Jiná dimenze (by SallyPejr)

Bazén

Sherlock vejde do haly, kde se před lety utopil Carl Powers. Všude je ticho, jdou slyšet jen jeho kroky a tiché šplouchání vody.

„Tak jsem dorazil." řekne nahlas a rozhlédne se. Očekává odstřelovače, ale krom plochy kolem bazénu je všude tma. Mezi sedačkami se však může schovávat prakticky kdokoliv.

Sherlock se opět podívá před sebe, když uslyší další kroky. Ze dveří naproti němu vyjde John Watson a chladným výrazem ve tváři.

„Johne?" osloví ho Sherlock a přejde o pár kroků blíž.

Zatím vše probíhá jako tenkrát. Znamená to, že se konečně potká s místním kriminálním konzultantem?

„Trvalo ti to." řekne John hlasem bez emocí. „Co kdybys vytáhl tu svoji pistolku a hodil ji do bazénu dřív, než si někdo ublíží? To přece nechceme."

Sherlock se trochu zamračí. Takže úplně stejné to nebude. Watson je nejspíš chytřejší, než Moriarty. Ale rozhodně není chytřejší než on.

Sherlock neochotně vytáhne pistoli, kterou měl schovanou za pasem a hodí ji do vody.

„Co kdybyste nechal té hry na loutky a ukázal se?" zeptá se Sherlock vážně.

„Hledaný zločinec je doktor John H. Watson a tady stojí jeden doktor John H. Watson. Co víc si přát? Nebo bys chtěl víc Watsonů, aby pobíhali po Londýně?" zeptá se John a klidně se na Sherlocka dívá.

„Chci vidět pravého zločince." řekne Sherlock a pozorně pozoruje Johna.

Chce jít blíž, ale není mu to umožněno. Na jeho i Johnově hrudi se objevila červená světýlka zaměřovačů. Sherlock se trochu zamračí, ale John zůstává klidný a ani se nehne, jako by to očekával. A nejspíše je to i pravda, vždyť tohle už má za sebou s Moriartym.

- - o - -

Jim a Molly sedí doma na pohovce, na stolku před nimi leží prázdné talíře a dohořívající svíčky, ale ti dva jim nevěnují pozornost. Popravdě byli zrovna uprostřed dlouhého a lenivě uspokojujícího polibku, když se ozvalo hlasité bušení do dveří a křik.

„Moriarty! Okamžitě otevři!"

Jim a Molly na sebe na moment vystrašeně, a pak nechápavě hledí, ale bouchání pěstí či spíše pokus o vyražení dveří pokračuje. Nakonec se Jim zvedne a s Molly kousek za sebou se vydá ke dveřím.

„Moriarty!" zařve hlas skoro zoufale a tentokrát je bušení přerušeno kopnutím do dveří a ustane úplně.

Jim přesto otevře dveře a nejistě vykoukne ven. Na protějším konci chodby skoro u schodiště rázuje vysoký muž v dlouhém kabátu a s vlnitými černými vlasy.

„Sherlocku?" hlesne Jim udiveně, ale dost hlasitě, aby ho detektiv zaregistroval.

Holmes se okamžitě otočí a s naštvaným a trochu ustaraným výrazem ve tváři vyrazí dlouhými kroky k bytu.

„To je dost! Tys mě neslyšel?!" zeptá se naštvaně.

„Slyšel a vyděsil jsem se, že hoří." brání se Jim.

„Co se děje, že je nutné dělat takový povyk?" ozve se Molly nespokojeně, když uvidí detektiva. „Někoho unesli nebo potřebujete alibi?" Molly nikdy není ráda, když je Sherlock ruší během schůzek, ale výraz, který během jejích slov proběhl Holmesovi po tváři, ji šokoval.