Life Is Not Grey

2

"Prostě to pověz," porposila jsem ho, když jsem si uvědomila, jak moc ho to trápí, a pro jednou konejšivě pohladila já jeho. 

"Princezno, víš, co je to bdsm?"

Moje ruka na jeho tváři znatelně ucukla a já si všimla, že si toho všimnul. 

Pokusila jsem se to zamaskovat za to, že si upravuju sukni, a on se pokusil zamaskovat svůj výraz chabým úsměvem. 

Došlo mi, že přesto čeká na mou odpověď. 

"To dělá Christian Grey, že?" 

Jeho koutky sebou škubly.

Připadala jsem si ještě hloupěji. 

"Promiň, nikdy jsem to nedělala," vyprskla jsem a odvrátila od něj pohled. 

"Omlouvám se, princezno. Vím, že jsi to nikdy nedělala. Děkuju, že se snažíš. A teď se na mě znovu podívej, ano?"

"Proč?" odfrkla jsem si a protočila oči. 

Moji bradu sevřely dva drsné prsty a ty si zvedly mou tvář blíž k němu. "Protože jsi moc krásná a já se na tebe chci dívat. Proto."

Zhluboka jsem vydechla a rty nechala rezignovaně našpulené. Byla tady ta část, která chtěla křičet, že mě do žádné červené místnosti nevezme, ale na druhou stranu, se mi zatím líbil jeho tón i gesta.

A tak jsem se rozhodla zůstat potichu. 

"Dám ti čas si o tom zjistit trochu víc, ano?" pověděl a rukou pokynul k jeho Macbooku na pracovním stole v rohu místnosti. "Udělám nám večeři. Co bys ráda?"

"Nemám hlad." Na to mám žaludek trochu moc na vodě...

"Tak to je smůla, protože jíst budeme." 

Protočila jsem oči a on radši odešel.

***

Článek na Wikipedii byl moc obsáhlý. Ty ostatní málo.

Základní aspekty jsem pochopila už z Odstínů - dominant a submisiv -, ale pořád tady bylo příliš věcí, které zůstaly neobjasněné. Wikipedie vypisovala spoustu pojmů a typů her, pout, nástrojů způsobujících bolest, o kterých jsem nikdy neslyšela. Mám si hrát na zvíře? Nebo na otroka? Co po mně vůbec chce? 

Zhluboka jsem si povzdechla (musel to slyšet až v kuchyni) a odešla pryč. 

To bylo tak hloupé, hledat si něco takového na internetu...

Byla jsem naštvaná.

Na sebe.

Na něj.

Byla jsem smutná. 

Já vážně doufala, že spolu budeme moct být... 

Chtěla jsem ho. 

Vždyť už jsme spolu spali. A on nevypadal znuděně...

"Andrew," zašeptala jsem vykukující zpoza rohu jeho kuchyně. 

"Ano, princezno?" Nezvednul hlavu od plotny.

"Já jsem zmatená," přiznala jsem se a popošla trošku blíž. 

V mžiku se otočil mým směrem a vyrazil ke mně. Má hubená ramena sevřel ve svých dlaních a pohladil je. "Chceš se na něco zeptat?"

"Ty máš rád chodidla?" zašeptala jsem napjatě připravená se odtáhnout. 

Znovu se uchechtnul. Byl tak krásný... A já věděla, že nevypadá jako muži z Instagramu, ale pro mě to byl ten nejkrásnější muž na světě. 

"Nijak zvlášť," uklidnil mě. "Mám rád... dd/lg vztahy." 

"Asi bych to měla jít vygooglit," navrhla jsem nejistě, ale on mě nepustil. Voda v hrnci za námi už vztekle bublala, jak se dožadovala jeho pozornosti. 

"Já ti o tom klidně povyprávím," usmál se na mě a z kapsy vytáhnul jeho IPod. "A ty si k tomu můžeš najít obrázky na Pinterestu..."

Teď jsme se uchechtli oba. 

On se obrátil ke svým těstovinám a dlouho povídal, zatímco já dlouho procházela obrázky vyhublých holek v nadkolenkách a tutu sukních, spoustu z nich nosilo chokery a některé dokonce kočičí uši a ocasy. Já nechtěla vědět proč nebo jak... Taky bylo všude nepřeberné množství růžové, třpytek a plyšáků. 

Z jeho vyprávění jsem pochopila, že to vlastně není to "oslovování svých přítelů daddy", ale celý životní styl. To, jak ho on vylíčil, znělo moc pěkně, ale já se nenechala oklamat. On to očividně miloval a ke všemu byl spisovatel - samozřejmě, že to vyznělo jako ráj na zemi. Plný mazlení, lásky a barev.

A abych to získala, abych získala jeho, musela jsem si... hrát na dítě...?