Namáhavý den ?

5 1 3
                                    

Otevírám oči za rachotu vedoucího z kuchyně. Zvedám se a jdu se podívat, co tam ten Marián zase dělá. Když jsem se tam dovlekla, stál tam u sporáku a snažil se něco udělat ,,co dělás tak brzo ráno.." vykoukla jsen zpoza rohu ,,já ti dám brzo je 11" zasmál se zmkla jsem a zalezla zase do postele ,,ani o víkendu člověka vyspat nenechají" zamručím si sama pro sebe ,,a kdo má pak dělat oběd?" ze dveří se ozve Mariánův hlas, který doprovázelo ťukání na dveře ,,jdu otevřít" zařvu a ldyž otevřu vyskočí na mě Abby a Akira ,,přišli jsme na oběd" zasmála se Akira ,,a-ale kdo vás zval?" zadivím se a obě ukážou do kuchyně ,,tak na co čekáme, jdeme jíst" odebrali jsme se do kuchyně, kde už čekalo jídlo. Když jsme dojedli všechny jsem vytáhla ven. Když jsmr došli k parku, vytasila jsem svojí zbraň ,,kdo se mnou bude bojovat?" namířila jsem svůj meč proti nim ,,já" ozvalo se za mnou otočila jsem se a stál tam ten nízkej bělo vlasej týpek ,,Felix" mrknul a vytáhnul 2 dýky ,,ukážu ti, jak se používá teleportace" usmál se energicky ,,já budu ta, která ti dá lekci" usmála jsem se zpět. Souboj začal. Vrhnula jsem se na něj, ale zmizel. Věděla jsem že je zamnou, takže jsem se rychle otočile a jeho dvě dýky blokovala. Další útok byl můj, šla jsem na něj z leva věděla jsem že o mě ví ale když jsem se napřáhla k útoku přemístila jsem se za jeho záda a udělala jeden dlouhý tah rukou. Protivník, člen školní rady spadl na zem. Postavila jsem se před něj ,,není možné, že bych tě takhle eychle přenohla" sklonila jsem se k němu a on tam bezvládně ležel. Přiběhla k němu nějaká holka a nahmatávala mu tep ,,žije, ale jen tak tak" zděsila se ,,vezmu jej do nemocnice" objevil se za ním fialovo vlasý kluk a zmizel s ním stejně, jako když přišel ,,to jsou všichni tak slabí ?" povzdechla jsem si ,,být tebou, moc se nevychloubám" řekl dívčí hlas ,,zkzs to se mnou" otočila jsem se a stála tam holka ze školní rady ,,tak fajn" pokrčila jsem rameny. Vytasila obrovskou rudou kosu ,,se mnou to nebude tak lehké" mile se usmála. Souboj začal. Stála tam a čekala na můj útok. Rozeběhla jsem se a přemístila se za její záda, ale hned mě odrazila. Zkusila jsem to znovu, teleportocala jsem se k jejím zádám a chtěla jí seknout, ale zase jsem byla blokovaná. Nemůžu čekat, musím útočit rychleji. Zkzsila jsem stejný kousek, přiblížila  jsem se k ní ze zadu a sekla jsem, jako obvykle jsem byla odražená, ale tentokrát jsem sekla víckrat, byla jsem odražená ,,už mě to nebaví" zívla si když vtom jsem zaútočila na její levý bok a prorazila tím její obranu. Nijak jí to nepoškodilo, ale rychlost na ní funguje. Druhou ránu mi už nenechala a zase vše dokonale blokovala. Musím se snažit víc, abych jí porazila. Odskočila jsem od ní a sledovala každý její pohyb. Najesnou se rozeběhla, rána z leva, kterou jsem blokovala mi velice pomohla k dalšímu útoku, jakmile se napřáhla k seknutí já se přemístila za její záda a sekla, nasledně vpravo vedle ní a taky sekla potom nalevo od ní a udeřila na posled ,,rychlost byla vždy má slabina" zasmála se a klekla si na kolena ,,budeme dělat, že jsi vyhrála" podívala se na mě zkrs její dlouhé hnědé vlasy ,,Erika" zvedla se a podala mi ruku ,,bylo mi ctí s tebou bojovat, Eriko" usmála jsem se a ona mi úsměv opětovala ,,Lauro?" otázal se mě Marián a já se na něj otočila ,,co kdyby jsi si dala souboj se mnou?" usmál se ďábelsky ,,porazím tě" usměv jsem mu opětovala a připravila se k boji. Vytasil planoucí dlouhý rudý meč.

 Vytasil planoucí dlouhý rudý meč

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Připravila jsem se k útoku. Souboj začal. Rozeběhl se a napřáhl se k útoku, připravila jsem se k odražení. Jeho planoucí meč jsem zarazila, ale udeřil příliš silně a já odlítla a dopadla na záda. Zvedla jsem se, byla jsem už unavená z předešlého souboje. Uchopila jsem svoji zbraň a rozeběhla se proti němu, když jsem se dostala k němu, použila jsem svoji schopnost a dostala se za jeho záda ,,baf" pošeptala jsem mu do ucha a dávám mu meč pod krk ,,lek" chytá mě za zápěstí a přehazuje přes rameno, udělám kotoul po zemi a zůstávám ležet ,,co ke, už máš dost ?" usmál se ,,jak bych mohla" zvedám se se známkou vyčerpání. Postavila jsem se a stála sledovala jsem každý jeho pohyb a když se rozeběhl jen jsem se přemístila za něj, ale překvapil mě, když po mě hodil ten svůj oheň. Snažila jsem se uhnout, ale nepodařilo se mi to a spálil mě. Vyčerpáním jsem spadla na kolena a držela si rameno. Dívala jsem se na něj a on na mě, byl to pro mě opravdu namáhavý souboj.  Postavila jsem se a těžce dýchala. Povzvedla jsem hlavu a pomalu jsem k němu vykročila. Najesnou se začal divně kroutit a já se zarazila, všimla jsem si jak se začal propadat do země. Pomalu jsem k němu došla a zastavil se když měl kolena v zemi a jeho ruce byly svázány kořeny. Položila jsem mu moji zbraň na krk ,,jsi poražený" usmála jsem se a zratila jsem vědomí.

Tak a máme tu opět nový díl, a jak to bude asi pokračovat ? Kratší díl tu dneska máme, ale snad to nevadí. Tak u dalšího dílu
Ahooj.

Abnormální SvětKde žijí příběhy. Začni objevovat