Jiná dimenze (by SallyPejr)

Baker Street

John poposedává v křesle v rukách v podstatě plný hrnek s dávno vychladnutým čajem a skoro bez mrknutí hledí před sebe.

Dneska mají Sherlocka propustit z nemocnice do domácí péče. Zařídil to jak jinak Mycroft. Doktoři s tím souhlasili pod podmínkou dohledu zdravotnické a domácí péče a díky argumentu, že známé prostředí by mohlo pomoct Sherlockovi s jeho pamětí.

Ne, že by nějak utrpěly jeho vědomosti, Sherlock je pořád ten samý génius v oblasti přírodních věd a kriminalistických postupů, co nemá ani tušení, kdo je první ministr, nebo že existuje Sluneční soustava, jako obvykle. Jenom si nepamatuje skoro nic ze svého vlastního života.

Více méně si vzpomněl na Mycrofta a na paní Hudsonovou a má jakési tušení ohledně existence DI Gregoryho Lestrada, i když mu pokaždé dává jiné křestní jméno, ale s ostatními lidmi má problém.

John ho navštívil ještě dvakrát s nadějí, že by si Sherlock mohl vzpomenout na něco, co je spojené s jeho osobou, ale na to čekal marně. Sherlock mu pokaždé věnoval dlouhý pohled, ve kterém nebyla ani stopa poznání, vzpomínky nebo aspoň zájmu.

Za celou dobu Sherlockovi rekonvalescence se už John v nemocnici neukázal. Nedokázal čelit tomu pohledu, který mu jasně říká, že je pro Sherlocka bezvýznamná, nezajímavá a naprosto cizí osoba. Nic.

Veškeré další zprávy o jeho stavu měl zprostředkované skrz ostatní. Jeho hlavním zdrojem informací byla paní Hudsonová a kupodivu Molly, která sice nikdy nepatřila mezi Sherockovi fanoušky, ale doprovázela Jima při jeho návštěvách.

John v marné naději, že odvede myšlenky pryč od detektivního konzultanta, se začal věnovat přípravám na budoucí povolání, v čemž mu Molly ochotně pomáhala. Provedla ho po škole, seznámila ho s učebnami i učebními materiály, pověděla mu své zážitky ze studií a ukázala mu i nějaké svoje prezentace, které sama během výuky používá.

John se rozhodl, že takový způsob vyučování pro něj asi nebude, protože mu universitní technika nepřišla tak jednoduchá, jak Molly referovala. Začalo to pro něj vypadat, že bude přesně ten typ profesora, co je nikdy neměl rád – tedy takový, co všechny přednášky vede z paměti, jen s občasnými poznámkami na tabuli, a co studentům neposkytuje žádné materiály. I když by se mohl aspoň seznámit s moderními i staršími učebnicemi, ať jim může doporučit aspoň nějakou literaturu.

Ovšem momentálně jsou Johnovi myšlenky na míle daleko od university a studentů.

Dneska se má Sherlock vrátit na Baker Street a John netuší, co dělat. Strašně by si přál, aby z toho měl stejnou radost jako ostatní, ale nemá. Místo toho má strach. Vlastně skoro hrůzu.

Jak Sherlock zareaguje na to, že má v bytě úplně cizího Johna Watsona? Bude Johna ignorovat, bude trpět jeho přítomnost nebo bude chtít, aby odešel? Technicky vzato je tohle jen Sherlockův byt. Technicky vzato, tohle ani není Johnův svět. Jemu tady nic nepatří a nemá na nic nárok. Za to, že z něj ještě není bezdomovec, vděčí jen Mycroftovi.

Ale třeba se mu podaří Sherlocka přesvědčit, aby ho tu nechal bydlet aspoň do doby, než si najde jiný podnájem. Třeba má universita pro své profesory nějaké provizorní ubytování, kde by mohl zůstat, než si něco našetří. Třeba-

John položí hrnek a zaboří obličej do dlaní.

Co do háje čekal? Že se Sherlock probudí a skočí mu kolem krku? Může být rád, že ze Sherlocka není mrzák. Měl by z toho mít radost a oslavovat. Jenže to by to do prdele nesmělo tak svinsky bolet. Proč nemohl zapomenout třeba na Grega?! Proč to musel být on?!