Abnormální Svět

Zabloudění

Slyším zvonit budík, když jsem otevřela oči přestalo to. Zvedla jsem se a Marián na mě koukal podrážděně ,,to si ten budík nemůžeš vypnout ?" já se na něj podívala sedla si na kraj postele ,,chytej mě" řekla jsem a skočila na něj a oba jsme spadli na zem ,,co děláš?" řekl nechápavě a pak se začal culit ,,i když.. Teď jsi v dobré poloze" šahl mi na boky a já se chtěla odstrčit, ale on si mě přitáhl blíž ,,Mariáne.. Musím do školy" zrudla jsem ,,na školu ti kašlu" zašeptal mi do ucha ,,ne.. Mariáne.." zkoulila jsem se ,,uvolni se" řekl pomstychtivym tónem. Začala jsem se třást a v místnosti začalo být jako v sauně ,,nech mě!!" zařvala jsem a vysmýkla se jeho stisku. Potom jsme šli do školy, cestou jsme potkali Akiru a Abby. Nepodívala jsem se na něj celej den. Došla jsem do třídy Nathan tady ještě není. Sednu si do lavice a kreslím si. Začala hodina a do třídy vešel učitel a začal výuku. Hodina skončila a učitel odešel. Vyšla jsem ze třídy a jen tak se procházela po celé škole, po nějaké době jsem došla do části školy, kde není ani živáčka. Zastavím se a porozhlédnu se. Otáčím se a jdu spátky ,,neměla by ses tu tak potulovat.. Je to tu nebezpečné" řekl klidný, ale zároveň posměšný hlas a já se zastavila a stuhla, najednou jsem někoho cítila za sebou, jak mi dýchá za krk ,,ty jsi ta nová?" stoupla si přede mě a podíval se mi do očí, nevěděla jsem co mám čekat ,,takže tvoje schopnost je uzamčená, že nic neděláš ? Nebo se mě bojíš" usmál se posměšně a já sklonila hlavu ,,nemusíš se stydět.. Přece jen tu jsou lidi kompletně bez schopností" mrknul na mě ,,Kristián" mrknul na mě kluk s kočičíma ušima a zelenýma očima. Zrudla jsem a zase se podívala do země ,,Laura" řekla jsem pptichu ,,jak?" sklonil se ke mně a já zrudla ještě víc ,,to se stydíš, nebo de ti tak líbím ?" vyhrnul mi ofibu, která mi schovávala levé oko ,,hele nejsi trochu MOC vlezlej?!" odstoupila jsem a vyjekla, stále pořád rudá ,,promiň, jsem trochu vlezlej" ,,hele to jsem si všimla" zavrčela jsem a šla do třídy ,,hlavně se nestrať"smál se ,,když jsem sem došla, tak se i vrátím " říkám mu. Po dlouhém bloudění docházím na známé místo ,,takže jsi zabloudila" posměšně se mě zeptal ,,tak mi teda ukaž správnou cestu.." ,,ale kdo říkal, že to bude zadarmo?" zase se usmál já couvla ,,c-co bys chtěl ?" zeptala jsem se zaraženě a on se zvedl z parapetu okna a obešel si mě ,,tebe" zašeptal mi do ucha a pohltil mě hněv ,,Kristiáne, nech jí" zařval klučičí hlas a on ode mě odatoupil ,,Konráde, co tu děláš?" ,,mám najít tu novou" otočím se ,,to budu ja" ,,fajn tak pojď, a ty nic nezkousej Kristiane" řekl přísně a vedl mě chodbou než jsme došli ke třídam, zrovna zvobulo a všinchni odchazeli ,,uhm.. Díky.." zrudla jsem a začala jsem se koukat do země a Konrad se na mě jen otočil ,,jo.. Nemáš zač, stejně to byla moje povinost" podrbal se na hlavě ,,nechceš, abych tě doprovodil ze školy ? Furt je tu pravděpodobnost že by tě otravoval Kristián" kouknul se do stropu a pak na mě ,,tak třeba" pokrčila jsem rameny a snažila se nebýt rudá ,,a prpč jsi se nebránila?" zeptal se cestou ,,ty nemáš schopnosti ?" podívala jsem se do země ,,asi ne.." zastavil se ,,proč jsi tak skleslá ? Můžeš si je odemknout" snažil se mě povzbuzovat ale nijak se mu to nedařilo ,,tady už bydlím, tak třeba zítra" mávala jsem mu ode dveří a když jsem vešla vylítl na mě Marián ,, kde hsi byla tak dlouho?!" ,,stratila jsem se ve skole, otravoval mě Kristian a pak mě zachrábil a doprovodil sem Konrád" šla jsem se převléknout ale Marián mě chytl za ruku ,,dělaš si prdel ?! Proč zrovna Kristián ?!! Neudělal ti nic ?!" přitahl si mě k sobě a hledal něco neobvyklého a já ho odstrčila a šla se převléct, a potom jsem šla spát.

Kristián

Konrád