Odvážný kluk (DOKONČENO)

18. Kapitola

,,Takže já budu co?" ujišťoval se mladík.
,,Budeš ten, kdo u dveří bude odvádět pozornost." ujasnil mu.
,,A já ty budeš kde?" zeptal se znovu, aby nic nezkazil.
,,Já.. Zkusím najít nějaký okno, u tebe se to osvědčilo." pokrčil rameny.
,,Je to vila. Bude to hodně hlídaný, nemyslíš?" uvažoval nahlas.
Adrien chtěl odpovědět, ale ozval se jeho telefon.
,,Prosím?"
,,Adriene, Já - omlouvám se.." ozvalo se z reproduktoru.
,,Nino? Za co? Co se stalo?"
Zpozorněl.
Jeho nový přítel taky.
,,Ona.. Je pryč." oznámil mu do telefonu.
,,Kdo je pryč, Nino?" nechápal.
,,Alya je pryč, neodpovídá mi na telefony, myslíš, že jí někdo unesl?"
Z jeho hlasu se dal vyčíst strach.
,,Takže je Marinette i Alya pryč?" ujišťoval se.
Jeho přítel na druhé straně telefonu se frustrovaně zasmál.
,,Byli jsme oba dva kreténi. Ubližovali jsme holkám, o který měli strach jejich nejbližší a nám to bylo jedno. Nejradši bych se za to profackoval."
,,To je ještě málo. Měli by nás mučit." souhlasil Adrien.
Nath se vedle něho uchechtl.
,,Něco k smíchu?" obořil se na něj zamračeně.
,,No, jen to, že se tu litujete a Marinette s Alyou jsou bůh ví kde. Pořád si myslíte, že je to jenom o vás? Ty i tvůj otec jste zkažení. Zasloužili byste si smrt. Ty, tvůj otec a Nino. Stejně by to ale bylo málo oproti tomu, co jste dělali těm holkám. Kterej ubohej debil by se fotil s mrtvolama?!" rozhodil Nath rukama.
,,Nic o mě nevíš." procedil skrz zuby a odvrátil od něj pohled.
,,Máš pravdu. Jsem za to rád." založil si ruce na prsou.

,,Musíme je jet ihned najít, Adriene. Bojím se, že jí někdo ublíží." prosil Nino do telefonu.
,,Jo? A když srala do kýble tak ti to bylo jedno?!" vyjel na něj.
,,Když jsi mi málem znásilnil Marinette, tak ti to taky bylo jedno!" napadal ho.
,,Ty jsi taky Marinette zjizvil ruce." ozvalo se na druhé straně a pak bylo slyšet jen pípání.
Nath náhle zpozorněl ještě víc.
,,Marinette mi řekla, že se popálila o plech. Takže jsi jí to udělal ty?"
,,Jo.. " vydechl blondýn.
,,Udělal jsem toho spoustu zlého. Nezasloužím si žít, já vím. Klidně mě odsuď, pochopím to. Marinette si nezasloužila takové chování."
Nath se zase rozesmál. Nemohl uvěřit tomu, co Adrien vypustil z pusy.
,,Zase se lituješ, Agreste?! Kvůli tobě je Marinette bůh ví kde a ty tu sedíš! Co když už je mrtvá? Kdyby sis neusmyslel, že budeš kripl a budeš unášet nevinný holky, Marinette by teď mohla sedět doma a jíst třeba sušenky!" obvinil ho a vrhl se po něm.
,,Víš co to musí být pro její rodiče? Jejich dcera je u po druhé unesená! A ty? Ty jsi uměl nafingovat svou smrt, abys nemusel hnít ve vězení, kam stejně patříš!" dal mu pěstí. Adrien se ani nebránil.
,,Smrt je pro tebe osvobození! Nezasloužíš si umřít! Zasloužíš si mučení!" další pěstí.
Adrien jen ležel a nepokoušel se nijak bránit.
,,Marinette měla být vždycky moje! To já s ní mám hodně společného!" další rána.
,,D-dost!" prosil mladík na zemi. Z nosu mu řekla krev a z očí slzy.
,,Máš pravdu! Máš zasranou pravdu!" křičel mezi vzlyky.
Nath na něm seděl obkročmo a už se chtěl zvednout, když si nemohl odpustit uštěpačnou poznámku.
,,Jsi zbabělec. Bačkora. Jsi jen hovno, který rád ubližuje druhým, aby byl jeho tatík spokojenej."
Pak se zvedl a prohlédl si své klouby, které byly od krve.
Adrien se zvedl do sedu a a držel si nos.
,,Jsem." přikývl.
Nath těžce oddechoval a přemýšlel, co bude dělat dál.
,,Postarám se o to, aby byla Marinette šťastná." ozval se hlasem, který mu nebyl podobný.
Nath už zase zaťal pěsti a chtěl mu znovu vrazit, když ho zastavil slovy, kterým nemohl uvěřit.
,,Já si Marinette rozhodně nezasloužím. Naklušu do vily a i kdyby mě měli zabít, Marinette bude žít. Postarám se o to, aby měla klidný život. Život s tebou. Na mě nesejde. Pokud umřu, bude to ta lepší varianta."
Nathaniel se nezmohl na žádné slovo. Jen natáhl ruku k Adrienovi a už o něco klidněji pronesl:
,,Tak to pojďme ukončit."

Blížíme se ke konci, ale nesmutněte. Na profilu mám další povídky, které čekají na to, až je začnu psát.
Navíc budu mít spolupráci s BadKitty03 a SweetLevi, takže se mě jen tak nezbavíte. 💚💚