Abnormální Svět

Rušný den

Probouzím se za zvuku budíku. Zvedám se a jdu se převléct do koupelny, kde následně spáchám i ranní hygienu. Vycházím a vidím Mariána dělat snídani ,,hej, že mi dáš" zasměju se ,,to víš že jo" usmal se a servíroval lívanečky ,,to vypadá úžasně" dodala jsem ,,bude to náročný den" řekl, ale já nevěděla co tím myslí ,,jak to myslíš ?" podívala jsem se na něj od stolu a on si přisedl se svým talířem ,,dneska máme tělák" řekl a věnoval se jídlu ,,ale to nemůže být tak hrozný" snažila jsem nenaznačit svojí anti-sportovou dovednost. Když jsme sli do školy cestou jsem viděla Konráda s bějakou hrstkou kluků ,,ten Konrád.. Jaký je ?" zeptala jsem se Mariána a on se na mě podíval ,,je to idol... Nevím nebavím se s ním.. Zjisti si to sama" zamručel ,,tobě nějak vadí?" ,,ne" rozešli jsme se do tříd, ale já nešla do třídy, šla jsem za Konrádem, upřímně nevím proč. Když jsem šla chodbou, viděla jsem Konráda a ještě nějakého kluka jak jdou mojim směrem, najednou mě opustila myšlenka, že bych si s ním promluvila ,,ty jsi ta ze včerejška, ne ? Damiane to je ta kterou včera otravoval Kristián" ,,ani se mu nedivím" zavtipkoval vysoký černovlasý modrooký kluk jménem Damian, celá jsem zrudla ,,eh.. Jo .. Jen.. Ti chci poděkovat za v..včerejšek, jak jsi mě zachránil" řekla jsem a moje srdce právě uběhlo maraton ,,jak roztomilé" roztékal se na de mnou ten Damian ,,notak.. Nech ji" protočil oči Konrád ,,v pohodě" usmál se a odešel do třídy otočila jsem se a chtěla jít pomalu do třídy, ale mojí cestu blokoval o dvě hlavy vyšší bělo blasý kluk a já se ho nezsutečně ,,a-ahoj" ještě stále rudá jsem se zarazila ,,škoolní rada tě volá" řekl s posměsným vyrazem ,,c-co ti je k smíchu ?!" sevřela jsem ruku v pěst ,,víc důvodů, ale to není tvoje věc" otočil se a šel si po svých. Jsem tu teprve 5 dní a už mám průser, super.. Došla jsem na určené místo. Slušně zaklepu a pod pozváním vstoupím ,,jeden vysoký týpek říkal že mám přijít tak jsem tady" řeknu odrzle a ten "vysokej týpek" tam seděl a ppvzvedl jedno obočí ,,ten vysoký týpek je členem škní rady a sedí si tady v křesle" zavtipkocala hnědo vlasá dívka s kočicími oušky ,,tak k věci.. Poslali jsme tě sem protože.. By jsme potřebovali znát tvoji schopnost, ale nijak se neprojevila" objevil se za mnou fialovo vlasý kluk s vážným tónem ,,a proto jsme se rozhodli ti přidělit někoho, kdo ti pomůže odemknout schopnosti" dořekla ta holka s kočičími oušky ,, a to je ten vysokej týpek" vyskočil stejně vysoký kluk jako já přede mě a já nemohla polapit dech, až když mě ten typek za mnou poplácal po zádech jsem se nadechla ,,od zítřka začnete trénovat" řekla svoje poslední slovo školní rada a já opustila místnost ,,kurva.." zamumlám si podrážděně ,,ale copak ? Holčička se naštvala" slyšela jsem už povědomý hlas a pomalu se otočila, jo stál tam ten vysoký bělovlasý týpek ,,co chceš ?" řekla jsem podrážděně ,,ale nic.. Možná jen tě poznat?" usmál se zlomyslně ,,nech mě.. Nemám na tebe náladu" otočila jsem se k němu zády a šla pryč ,,ale tohle se nedělá, není to slušné" ptravoval dál ,,to mi je jedno, a nech mě být" ,,nebo co ?" ,,nebo ti ukážu mojí sílu" zastavila jsem a naštvaně ze sebe řekla ,,páni už se bojím, holka která si ještě ani neodmekla žádnou schopnost mi bude vyhrožovat" začal se mi ppsmívat a já sevřela pěst ,,zvládnu to i bez tebe" řekla jsem a odešla. Jakmile jsem vyšla ze školy, zamířila jsem do lesa a když jsem věděla že mě nikdo nesleduje zastavila jsem a spadla na kolena se slzami v očích a lehla si do stínu stromu a bezvládně tam ležela. Po nějaké době jsem usnula.
Sen
Stojím v lese a přede mnou je prosluněný kopeček kde klečí dívka, mě podobná a brečí. Vlasy jí kryjí obličej, ale bylo to ještě dítě. A vedle ní ležela katana, ale nějak zářila. Po nějaké době zvedla hlavu a ubrečené oko prosvícely zkrz husté hnědé vlasy velké žluté oči ,,ty si taky myslíš, že jsem zrůda?" řekla ubrečeným tónem zvedla se uchopila katanu a podívala se na mě. ,,proč neutíkáš?" usmála jsem se a kroutila hlavou, dívka se zarazila ,,proč nechceš neutíkašt..?" zvedla hlavu a natočila ji ,,nebojím se tě" řekla jsem klidným hlasem. Najednou se všechno uzavírá do temnoty a já se probouzím na tom stejném místě. Zvedám se a protírám si oči, je nový den. Cítím se jinak, silněji, sebevědoměji. Postavila jsem se a šla ven z lesa. Z lesa jsem zamířila do pokoje. Přicházím k pokoji a otvírám dveře a vcházím nasledně je zavírám a procházím chotbou a Marian mě chytl za ruku ,,kde jsi byla celoubnoc ?!" vyjel po mně ,,nechodíme spolu" řekla jsem a vytrhla mu moji ruku a naštvaně se na něj podívala ,,takže už zase.." řekl smutně ,,co?" zamračím se ,,zase máš žluté oči" zarazím se ,,musím jít trénovat.." vyběhla jsem z pokoje a zamířila do parku. Když jsem tam doběhla bylo tam už hodně lidí a trénovali. Vybrala jsem si svoje místo ve stínu a tam jsem si sedla ,,hele kdo přišel" ozval se zpoza stromu posměšný hlas ,, zase ty?!" vyjela jsen ,,notáák kliid hol-čič-ko" vylezl ze své schovky ,,Victor" mrknul ,,tak se vrhneme na to trénování" posadil se vedle mě ,,tak co mam teda dělat..?" otráveně jsem protočila očima ,, tímhle" vyndal černy fix a něco mi začal čmarat na prsty ,,ták a teď spoj svoje dlaně a pomalu je oddaluj" udělala jsem jak řekl a mezi dlaněmi se začal rýsovat meč a když byl hotov spadl na zem. Vypadal jako ten ze snu. Vzala jsem ho do ruky a povzvedla ho prpti němu ,,ale alee kočička si chce hrát" ,,tuhle hru nikdy nezapomeneš" vytasil svůj meč. Byl to asi 5 cm tlusty meč, takový jako z doby králů. Blbě se culil ,,ja ti tu hubu uříznu" zamračila jsem se a všechna pozornost šla na nás. On zaútočil 1. Zaútočil zezhora zprava, vykrila jsem útok a zaútočila zpátky do jeho hlavy, ale to zas vykril on, sice jeb tak tal ale vykril. Potom jsem se stáhla a čekala než zaútočí a čekání se vyplatilo, šel na mě zepředu a já se mu vyhnula a zaútočila zezadu. Cítila jsem se plná energie a pohybovala jsem se tak rychle. Bylo takové ticho, nikdo ani necekl. Mířila jsem přesně na krk, ale najednou mě něco odrazilo a stál tam fialovo vlasý kluk vypadal dost naštvaně. Zastavila jsem se na zemi a opřela se o svojí zbraň ,,nepřehnala jsi to trochu?" ,,omlouvám se, přehnala jsem to, ale nemohu za to že mi Victor nesednul do noty" usměju se ,,alespoň jsme zjustili jak dobrá jsi s mečem a jakou máš schopnost - teleportaci" trošku mě to zaskočilo. Pak se mu Victpr omluvil a já odvolala svoji zbraň a šla domů. Cestou jsem potkala Abby, zřejmě byla svědkem mého souboje ,,Lauro, to bylo boží jak jsi se dostala za něj a chtěla mu uříznout hlavu" ,,byl to můj boj ne jeho" zamručela jsem a v hlavě si promítla jeho tvář bez emocí ,,hele už musím tak ahoj" rozloučili jsme se a já šla domů. Tam už na mě čekal Marián. Vztoupila jsem a čekala až bude opět jančit. Nepřišel, tak jsem šla dál. Vešla jsem do pokoje a tam si na posteli spala šípková růženka Mariánka. Nevšímala jsem si ho a šla si rovnou lehnout.

Damian

Victor

Fialovo vlasý týpek

Týpek ze školní rady

Holka ze školní tady

Taak snad se vam tenhle díl líbil, je možná trochu opožděný ale snad to nevadí ^•^~
Tak zase někdy.