Krátce po tom co mi vysvětlil, že ta voda není voda a není tedy dobrý nápad se v ní vykoupat, mne zavedl zpět do TARDIS. Poté zavřel dveře, stoupl si přede mne a udělal psí oči.
,,Tak co teď?'' zeptal se mírně smutně.
,,Mám tě zavést domů?'' pokračoval.
,,Cože?'' řekla jsem jako bych zapomněla, že někde bydlím.
,,Vzal jsem tě na výlet, teď záleží na tobě jestli chceš další.''
,,To myslíš vážně? Ty bys mne vzal ještě někam? Cestoval bys se mnou vesmírem?'' zasypala jsem ho otázkami a vykulila na něj oči.
,,No, ano. Když cestuji sám, je mi trochu smutno, nemám si s kým povídat.'' v momentě kdy tohle dořekl jsem se mu vrhla kolem krku, stiskla jsem ho tak pevně jako bych ho už nechtěla nikdy pustit, on mi trochu překvapeně a jen lehce objetí oplácel. Mohla jsem cítit že se mu tahle dusící situace moc nelíbila, ale v ten okamžik jsem byla sobec, mně se to líbilo takže jsem ho nepustila. Bylo to krásné.
Cítila jsem jeho dech, jeho vůni, tlukot jeho... tak počkat. Překvapeně jsem ho pustila a rychle udělala krok zpět.
,,Ty... máš dvě srdce!?'' on se jen zasmál a zase se na mne podíval. Nastalo ticho.
,,Že mne to vůbec překvapuje. '' vydechla jsem rezignovaně a oba jsme se rozesmáli. Nejdřív on a pak já.
,,Takže, znamená to ano? Budeš se mnou cestovat napříč galaxiemi?''
,,Ano!'' vyjekla jsem nadšeně, možná trochu víc nahlas než jsem chtěla. On se usmál tím nejhezčím úsměvem a mrkl na mne. Pak začal poskakovat kolem toho panelu. Já se chytla, abych neupadla až sebou TARDIS začne škubat jako minule. Po chvilce se stroj dal skutečně do pohybu a já jen s napětím čekala, co bude dál. Kam mne vezme tentokrát a pak znovu a znovu a znovu...
ČTEŠ
Doctorova společnice
Fiksi PenggemarPoslední z rasy Pánů času. Muž, který je znám, díky svým schopnostem, napříč galaxiemi. Co se může stát, když ho potkáte?
