Odvážný kluk (DOKONČENO)

12. Kapitola

,,Mami, myslíš, že je to dobrý?" zeptala se Marinette, když po dni vylezla ze svého pokoje už v trochu lepším stavu. Předešlý den si ještě asi hodinu povídala s Adrienem. Musela mu vysvětlit všechno, co se jí dělo a taky to, proč ho od sebe musela odehnat. Pochopil to, naštěstí.

,,Vypadáš nádherně!" usmála se její matka a přispěchala k ní. Marinette na sobě měla světle fialové šaty a vlasy měla rozpuštěné. Ještě furt jí bolelo celé tělo a byla ráda, že stojí. Furt jí hlavou běhalo to, že neví, kdo je její násilník. Její? To zní dost úchylně.

Marinette zatřepala hlavou a rozloučila se s matkou. Vyšla před pekárnu a tam už na ní čekalo auto s Adrienem. ,,Co ty tu? Došla bych to." Usmála se. Byla ráda, že nemusela jít pěšky. Bůh ví, kdo by jí znovu napadl. Taky by to nemusela přežít. ,,Řekl jsem ti, že dokud tu budu, nenechám tě samotnou." odpověděl a jí se úsměv ještě víc rozšířil.

Dojeli před osvětlenou vilu Agrestů a Adrien vystoupil. Obešel auto a otevřel dveře i Marinette. Byl ohromen její krásou a děkoval sám sobě za to, že se dal do kupy. 

Byl jsem rozmazlenec. Marinette je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Za žádnou cenu jí nikdo neublíží. I kdybych měl znovu zabíjet.

,,Co tak koukáš?" Zeptala se Marinette se smíchem v hlase. Pozorovala jeho zamyšlený výraz a snažila se z něho cokoliv vyčíst. ,,Ale nic." Zatřepal hlavou, jako by se vrátil znovu do reality a podal jí ruku. Ona se jí rychle chytla, jako by to bylo něco, co jí mělo zachránit život a vystoupila.

,,Ještě pořád tě to bolí?" zajímal se o ní, zatím co stiskl tlačítko na klíčích. Auto houklo na znamení, že se zamklo a Adrien se usmál. ,,Ne tolik, jako to, když jsem ti musela lhát do očí." Povzdechla si. Adrien si stoupl před ní a chytil jí za ruce. ,,Poslyš. Nebyla jsi to ty. Byl to někdo, koho hodlám zničit. Nikdo ti nebude ubližovat, kromě mě." Ušklíbl se.

Marinette přimhouřila oči, věděla, že Adrien žertuje. Nebo v to alespoň doufala. ,,Dobře." Přikývla. ,,Ale co-"

,,Marinette!" ozvalo se za nimi. Stál tam už dost opilý Nath. ,,Ahoj, chtěl-"

,,To nic. Je to v pořádku, Adrien mi to vysvětlil." Mávl rukou a upil ze své klenky vína. 

Nemohl je vidět spolu, příčilo se mu vidět Adriena, jak objímá jeho dívku. Navenek se sice tvářil jako jeho nejbližší přítel, hledal však něco, co slavného Adriena Agresta zničí.

Všichni tři se odebrali do vily, kde to překypovalo lidmi. Marinette si to tam nedůvěřivě prohlížela a víc se natiskla na Adriena. Nath, který se na ně podíval přes rameno jen naštvaně zamručel. Tohle muselo skončit. ,,Hele, kde tu máte záchody?" Zeptal se Adriena poněkud nahlas. Všude hrála hudba a všude se hýbali lidé. ,,Nahoře." Odpověděl pohotově mladík a už vedl dívku po jeho boku, k nápojům, kde to vypadalo klidněji, než tam, kde stáli před chvílí.

Tak jo, Nathanieli. Je čas na to, aby sis vybojoval to, co ti dávno patří a co ti sprostě ukradl. Stačí dojít nahoru do jeho pokoje a vytáhnout na něj nějakou špínu. Třeba že chodí na plastiku, nebo že má druhý život. Cokoliv.

Nath vyšel schody a rozhlédl se. I když v sobě měl nějaký ten alkohol, pořád mu to jasně myslelo. Vydal se napravo a otevřel první dveře, které se mu naskytly. Byl to záchod. Sám pro sebe se ušklíbl a dveře zase zavřel. Rozhodně neměl v plánu jít vykonat potřebu. Otevřel další dveře. Za nimi se ukrýval pokoj pro hosty. Napravo byla postel, naproti byl krb, na zemi byl tmavě modrý chlupatý koberec a místnost byla vymalována do hněda. 

Zase zavřel dveře a vydal se na levou stranu, kde byly také dvoje dveře. Otevřel první dveře a koukal s otevřenou pusou na to všechno. Kdyby měl popisovat, co všechno tam bylo, nejspíš by na místě stál a povídal ještě další tři hodiny. Pohledem zavadil o druhé patro obrovského pokoje, pak o dveře, které vedly nejspíš do vlastní koupelny, docela prostornou postel, nad kterou visel nějaký klubový plakát, který byl zelený. Byl tam také fotbálek a to Nathovi stačilo na to, aby věděl, že tenhle pokoj patří Adrienovi. Vstoupil dovnitř a zamkl za sebou. Koukl se nejdřív do postele, pak se podíval do stolu a zapl počítač. Nikde nic.