Způsob sedmý aneb umíráme na rýmu

695 159 20
                                    

   Zmokl jsem a zmokl jsem pořádně. Promokl jsem na kost. Tak zmáčený jsem snad ještě nikdy nebyl, tím jsem si byl naprosto jistý. Celý mokrý jsem běžel domů, už v tu chvíli jsem cítil, že budu nemocný. A ač šlo o velice nepříjemnou věc, byl jsem připraven využít ji proti Sofii. 
   Ležel jsem v naší velké posteli, zamotaný do peřin a s nosem rudým jako klaun. Všude kolem mě se válely kapesníky. Do toho jsem začal nekontrolovatelně kašlat. Sofie mi zrovna vařila v kuchyni čaj. Vzala si volno, aby se o mě mohla starat. A já se to chystal otočit proti ní. Konečně jsem přestal kašlat a mohl se ozvat i nějak jinak.
„Sofie?" křikl jsem do kuchyně. 
Chvíli bylo ticho a pak se objevila s hrnkem krásně teplého čaje ve dveřích.
„Tome?" usmála se.
„Chtěl jsem vidět, kdy bude můj čaj."
Viděl jsem, jak protočila oči. Pak se potichu vydala k posteli a na noční stolek položila čaj. Chvíli se mi koukala do očí a pak rychle někam odběhla.
„Sofie?! Mohl bych ještě dostat jídlo?"
Slyšel jsem, jak tam něco zamručela na souhlas. A já se zase musel vysmrkat. Ta rýma byla otřesná. Měl jsem pocit, že si vysmrkám mozek z hlavy. Nenávidím rýmu. Ležel jsem v posteli, smrkal, myslel si, že umřu a čekal až mi Sofie donese nějaké to jídlo. A pak se tam konečně objevila. Nesla misku plnou vařící polívky. V tu chvíli jsem se na chvíli zamyslel, proč s ní vlastně už nechci být. V tu chvíli, kdy si sedala ke mně na postel a pomalu mi dávala misku, jsem si říkal, že jsem blbec. A pak jsem začal kašlat. Když jsem přestal, už jsem si nevzpomněl, na co jsem myslel. Dal jsem se do polívky, ale nemohl jsem to nechat jen tak.
„Mohla bys ještě sůl?"
„Ovšem," usmála se a odešla.
Za chvíli mi přinesla i osolenou polívku.
„Eeeeh," vydal jsem ze sebe nějaký podivný zvuk.
„Co se děje, miláčku?" zhrozila se.
„To je hrozně slané," postěžoval jsem si.
„Promiň," sklopila pohled směrem k zemi.
„No tak už to sním."
„Dobře." 
Vstala a rychle odešla pryč. Možná se mi to zdálo a možná ne, ale z obýváku jsem slyšel pláč.

Jak se zbavit SofieKde žijí příběhy. Začni objevovat