žlutočernou košily a černé džíny, venku je teď ráno celkem zima, takže si radši vezmu džíny.

   ,,Jedeme!'' volá na mě máma z obýváku, kouknu na hodiny a zjistím že už je jedenáct hodin. Vezmu kufr a jdu s ním ven k autu. Položím ho do auta a nastoupím do něj ještě s větší nervozitou. 

   Vytáhnu mobil se sluchátkama a pustím si tam moji oblíbenou písničku Heathens, cesta tam bude trvat asi čtyřicet-pět minut, mezitím co na mě máma mluví a říká mi něco o táboru, já nedávám vůbec pozor a věnuju se svému světu, neboli písničkám. 

   ,,Jamesi!'' vytrhne mi sluchátka z uší a naštvaně se na mě podívá ,,posloucháš mě vůbec?'' dodá.

   ,,Umm, jo..''

   ,,Vážně? tak co jsem říkala?''

   ,,Něco o táboře.. '' zaseknu se když před sebou vidím velký areál s velkými chatkami.