Abnormální Svět

trest

Slyším jak něco bzučí a když otevřu oči vidím, jak ležím na Mariánovi a na  stole zvoní budík. Ihned jsem z něj slezla a odsunula se od něj. Šla jsem do kuchyně si udělat snídani. Zrovna si krájím rohlík, když v tom mě někdo chytl za rameno, lekla jsem swle pdstrčila ho a dala mu pod krk nůž ,,c-co děláš vždyť to jsem já" zarazil se Marián a já sklonila ostrý nůž a všímala si svého rohlíku. Když jsem čekala až se mi uvaří voda na čaj, tak mi Marián šáhl na boky, chtěla jsem ho odkopblnout, ale držel mě pevně, potom mi cytáhl tričko a já sebou začala cukat jako ryba na suchu a najednou jsem uviděla, že má v ruce obvaz a uklidbila jsem se. Na ránu mi něco namazal a potom to převazal ,,to je od Akiry, aby se ti to lépe hojilo" dodal příjemným tónem, ktery jsem od něj ještě neslyšela. Trochu to štíplo, ale už to nebolelo. Když jsem se nasnídala, tak jsem zalezla do koupelny na půl hodiny ,,hej tak už vylezeš?!"  rozčiloval se Marián a už chtěl pomalu vlézt do místnosti, ale já se o ně vší silou opřela ,,nechoď sem!! Jsem nahá" zařvala jsem a za dveřmi jsem slyšela zlomyslný úšklebek ,,když o tom tak přemýšlím tak bych ti mohl ukázat moji schpnost" zalekla jsem se a za dveřmi se ozýval smích. Smích ustal a v místnosti se značně oteplilo ,,ať děláš, co děláš nech toho" řekla jsem a zklouzla se po dveřích vyčerpáním. Nemohla jsem tenméř dychat, jak bylo v místnosti vedro a vlhko ,,tak co už vylezeš ?" uchechtl se Marián a já těžce dýchala ,,víš že mlčení zbamená souhlas?" řekl tajemným hlasem ,,Lauro??" zařval povědomý hlas za dveřmi a Marián se i hned odebral ke dveřím ,,je tu Laura? Musíme jít do školy" řekl známý hlas ,,Laura dneska ještě nejde do školy ještě jí to bolí, promiň Akiro" ,,ty bezcennej zmrde hned mi ukaž Lauru!" ,,spí" ,,takže ti nebude vadit když pokecám s Laurou?!" ,,n-no víš.. Laura je hodně unavená.. Po noci" slyšela jsem debatu za dveřmi a v místnosti přestalo být dýchatelbě ,,Akiro! Sejmi ho" zařvala jsem  a potom už rychlé kroky směřujíc ven. Rychle jsem na sebe hodila oblečení a vyběhla ven, tam ale oba dva bojovali. Marián s modrými plameny a Akira s černými. Rychle jsem běžela k nim. Když jsem tam doběhla ani jeden mi nevěnoval pozornost ,,nechte se!" vyběhla jsem ezi ně, ale najednou jsem narazila do něčeho tvrdého a zjistila jsem že jsem v nějaké bublině a ti dva taky ,,neříkala jsem vám, že v ubytovnách pro studenty je zakázáno používat schopnosti?!" rozkřikla se ředitelka ,,o-o-omlouvám se.. Ale ona ně napadla!" ,,žádné ale budete pykat všichni tři" ,,ano paní" souhlasně jsme odpověděli a už nás táhla pryč. Došli jsme k bazénu, který jsmem měli celý vydrhnout. Po čištění bazénu jsem se vyčerpabě vracela a ze zadu mě někdo schodil ,,kam si myslíš, že jdeš?" řekla nevrle Natali stojíc nade mnou ,,domů jsem unavená" řekla jsem když jsem se zvedala ,,ale dneska jdeme trénovat a vůbec jaktože jsi nebyla ve škole?" pomohla mi vzát ,,měla jsem trest" zamručela jsem a šla domů, ale Natali mě vzala a někam tahla ,,nech mě!" vykřikla jsem naštvaně a zastavila se a ona se taky zastavila ,,dneska nikam nejdu!" zařvala jsem a ona odlítla ,,stačilo to jen říct" řekl když přistala a obě jsem si šli po svych. Co to bylo ? To byla moje síla ? Ne, tohle moje síla nemohla byt... ,,to jsem byl já, neovládam jen oheň, ale umím i vytvářet štíty, které můžu nechat explodovat"  řekl když jsem odemykala náš pokoj ,,t-ty nejsi už doma?" řekla jsem ,,ne" usmal se a sel dovnitř. Obdivuju ho, jak teď může být v klidu , i přes to všechno. Sla jsem koukat na nějaké filmy a Marián se ke mně přidal. Když už byl večer a já už byla unavená vylezla jsem na horní postel palandy a následně usnula.