Jiná dimenze (by SallyPejr)

Sobotní rande

„Promiňte, pane." ozve se nad Johnem nejistý hlas mladé servírky. „Nechci být nezdvořilá, ale budete si něco objednávat? Víte, máme tady dnes docela nával."

„Já- Dejte mi ještě pět minut, ano?" pokusí se John o úsměv.

Na servírce je vidět, jak jí je celá situace trapná, ale přikývne a odejde.

John se rozhlédne po stolech kolem. Je sobota večer a restaurace praská ve všech. V sobotu večer chtějí jít všichni s přáteli nebo svými partnery ven na dobrou večeři, a pak možná do kina nebo někam do baru.

John měl také podobný plán na příjemně strávený večer. Místo toho už půl hodiny čeká na Sherlocka a snaží se přitom nevnímat soucitné, zvědavé nebo posměšné pohledy obsluhy a hostů. Johnovi je jasné, co se jim honí hlavami. Další zoufalec, co marně čeká na svou společnici, i když je jasné, že ta už se neobjeví. Pravděpodobně nikdy.

John se znovu podívá na své hodinky. Pět minut. Dýl tady čekat nebude.

- - o - -

John postává před restauraci, kde měl původně večeřet a kouká na nebe, které díky pouličním lampám získalo nezdravě naoranželovělý nádech. V duchu uvažuje, kam teď. Nabízí se mu tři možnosti – může se jít najíst jinam, může zapadnout do nějaké hospody a tam se opít nebo může jít domů. Jestli si na Baker Street objedná jídlo, půjde rovnou spát nebo se ještě předtím pokusí zmlátit Sherlocka, to je věc jiná.

Nakonec si John vybere první možnost. Nedaleko je indické bistro, tak by se tam mohl v klidu najíst. Strčí se ruce do kapes bundy a chce vyrazit směr bistro, když u chodníku vedle něj zastaví taxi a z něj vystoupí povědomá postava v dlouhém kabátě.

„No skvělý." zamračí se John, když ho uvidí, ale nezastaví.

„Johne, počkej!" zavolá Sherlock a několika dlouhými kroky doktora dožene. Ovšem musí ho chytit za loket, aby ho zastavil.

„Jsi naštvaný." řekne detektiv trochu překvapeně.

„Ne, jsem hladový." odsekne John, aniž by se na Sherlocka podíval.

„Tak proč nejdeš dovnitř?" mávne Sherlock rukou k rozzářeným oknům restaurace. „Máme rezervaci."

„Ne, nemáme." řekne John naštvaně a konečně se na Sherlocka podívá. „Rezervaci jsme měli na sedm hodin, ale to bylo skoro před hodinou. Tys jako obvykle nepřišel a mě už nebavilo sedět osamotě."

„Já-" začne Sherlock nejistě. „Nevím, co říct."

„Obyčejní lidi by se omluvili a zkusili by nějakou výmluvu, proč přišli pozdě nebo proč nepřišli vůbec." odsekne John a pokračuje v cestě do bistra.