Orin Avila už skoro přestala doufat, že by jí přišel dopis z Bradavic, takhle by musela nastoupit do Krásnohůlek, kde jí chce matka, ale to ona nechce.
Přece jenim se její přání splný a ona se do Bradavic dostane, jenže má jen jednu kamarádku, která...
Ráno jsem se probudila úlekem, že jsem zaspala, ale k mé smůle jsem se probudila dřív. Stejně jsem vztala a po upravě se vydala dolů do obývacího pokoje. Tam už ale bylo živo.
,,Krásky moje nezapoměly jste si něco?"ptala se matka svých dvou nejstarších dcerách. Jak Julia, tak Geogiana přikývly a uhladili si pestrobarevné šaty.
,,Brý."pozdravila jsem nevrle. ,,Kdy konečně začneš mluvit, jak se má."odfrkla si matka. Pokrčila jsem rameny a sedla si na gauč.
Do místnosti vešel otec zabalený do županu a s hrnkem kafe v ruce. Takhle vypadal jako nějaký mudla.
,,Měj se dobře miláčku."políbil otec matku narozloučenou.
Sledovali jsme, jak trojice žen odchází přes krb. Máma se už přesouvala do školy pro Krásno hůlky, protože tam učila jako profesorka nevím čekoho, otohle se opravdu nezajímám. Georgiana s Juliou se teleportovali ke své kamarádce, která s nimi pak odjede to té jejich školy. Místo kamarádky to byla spíše přisluhovačka. O nic takového já nestojím.
Za sestrami dohořel zelený plamen a otec odložil hrnek na stůl. Podíval se na mě se sibalským úsměvem. ,,Poslední oblečený v předsíny je zhnilá tykev."uposledním slovem se za doprovodu burácivého smíchu hnal do schodů. Běžela jsem za ním. Moje ložnice je blíž ke schodům, takže jsem musela využít náskoku. Rychle jsem se umila a oblékla do přichystaného oblečení. Vytáhla kufr ze skříně. Já i táta jseme otevřeli dvěře pokojů ve stejnou chvíli. Vzala jsem to úprchem dolů, jenže se otval zvůk jako když někoho necháte zmizet. Švindlíř jeden! Do přecíně jsem došla s nafouknutým obličejem. Otec se opíral rám dveří a dusil se smíchem. ,,Podfukáži. Ty ses teleportoval."předstírala jsem uraženost. ,,Ještě je nahoře Steve."dodal mi naději.
Obuli jsme se a oblékli kabáty. Zachvilku se do předsíně dokodrcal rozespalí Steve se svým Ravenclawsky vyzdobeným kufrem.
Taxíkem jsme se svezli až k děravému kotly. Zarezervolali jsme si pokoje. Dneska ještě nepujdem do Příčné ulice, ale už zítra se mi otevře svět kouzel naplno.
******************************
Přebýhala jsem od jedné výlohy ke druhé. Mé srdce nadšene bylo. Ani jsem nevěděla jestli mi nevyskočilo z hrudi. Už jsem chtěla zaběhnout do obchodu s hábity, ale otec mě zarazil, že musí nejprve vybrat pení ze z banky. Vystrašeně jsem polkla. Na příčné ulici byla jen jedna banka, do které by mohl otec jít a to byla banka u Gringotů.
Šla jsem sice s otcem a Stevem, ale držela jsem hlavu skloněnou k zemi. Podhled na skřety jsem si mohla odpustit-prostě mi z nich bylo zle. Ne že by byly až tak moc šerední, byly sice oškliví, ale mě znich hlavně běhal mráz po zádech. Polila mě úleva když jsme odešli.
Konečne jsem mohla si jít koupit vše potřebné. Začala jsem učebnicemi a pak se vrhla do krámu s uniformami, kde ve výtrínách měly vystavené všechny druhy uniform ze škol, pro které tvoří hábity.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
