Abnormální Svět

Šílený den

Slyším nějaký jekot. Otevřela jsem oči a zvedla se. Podívala jsem se směrem za zvukem a vidím tam Ak jak se 'pere' se Sebastianem „pust mě!!” ječela. Opatrně jsem se zvedla, abych nevzbufila Axe a běžela jsem jí na pomoc „Lauro! Pomoc” všimla si mě a já za ní přiběhla.

Pohled Ak

Otevřela jsem oči. A najednou jsem si všimla Sebastiana, který ležel hned vedle mě „moc blízko moc blízko” začala jsem opakovat „co?" zvedl hlavu „moc blízko!”  zařvala jsem naposled a už jsem ležela v jeho objetí „je to takhle lepší, ne ?” zrudnu „ne, není!!!” vyjeknu najednou vidím jak se Laura začala zvedat „Lauro pomoc!” zařvala jsem s nadějí. Přiběhla a chytla se mojí ruky, najednou jsem se ocitla za ní „zkazila jsi mi zábavu” zamračil se Sebastian „a ty jsi mě zase vzbudil, jsme si kvit” řekla Laura unaveně a já se nenápadně vypařila do kuchyně. Vzala jsem si z horní skříňky hrnek, dózu s kafem a cukr. Dala jsem si vařit vodu „děláš si kafe ?” nehorázně jsem se lekla, otočila jsem se a spolu s tím jsem chtěla udeřit „wow, klid” spatřila jsem Lauru, jak se těsně vyhla mojí pěsti „p-promiiiň” začala jsem se omlouvat „to je dobrý” usmála se „tak ty jsi teda drsná” uchechtl se Sebastian opírající se o linku. Odstoupila jsem od něj a nevšímala si hoAxe

Pohled Axe

Otevřel jsem oči. Ale Laura už tady není, začal jsrm jí všude hledat. Uklidnil jsem se, když jsem jí viděl v kuchyni s Ak, jí Ak  málem vrazila. Počkat, co ?! Ak málem vrazila Lauře ?! Zvedl jsem sr a šel za nimi „co tu děláte ?” opřel jdem se o linku „dělámr si snídani ” odpověděla Ak. Laura se na ně blbě podívala a začala se smát „c-co je?” zrudnu „pojď sem" mávla rukou k sobě. Přistoupil jsem k ní. Zvedla ruku snažil jsem se uhnout „notak" chytla mi hlavu a druhou rukou mi přejrla po tváři „už dobrý” usmála se. Chytl jsem jí za zápěstí a táhl ven „co děláš?!” vyjekla.

Můj pohled

Vlekl mě pěknou chvilku, než jsme zastavili „co šílíš ?!” vyjrla jsem po něm když mě pustil „víš, žr ani nevim?” otočil se na mě a divně se usmíval„c-co ti je?” couvla jsem a jako by mě napodoboval a dělal stejné kroky jako já. Najednou jsem narozila do stromu a se opřel o strom, čímž mě 'uvěznil'.  Najednou mi dal ruku za záda a přitiskl si mě k sobě „já jsem se tak bál !” zarazila jsem se „čeho?” odtrhla jsrm se od něj „když jsem-” přerušil ho Yuri „pusť jí úchyláku, my víme že jí chceš ojet!” vyběhl zpoza stromu a kořeny nás oddělili od sebe „děláš di prdel ?! Ty jsi jediný, kdo o tomhle přemýšlí!” zrudl „co se to tu děje ?!” přiběhl i Dusty „vy...” sevřela jsem pěst „nemontujte se mezi nás dva !” otevřela jsem oči. Oba dva se zděsili „helee, my půjdeme napřed a vy si to zatím vyřešte, jo ?” vyběhl za Dustym Yuri „že jo Dusty ?” začal ho tahat za ruku „pusť mě ty buzerante” vykroutil se z jeho sevření a šel si po svých. Když už jsme je neslyšely obešla jsem stěnu z kořenů a zase mu skočila do objetí „pokračujme” usmála jsem se do jeho hrudníku „když jsem otevřrl oči, nemohl jsemtě najít” pohladil mě po hlavě „tohle mi už nedělej, prosím” usmál se kývla jsem a pomalu jsme šli zase zpátky.

Pohled Ak

Když Axel odtáhl Lauru sebou někam do lesa, v tu chvíli se probouzeli i Yuri a Dusty „kam to běželi ?!” zvedl sr Yuri „kdo ví” pokrčil ramrny Sebastian a mě cvakla konvice. Yuti ihned běžel za nimi a Dusty ho následoval „hezky vyklidili pole” otočil na mě Sebastian hlavu a začal se ke mně pomalu plížit a já vyrazila za nimi. Kfyž jsem od baráku dost daleko přestanu utíkat. Najednou spatřím Lauru a Axe. Schovám se za strom aby mě neviděli „ty ses mi snažila utéct?”  ruce dal kolem mě a uvěznil mětím. Usmál se a pomalu se hlavou přibližoval a já spadla do dřepu a už jsem utíkala za Laurou a Axelem. Najednou mě chytl za ruku a stáhl mě k sobě čelem „teď už mi nezdrhneš” ocitla jsem se v jeho náručí „ty jsi totiž moje” zašeptal mi do ucha „o tom bych pochyboval” ozvalo se od někud a najednou jako by mě někdo vytáhl z jeho náruče „tys mi tu chyběl Jonathane” těkal pohledem všude okolo. Najednou zvedl ruku a zaťal pěst. Všude okolo se objevili blesky. Zaječela jsem a spadla k zemi. A schovala si hlavu do kolen. Najednou se mi někdo dotkl ramen „zkus se dostat, co nejdál” jako by se mi to ozvalo v hlavě „vylez, kde jsi ?!“ jiskřil Sebastian. Pomalu jsem se vydala za Laurou a Axelem. Snažila jsem se držet za stromy, aby siě nevšiml. Za zády jsem slyšela jiskření blesků. Rozeběhla jsem se a najesnou jsem je spatřila. Rozeběhla jsem se ještě rychleji. Doběhla jsem je celá udýchaná „kde jsi byla ? A vůbec co jsi dělala ?” otočili se na mě oba překvapení „Se...Sebastian mě honil po lese” vydechnu „cože ?!” Laury oči se rozsvítili do až červené barvy „Lauro, jsi v pohodě?" couvl Axel a dal mi pokyn k tomu samému. Najednou zamířila strašnou rychlostí za Sebastianem „tohle není dobrý” zakroutil hlavou „proč ?” podívala jsem se na něj „tohle byl Laury ultimátní mód” zůstal bez hnutí „to je zlý, ne ?” zvedla jsem obočí „a hodně, mohla by ho zabít” rozeběhl se a já za ním. Když jsme doběhli na místo Laura byla úplně jiná, než jí znám. Měla šílený výraz, durt se usmívala a když jsem přiběhla řekla mi „já mu ukážu, jak se k tobě bude chovat !” zděsila jsem se „Lauro!” zařval Axel a ona otočila hlavu. Teď její oči nebyly lehce červené, ale jako by v hořelo spoustu plamenů. Axel se protí ní. Zakryla jsem si oči a cítila, jako by mě někdo objal ale nikoho jsem neviděla.