Dívka ze Zmiozelu.

1.Konečně!

Celý ten to rok jsem na nervy, no ne na ty své, i když i to je trochu pravda. Hlavně jsem, ale štvala matku a sestry, jen oteci a bratrovi jsem byla k smíchu. V tomhle byli na zabití, ale snad budu taky chápat pointu jejich vtipů až mě vezmou do bradavic. Ano proto jsem nervozní. Zbýval už jen týden a půl letních prázdnin, ale já stále čekala na svůj dopis většinou chodí dětem na narozeniny, jenže ty já mám až v září. Někdy si říkám, že jsem dítě smůly.

Ale nakonec přišel i můj den.
Rano jsem vztala jako obvikle. Šla do koupelny udělat hygienu a oblékla se do něčeho pohodlného. Nikdy nebedu se svým vzhledem zpokojená, tak jsem se jen letmo podívala do zrcedla a vydala se dolů do kuchyne. Matka a sestry byly pryč, za což jsem byla ráda. Říkejte si o mě co chcete, ale já se prostě s matkou a sestrami nemám ráda.

Na stole na mě čekala snídaně zaklopená zelezným poklopem. Jeden z hloupých vtipů a Steva, mého bratra. Stevovi je třináct let a do bradavic chodí už tři roky, do koleje Havraspáru, šprt jeden 😁.

Táta si se Stevem horlivě o něčem povídali, ale jak jsem vesla do místnosti jejich konverzace utichla.
,,Dobré ráno."pozdravila jsem je. Bratr mi kývnul jako odpověd.
,,Dobré zlato."usmál se na mě otec.
,,Přeji dobrou i chuť."ukázal hlavou na poklop.
Posadila jsem se mezi ně. Divila jsem se, co může být pod tím poklopen, že mě otec poňouká jíst. Většinou si snídani připravuji sama.
Odklopila jsem poklop a zavískla nadšeným. Na talíři nebylo jídlo, ale obákla. Obálka se zeleným erbem a červenou pečetý. Psaná na moje jméno jako adresované osobě.

Otec i Steve se zářivě usmívali. Musela jsem je oba dva pořádně obejmout. Dnešek se mi splnil jeden z mích snů.

Rozlomila jsem pečet a vytáhla dopis.

Vážená slečno Avilo
srdcečně vám oznamuji, že jste byla přijata do školy čar a kouzel v Bradavicích. Školní rok začíná prvního září odjezdem z nádraží King's Cross v Londýně. Pomucky a učebnice pro studenty prvního ročníku naleznete sepsané na přiloženém lístku.
             S pozdravem zástupkyně ředitele a Profesorka Minerva McGonagallová.

,,Kdy přišel? Kdy pojedeme do Příčné ulice? Kam myslíš, že mě moudrý klobou zařadí? Mohla bych si koupit nějaké zvíře?"zahnula jsem otce otázkami.
,,Včera večer. V pondělý. Nevím a ano."odpověděl mi prostě, jak je u něj zvikem. Spokejená s jeho odpovědmi jsem přikývla a rychle si udělala snídani, kterou jsem následně zhltala.

Vyběhla jsem schody do druhého patra domu, abych si vytáhla a oprášila prach z cestovního kufru, který jsem loni dostala od tety Olivie. Odvezla mi ho z nového čarovnéno světa v Severní Americe, od nějakého kouzelníka z New Yorku. Už jen přežít výken a tento kufr se zaplný mími studenskými věcmi.

Teď jsem si jen vybrala ze skříně svoje nejlepší oblečení a poskládala ho do jedné magické zásuvky v kufru. Do večera, a vlastně až do nedělního večera jsem byla radostí bezsebe. Konečně se to blíží.

Snad se začátek líbil. Omlouvám se za chyby a budu doufat za komentáře a vote.
Vaše #NSK.