Doctorova společnice

Home, sweet home

,,Tady, vezměte si ručník a běžte si dát horkou sprchu." podávám mu svůj růžový ručník. Netuším kde jsem ho vzala, růžovou nesnáším. On poslušně jde do koupelny, očividně se mu to nezdá vůbec divné. Hm... jestlipak Carol pořád spí...
,,Áááá"
Tak asi nespí. Běžím k místu kde se ozývá křik.
,,Co tu děláte!? Kdo jste!?"
Když jsem vyběhla nahoru do koupelny, našla jsem Cary jak stojí v pyžamu naproti sprchovému koutu, ze kterého vykukovala hlava mého cizince.
,,To je v pořádku Carol, přivedla jsem ho já, byl celý promoklý, nechtěla jsem, aby nastydl."
,,Co je zač?" A v tom mi to došlo, vždyť já ani nevím kdo to je, ani neznám jeho jméno. Tázavě jsem se na něj podívala.
,,Doktor, jmenuji se Doktor"
,,A dál?"
,,Dál nic, jen Doktor" zase ten úsměv. Došlo mi, že je vlastně nahý a tak jsem popadla Cary a vytáhla jí z koupelny.
,,Ty ses pomátla!? Vždyť ho vůbec neznáš! Nevíš co je zač, může to být klidně vrah!" No jo, to je celá ona, přehání a přehání.
,,Nepomátla, a vrah? Vážně? Byl celý mokrý, mohl dostat zápal plic. Bylo mi hloupé ho tam jen tak nechat a navíc nevypadá vůbec špatně." Poslední slova mi jen vyklouzla a když jsem si uvědomila jejich význam, okamžitě jsem zčervenala.
,,Ehm, neruším?" Ozvalo se ve dveřích koupelny. Slyšel mne? Snad ne. Podívala jsem se na něj, stál tam v sytě růžovém ručníku a usmíval se. Vypadá celkem roztomile... brr ne na tohle myslet nebudu, blbost.
,,Ale vůbec ne, jen nevím jestli pro vás mám něco na sebe, zatím vám bude muset stačit můj župan." řekla jsem. Skočila jsem mu pro dlouhý modrý župan a dala jeho oblečení na topení, aby rychleji uschlo.
,,Já jsem Mary mimochodem."
,,Těší mne."
,,Mne taky Doktore"
,,Vy jste odsud?" vyzvídá Carol.
,,Vlastně ani moc ne." Uznávám, je divnej, chová se zvláštně a v kapse jeho saka jsem našla cosi co on nazval Sonický šroubovák.
,,Tak odkud?" Pokračuje Cary.
,,Pocházím z daleka."
,,To my taky!" Vystřelila jsem.
,,Jsme z New Yorku."
A tak jsme mluvili a mluvili a mluvili.