Jak se zbavit Sofie

Způsob osmý aneb uděláme párty

   Rozhodl jsem se pozvat si domů kamarády. Věděl jsem, že si se Sofií nikdy nerozuměli a tak mi to přišlo jako skvělý nápad. Upřímně jsem si myslel, že to je snad nejlepší, co jsem zatím vymyslet. Věděl jsem, že to je ono. Byl jsem si téměř jistý, že tímhle se zbavím Sofie.
„Miláčku?" zavolal jsem na svoji partnerku. 
Vykoukla na mě z kuchyně. V rukách držela nějaké těsto a na tvářích měla šmouhy od mouky. Musel jsem se zasmát, ale pak jsem posmutněl. Došlo mi, že takhle nějak jsem vypadal, když jsem ji miloval. Oklepal jsem se.
„Dneska k večeru přijdou kamarádi, dobře?" 
Sofie si rukou utřela čelo a tak si tam udělala další moučný flek. 
„Tak já toho koláče udělám víc," podívala se na těsto, které držela a pak odešla do kuchyně.
   Zazvonil zvonek. Sofie si nervózně prohrábla svoje hnědé vlasy. Usmál jsem se. Věděl jsem, že tohle nedopadne dobře, ale pro mě to tak špatné nebude. Šel jsem otevřít dveře našeho malého bytu. Kamarádi se jako lavina hlasitě nahrnuli dovnitř. Podíval jsem se na Sofii. Vypadala hrozně, nesnášela moc lidí a hluk. Nechávala všechny proběhnout kolem ní a oddaně se dívala, jak všichni vyskakují na gauč a čekají, co bude dál. Sofie opět zmizela v kuchyni a vrátila se s koláčem, který voněl i vypadal nádherně. Posadil jsem se na křeslo a Sofie se posadila na jeho opěradlo. Každý z mých kamarádů se natáhl po kusu koláče a bylo jim jedno, jestli drobí nebo ne.
„Udělal si mi to schválně?" naklonila se ke mně Sofie.
Podíval jsem se do jejích očí a viděl jsem smutek. Asi jsem to vážně, ale jinak to vážně nešlo.
„Vůbec ne," usmál jsem se na ni.
„Hej Sofie?" křikl po ní Marek.
Odvrátila svůj pocit směrem k němu a mě se ulevilo. Déle už bych ten nátlak smutku nevydržel. 
„Ten koláč se ti povedl," pochválil ji.
Já i Sofie jsme se na něj překvapeně podívali. Žádný z mých kamarádů Sofii nikdy neřekl nic pěkného. A navíc věděli o mém plánu. To se mi to všechno snažili zkazit? Proč to dělají? Sofie se nakonec usmála a na Marka se ještě dlouze zadívala. Všechno mi začínalo připadat nějak podezřelé. A ještě se to zhoršilo, když se přidala i Jana.
„Jo, Marek má rozhodně pravdu. Je to skvělé a navíc si ten byt tady nějak přerovnala ne? Moc pěkné."
Vyvalil jsem oči, jak se postupně přidávali i ostatní. Sofie jen stydlivě všem děkovala. 
   Šel jsem všechny vyprovodit ke dveřím. Zkontroloval jsem, že Sofie je mimo doslech, naklonil jsem se k nim.
„Co to k sakru bylo?" zeptal jsem se naštvaně.
„Co myslíš?" tvářil se Marek, jakoby nic nevěděl.
Podíval jsem se na něj naštvaným pohledem a čekal jsem, až se někdo vyjádří, ale nikdo nic neřekl.
„Proč mi sabotujete plán?" pokračoval jsem tedy já.
„Tvůj plán nikdo nekazí, Tome," usmála se na mě Jana a pak všichni odešli.
Tohle bylo opravdu divné. Odešel jsem do ložnice, kde Sofie už spala. Dlouze jsem se na ni zadíval. 
„Co ty to plánuješ Sofie?" zašeptal jsem si sám pro sebe a lehl jsem si vedle ní.