Jak se zbavit Sofie

Způsob šestý aneb klín plný špaget

   Rozhodl jsem se, že Sofii pozvu na večeři. Věděl jsem, že rád chodí na jídlo jinam. Měla ráda veřejnost a ráda vypadala dobře. I tenhle večer se nastrojila. Hnědé vlasy vyčesala do drdolu a na už tak dokonalý obličej napatlala makeup. Svoje dokonalé tělo oblékla do upnutých rudých šatů. Rozhodně se jí musí nechat, že vypadá jak bohyně. Ale já jsem měl v plánu celou tu její dokonalost zkazit. Měl jsem v plánu něco, o čem jsem věděl, že se jí rozhodně nebude líbit. Hodlal jsem upoutat víc pozornosti než bylo nutné. 
   Podržel jsem jí dveře a nechal, aby vešla do restaurace první. Sundala svůj černý kabát a nechala si jej pověsit. Působila jako krásná a elegantní žena, ale to přesně já nechtěl. Chtěl jsem si užívat se sexy holkami. Viděl jsem, jak se na ni číšník podíval. Ten pohled jsem znal. Sice už jsem Sofii nechtěl, ale takhle se na ni nikdo jiný dívat nebude! Ještě pořád je sakra moje. 
   Seděli jsme u stolu a oba před sebou už měli svoje jídlo. Můj talíř byl se steakem a hranolky. Její klasicky obsahoval špagety. Usmívala se a v klidu si svoje jídlo vychutnávala. Zatímco já jsem se ksichtil na všechny procházející. Sofie se na mě jen podívala a dál se věnovala jídlu. Proto jsem na dalšího kolemjdoucího vyplázl jazyk a lehce zaprskal. To už ji donutilo zvednout hlavu pořádně.
„Jsi takové pako," zasmála se.
Poznal jsem ten falešný smích, ale pořád to byl smích. Co je s ní sakra špatně? Proč mi nenadává? Proč mi neříká, že se mám chovat normálně?
„Omlouvám se, asi se za mě musíš teď hrozně stydět," řekl jsem a hlavu schoval do dlaní.
„Vůbec ne ty trdlo," zasmála se znovu.
„Ty jsi ale zlato," řekl jsem.
V mém hlase ale nebylo žádné nadšené. Té holky se prostě nedá zbavit. 
„Víš tak mě napadlo, nechtěla ses někdy vrátit k Petrovi?" 
Narážka na jejího minulého přítele. Myslel jsem si, jak jsem vyhrál. 
„Po dvou letech s tebou na Petra opravdu nemyslím," usmála se.
Sakra! Zase to nevyšlo. Už jsem opravdu nevěděl, co mám dělat. Byl jsem tak zoufalý, že jsem byl ochotný zničit její nejmilovanější šaty. Natáhl jsem se s tím, že jsem ji chtěl chytnou za ruku. V tom jsem velice omylem převrhl její talíř a zbytek špaget letěl přímo do jejího klína. Rukou jsem okamžitě ucukl. 
„Moc se omlouvám."
Chvíli mlčela a jen dýchala. Myslím, že jsem v jejích očích zahlédl náznak slz. Pak se ale znovu usmála.
„To nevadí, však si můžu koupit nové."