Dívka ze Zmiozelu.

9.Nabítka

Ráno jsem si podlouhé době pobrukovala ve sprše. Včera jsem si před Drakii. Táta mi spal o dobrodrůžství, které zažil v Africe. Napadali je mudlovský knem divochů a táta byl vážně zraněn. Pomohl mu tamní kouzelník, ale jelikoż na tom byl táta špatně nevěděl, kdo je a odkud je, nemohl dat vědět jeho rodině, rudíš nám. Až pry přijedu na prázdniny seznámí mě s Maxvelem, tam se ten kouzelník jmenuje, stal se totiž jeho asistentem.

Dnes večer mu odepíšu, ale teď mě čeká něco z čeho mám nervy. Rozhovor s Malfoyem.

Vypla jsem sprchu a osušila se. Kouzlem si vysušila vlasy abych je neměla mokré ani vlhké. I přes Drakiiny rady jsem si vzala obyčejné staré džíny na některých místech schválně rostrhané. K tomu je fialové tricko a bílou mikynu. Nemusím na nikoho dělat dojem.

Vyšla jsem do společenské místnosti. Draco už tam na mě čekal. Měl na sobě černé kalhoty a tmavý svetr. Vypadal teď tak strasně normálně.

,,Dobré ráno."pozdravila jsem ho.
,,Dobré. Vyspala ses dobře?"oplatil mi pozdrav a optal se. Bohužel jsme ve společence úpotali pozornost, vsichny na nás čuměly, a ozvalo se i několikrát něco na způsob:" Avila se baví s Malfoyem?"

,,Skvěle, hlavně díky kvůly dopisu, co mi včera přišel."odpověděla jsem.

,,Pojď."vyzval mě a opouštěly jsme společenskou místnost.

,,Asi se týkal toho, że tvůj táta žije, že?"hadal.

,,Jak to víš?"zeptala jsem se.

,,Můj otec s mím někdy obchoduje. Setkal jsem se se všemy členy vaší rodiny, a heleme se ty jsi ve stejné koleji, jak já. Nic bych takového nečekal, že se někdo od Avilů doszane do Zmijozelu."povídal a já si prohlížela úsměv, který se mu rozrůstal na tváři.

,,No jo. Matky mi vždy říkala, že jsem divná a jina než oni."pokrčila jsem rameny.

,,Jina jsi to ano, ale ne divná. To ona je divná pokud nevidí, jaký je v tobě talent. Vždit jsi nelepsí v kouzlech z celého ročníku."

,,Zas tak dobrá nejsem."

,,Jsi jen to sama nevidí."

,,Draco to jsi si chtěl povídat jen o tomhle?"chtěla jsem z měnit téma. Naštěstí mi vyhověl.

,,Ne. Mám protebe nabítku."přiznal se mi.

Procházeli jsme chodbami až fokud jsme se ne ocitli v jídelně. Sedli jsme si na krajibstolu, aby jsme měly soukromí, ale i tak na nás čumělo dost lidí.

,,Jako nabítku?"zeptala jsem se a nadala si snídani.

,,Napadlo mě, že bych tě mohl chránit a ty by jsi mi mohla pomáhat kouzel."doslova mě tím překvapil, ale byla zde malá skulinka.

,,Ochrana by se mi šikla, ale Draco ty nepotřebuješ doučovat z kouzel vím, jak čaruješ."

,,Fajn prokoukla jsi mě. Tak si časem něco vymyslím, čím by si mi to mohla oplatit. Takže bude naše nabítka platit?"

,,Dej mi den na rozmyšlebou."poprosila jsem.

,,Ne, jem dvě hodiny, to Hiksovi zkočí terst a bude naštvaný, a nenechá ten včerejšek jen tak, ale když budeš pod mou ochranou nebude moci nic dělat."

,,Tak to nemá cenu se rozmíšlet."

,,Cože? Snad by jsi to ne..."vylekal se.

,,Draco klid já to přijímám."usmála jsem se na něj a pustila se do jídla.

Oplatil mi úsměv a taky začal jíst.

Jediné jak moc rychle se roukřiklo, že jsem pod Dracovou ochranou. Ale moc dlouho se to neřešilo. Lidé se báli problémů z venku. Třeba uprchlého vězně z Azkabanu, Siriuse Blacka.

Zdonucení marató!
Tak a zatuhle poznámku jsem mrtvá ;P

P.S: Další díl bude výlet! Hádej te kam, když jsou ve třetím ročníku. ;)

#NSK