Abnormální Svět

Co se stalo..?

Vyhoupla jsem se z postele za zvuku budíku. Vypnula jsem ho a rychle se převlíkla do uniformy. Dnešek začíná svižně. Seběhla jsem dolů, kde už seděla ta nová a Drake. Přisedla jsem si na moje obvyklé místo a pustila se do předpřipravené snídaně, po chvíli se ze svého pokoje vynořila Aki. Povídala jsem si s Aki o škole, když se ta nová zvedla od stolu bez jediného slova a odkráčela si pryč. V tu chvíli jsem využila situaci ,,Draku.. Jak že se vlastně jmenuje?" skousla jsem si ret a podívala na Dreka, ten mě jako odpověď probodl nezaujatým pohledem. Ak to nejistě sledovala. Povzdechl si ,,ty jsi vážně nemožná.." masíroval si čelo prsty pravé ruky ,,co kdyby ses jí zeptala sama?.." podíval se zpátky na mě a zvedl obočí. Zamračila jsem se a uhnula pohledem na moji prázdnou misku ,,tak fajn.." řekla jsem, když jsem kolem něj procházela s prázdnou miskou, kterou jsem nesla do myčky. Vložila jsem nádobí do myčky a s Ak jsme se pomalu chystaly k odchodu ,,šťastné pondělí" mával nám od stolu s úsměvem. Zašklebila jsem se na něj a zavřela za námi dveře ,,ber to tak, že chce aby jste spolu vycházely když už spolu bydlíme.." Přerušila Ak ticho trochu nejistě ,,jojo.." odbila jsem jí a koukala dál do země. šlo vidět, že jí to trápilo. ,,A heleme se koho tu máme, naštvanou Lauru a smutnou Aki" vyrušil mě z mých myšlenek povědomý hlas. Ucukla jsem a zvedla hlavu ,,jen jsem přemýšlela.." pohodím hlavou ,,vážně?" Štěpán se dál uculoval ,,ahoj" usmála se Aki, úsměv jí opětoval ,,co tě tak žere Lauro?" nahnul se ke mně, tak blízko, že celý můj obzor pohltil jeho obličej. Uvízla jsem v jeho oříškově hnědých očích ,,už jsi zase rudá" usmál se. Ihned jsem couvla a obešla ho, ihned mě dohnal a šli jsme potichu do školy. Oba mě sledovali. Cestou se k nám připojil i Axel, následně Jonathán a Sebastián. Ve škole jsme se rozdělili a já zůstala sama. Vyšla jsem si do učebny 4B, kde jsem měla mít matiku. Usedla jsem si do zadní lavice u okna a otevřela si můj kreslící sešit a začala v něm různě čmárat. Zarazily mě 3 hlasy, podívala jsem se opatrně ke dveřím. To není možný. Jak ? ,,čau, dlouho jsme se neviděli.. Naposled v aréně,co?" posadil se vedle mě Sam. Stále jsem zírala jedním a tím samým směrem. Zarazil se a podíval se stejným směrem ,,tobě se někdo z nich líbí..?" zamrčil se a upnul svůj pohled zpět na mě. Začal mi rukou mávat před obličejem. Pomalu jsem odvrátila zrak zpátky do sešítku ,,jako vážně mě buceš ignorovat?.." naklonil otráveně hlavu ,,vypadá to tak" pokrčila jsem rameno. Zaraženě na mě ještě chvíli koukal, pak se otočil. O hodině už na mě tolik nemluvil. Ti tři ze včera se mnou jsou ve třídě. Vypadá to, že si mě ale nevšimli. Povzdechla jsem si při zvonění na přestávku. Vzala jsem si věci a odešla z učebny. Můj směr teď byla učebna biologie ,,heleme se, koho pak tu máme.. Šmíračku, která by jen utíkala.." zablokoval mi cestu ten machírek ze včera ,,myslím, že teď už neutečeš" kolem mě ti 3 otvořili kruh a mě v něm uzavřeli ,,co po mně chcete?.." koukala jsem zkrz machírka ,,vysvětlení, cos tam dělala" jeho ruka se ocitla na mé bradě a zvedala mi hlavu, aby mi viděl do obličej ,,poslouchám" naklonil hlavu, ti 2 radši nezasahovali ,,můžeš mi vysvětlit, co děláš Danieli?!" někdo toho machírka vzal za rameno a otočil si ho čelem k sobě ,,Axeli-" vyhrkla jsem ,,to není tvoje věc" odstrčil si ho od sebe a sevřel pěsti ,,takhle se s dívkami nezachází" chytl mě za ruku a chtěl si mě odtáhnout pryč ,,takže jsem šáhnul na tvojí holku, jo Axeli?" Slyšela jsem jeho úšklebek ,,nech to být" řekla jsem směrem k Axelovi a vytrhla se z jeho sevření ,,dokážu si poradit sama" otočila jsem se vůči Danielovi ,,byla jsem se projít, byla to čistá náhoda, že jsem vás uviděla.. A to že jsem tam ležela.. Prostě jsem si lehla do stínu, a rozhodně jsem vás nešmírovala" zaskočila jsem ho. Prošla jsem mezi těmi bezejmennými .Nastala chvíle ticha po celé chodbě. Prodrala jsem se davem a zamířila na střechu. Zaklaply dveře a já si sedla na okraj střechy a shlížela na druháky, jak jim začíná tělocvik. Jedna osůbka mnou byla celkem zaujatá, furt mě sledoval, a já mu pohled opětovala. Chvílemi se věnoval učiteli, nebo kámošům, ale převážně na mě koukal. Měl hnědé vlasy jemně do černa. Kdo by to mohl bejt.. Skončila hodina a on se rozeběhl pryč. Všichni se po něm ohlédli. Po chvíli se hlouček kluků rozpustil, nejspíš se šli převléct. Prohlížím si město, je tu celkem klid, v času školy. pofrkla jsem si a zvedla se. Chtěla jsem chytnout za kliku, když v tom někdo zabral za dveře a přede mnou se objevil Štěpán. Zarazila jsem se, jeho jsem fakt nečekala. Udělal krok vpřed,,děláš si srandu ?" dívali jsme se na sebe ,,ne?" zvedla jsem nejistě obočí a skousla si ret. Vydechl si ,,už se mnou mluvíš" usmál se a přitiskl si mě k sobě. poklepala jsem ho na zádech, jako že už stačí. Pustil mě ,,řekneš mi, co ti bylo ráno ?" udělal smutný obličej ,,tys neviděl to divadlo?" pokroutila jsem hlavou ,,převlíkal jsem se, ale slyšel jsem něco jen lehce" ,,včera jsem se byla projít, potkala jsem Daniela a jeho 2 kumpány, on si myslel že je šmíruju, takže si na mě počkal ve škole a udělal kvůli tomu hrozný divadlo" pohodila jsem rukou ,,a to tě tak trápilo?" vlídně se usmál. Kývla jsem ,, už bych měla jít do třídy" propletla jsem se kolem něj ,,ty jsi fakt nemožná" smál se za mnou a já už byla v rušné chotbě. Tohle bude dlouhé pondělí. Teď je můj směr učebna 8C. Sedla jsem si do zadní lavice při zdi a měla vypnuto. Až když učitel vešel jsem se na chvilku probrala. Dal nám pokyn k usednutí a já si položila hlavu na lavici a pomalu usínala. Najednou zvonění, hlavu jsem rychle zvedla a rozkoukávala se. Už byl konec ?.. Wau. jsem se a šla do jiné učebny. Teď literatura. Vyšla jsem ze třídy a pomalu šla do učebny, která byla na konci chotby. Najednou se po chotbě rozeznělo neústupné šeptání. Všechny pohledy směřovaly ke mně. Trochu jsem znejistěla a rozhlédla se kolem. Byla to pravda. Viděla jsem všechny ty nenávistné pohledy ,,děvka" někdy jsem rozumněla, co si šeptali ,,jen se na ní podívej" srdcem mi proletěl šíp. Sklopila jsem pohled a šla dál. Najednou jsem si všimla Axela a Štěpána jak tam stojí u zdi a koukají na mě. Stejný pohledy. Do očí se mi vyhrnuly slzy a já se rozutekla ke schodům. Ty pohledy na mě byly furt přilepený. Šeptání neodcházelo. Seběhla jsem schody. Studené kapky slz mi ztékaly po tvářích. Ocitla jsem se v mém pokoji. Padla jsem na kolena a nechala slzy téct. Co jsem komu udělala ? Co? Vedle sebe jsem postřehla balení nějakých pilulek. Okamžitě jsem je popadla. Začala jsem jednu po druhé polykat. Stále jsem brečela. Svět se začal hroutit a tmavnout. Najednou jsem se ocitla v naprosté černotě, stále jsem brečela. V dálce se začal ozývat hlas. Pomalu se přibližoval. ,,El" stále opakující se ,,El!" hlas došel tak blízko, jako by ta osoba stála vedle mě. Pomalu jsem začala otvírat oči. ,,El.." někdo mi držel ruku. Viděla jsem rozmazaně, skrz ubrečené oči. Místnost, kde jsem se nacházela, byla kompletně v bílé barvě. Začala jsem zaostřovat. Ohlížela jsem se po místnosti ,,Eleanor.." ležela jsem v nemocniční posteli, v ruce zapíchlou kanylu, na prstu senzor srdečního tepu. Vedle mě seděla holka, držela mě za ruku a brečela do deky, kterou jsem byla přikrytá. Volnou ruku jsem zvedla a jemně jí pohladila po hlavě. Ihned se zvedla ,,Ely" objala mě. Zase se posadila a utírala si slzy ,,kde to jsem?" zeptala jsem se ačkoliv jsem znala odpověď ,,v nemocnici.." věnovala mi smutný výraz. Snažila jsem se vzpomenout proč jsem brečela, co se stalo.. Proč si pamatuju jen to balení pilulek ? Proč tu ležím ? ,,El.." zase se jí spustil proud slz ,,víš jak jsi se sem dostala ?" podívala jsem se na ní, chvíli jsem na ní bezmyšlenkovitě zírala ,,ne" plakala ještě víc ,,co se stalo ?" odmlčela jsem se.Už tolik nebrečela ,,předávkovala jsi se antidepresivama.. Našla tě tvoje máma... Byla jsi v kómatu" popotáhla. Kývnula jsem hlavou. Pomalu se mi začaly věci vyjasňovat. Jsem Eleanor, nesnáším svůj život a každý den mě pronásleduje nekončící neštěstí - život.  Ta holka vedle mě je Adriana, moje nejlepší kamarádka.