Večer už jeho oblečení bylo suché a venku dokonce přestalo pršet. Takže se rozhodl, že už je na čase, aby šel.
Bylo mi to líto, přeci jen se mi líbil. Zato Carol byla ráda, že vypadne. Chtěla jsem se ještě projít a tak jsem ho šla vyprovodit. Překvapilo mne, že jdeme zpátky směrem k uličce a té modré budce. Ale na nic jsem se neptala, asi jsem měla.
Když jsme došli až k budce, vytáhl klíček a odemkl ji. Já na něj jen překvapeně zírala.
,,Pozvala si mne k sobě domů, tak teď zvu já tebe." řekl s tím svým již mírně děsivým úsměvem.
,,Vy bydlíte v té budce? Vždyť je tak maličká, tam se oba nevejdeme." V tom mne chytil za ruku a vtáhl dovnitř. Zůstala jsem stát jako opařená. Uvnitř byla větší, mnohem větší.
,,No to mně poser." zamumlala jsem si pro sebe.
,,Je větší zevnitř!? Co to je? Vždyť to není možný."
,,Vítej v TARDIS."
,,Co je to?"
,,Je to stroj času, můj stroj času."
,,Cože? zasmála jsem se ,,Stroj času? To je ještě větší hloupost než, to že obsahuje jinou dimenzi nebo co to je."
On začal pobíhat kolem něčeho co, jak se později ukázalo, plnilo funkci ovládacího panelu.
Když pomačkal snad všechny knoflíky a páky, ozval se ten zvuk který mne předtím přilákal. Pak sebou TARDIS škubla, tak tak jsem se chytila panelu, abych nespadla. Po chvíli se stroj zastavil.
,,Otevři dveře." Nevěřícně jsem se na něj podívala, ale dveře otevřela. To co jsem za nimi viděla mi málem způsobilo mrtvici.
ČTEŠ
Doctorova společnice
Fiksi PenggemarPoslední z rasy Pánů času. Muž, který je znám, díky svým schopnostem, napříč galaxiemi. Co se může stát, když ho potkáte?
