Ne, ne, ne! To není možný.
,, Páni.'' vydechla jsem fascinovaně a zároveň dost vyděšeně.
Stála jsem ve dveřích modré budky, kterou jsem byla technicky vzato unesena a pozorovala západ slunce nad hladinou moře.
Dobrá tohle nejspíš zní mile a možná i romanticky. Jenže, na nebi se kromě slunce nacházel i měsíc a ne jeden. Vyšla jsem z budky a uvědomila si, že stojí vlastně na skále vyčnívající z vody (málem jsem tam spadla).
,, Nacházíme se na Neuronu, je jedním z měsíců planety Aljra.'' pronesl únosce s motýlkem.
Já stále mlčela a tupě zírala před sebe.
Nevěděla jsem jestli mám křičet, omdlít nebo obojí. Z tohoto rozhodování mne vytrhl Doktor, když si stoupl vedle mne a usmál se na mne.
,,Co jsi zač?'' zeptala jsem se jelikož mne nic jiného nenapadlo.
,,Jsem Pán času.''
,,To si tak říkáš kvůli té budce? ''
,,Ne, je to má rasa. '' toho oznámení pronesl jako by to bylo naprosto normální. Čau, jsem emzák, nechceš skočit na kafe?
,,Moment, takže.... ty nejsi... člověk?'' soukala jsem te sebe rychlostí želvy.
,,Ne, do člověka mám poměrně daleko.'' řekl a otočil se na mne s úsměvem. No.... nebýt toho úsměvu, časového posunu a faktu, že stojím na skále uprostřed oceánu, asi bych se rozeběhla kamsi do háje a už se nevrátila.
Ale teď jsem jen zůstala stát na místě a dívala se na něj s viditelným strachem v očích. Fajn, tak si to zrekapitulujeme... šla jsem s cizím chlápkem na jinou planetu. To se nevidí každej den.
Znovu jsem se zahleděla do dálky, slunce -nebo co to bylo- už dávno zmizelo za horizontem a já jen v šeru sledovala nebe plné měsíců. Na jednu stranu jsem měla strach, z toho že jsem na jiné planetě, z cestování v policejní budce a z Doktora. Na druhou stranu jsem byla šťastná... vlastně to bylo to největší dobrodružství, které jsem podstoupila.
A mimochodem, i přes to, že je marťan, cítila jsem se s ním bezpečně a krásně.
ČTEŠ
Doctorova společnice
FanficPoslední z rasy Pánů času. Muž, který je znám, díky svým schopnostem, napříč galaxiemi. Co se může stát, když ho potkáte?
