Abnormální Svět

Škola

Je pondělí 6.3. 2017 6:00 a mě zvoní budík. Promnu si pči a opatrně se zvedám. Dnesja přestupuju na novou školu. Docela se tho bojím.. Bojím se změn, a co ?! No nic přehodím nohy na zem a zvedám se z postele. Z obýváku už slyším štěkot Aiko. Jdu jako každě ráno do koupelny, kde spáchám ranní hygienu. Když procházím kolem zrcadla, tak so všimnu, že něco není v ppřádku. Zastavím se a podívam se pořádně. Už jsem si toho všimla. Mám žluté oči. Vyděsila jsem se a udělala krok do zadu. Byla jsem vyděšená. Ale nemohla jsem ztrácet čas, přece jen jedu na novou školu spolu s Akirou a Abby. Otevřela jsem Aiko dveře od obýváku a rychle jsem si zbalila v4lěci do mého  černobílého kufru, a potom osobní věci do brašny. V 6:50 jsem vylítla na bus. Na druhé zastávce se ke mně přidala Abby. Seděli jsme na zadních sedadlech. Trvalo to půl hodiny, než jsme dorazily do Sokolova, kde se k nám přidala i Deisera, a potom jsme jeli 2 hodiny, do neznáma kam. Protože jsme neodešli sami, ale přeřadila nás tam škola. Možná to bylo kvůli našim průšvihům, ale bůh ví. Holky na mě celou dobu koukali, asi to bylo kvůli těm očím, ale ani jedna se mě nezeptala. Jen na mě se strachem koukali. Když jsme dojeli, tak jsem čapla svůj kufr a vyběhla z prostornégo autobusu. Předemnou se zjevila obrovská překrásná budova. Za sebou jsem slyšela hlasy holek ,,Lauro, nepospíchej tak uděláš nám ostudu" řekla Akira a zrazu se zarazila, když vylezla i Abby tak se jen koukla a já viděla nějakou dámu blížit se k nám ,,vy budete Akira Deiserová, Abby Sildemová a Lau-" zastavila se když se podívala na mě ,,ano to jsme" odpověděla Akira a snažila se nás dobře reprezentovat ,,m..máte hezkou školu" vyklopila ze sebe Abby a dáma se jen usmála ,,já jsem Laura Kolinsová" poklonila jsem se a doplnila ji ,,já jsem ředitelka této školy, Miriam Kosilová" usmála se a šla s námi do školy, nejdřív nám ukázala pokoje, každá byla v jibném, a zdálo se že budeme mít spolubydlící. Akiry pokoje byl v levém křídle číslo 36, Abby v pravém číslo 45 a já, není to ve křídle spíš uprostřed těch křídel číslo pokoje 12. Potom nám ukázala všechny učebny a nakonec nás odvedla do tříd.Akira a Abby jsou spolu ve třídě 1C a já sama v 1B. Když jsem zaklepala ozavole se ,,dále" a vešla jsem do obrovské místnosti ,, ty budeš ta nová studentka" podíval se na mě vyučující a po třídě se rozhléhaly rozhovory ,,ticho!" zařval a potom se mi opět vjenoval ,, představ se nám ,,j..já jsem Laura Kolinsová, je mi 15 let a jsem tady nová" řekla jsem rozechvělým hlasem a učitel mě poslal do předposlední lavice u okna, kde seděl kluk, zřejmě jsem ho zajmala, furt na mě nenápadně koukal.. Koukal na mě každý, ale to je jedno. Jak si asi vedou ty dvě ? Po hodině jsem se vydala najít ty dvě. Všichni na mě koukali a radši se mi vyhýbali obloukem ,,hej ty pojď sem" zavolala na mě jedna docela sebevědomá dívka a všichni si o nás šiluškali ,,ty jsi tu navá, že? ,,ano, to jsem" ,,řeknu ti něco o téhle škole, pojď se mnou" řekla a zavedla mě na střechu školy ,,tohle není obyčejná škola" otočila se na mě s vážným pohledrm ,,je to škola, kde se naučíš ovládat své schopnosti a to že se ti všichni straní, znamená že se bojí tvě síly" ,,m..mojí síly" zeptala jsem se vyděšeně, ale nebála jsem se, spíš jsem se cítila dobře ,,ano.. Ty tvoje oči.. To przrazují" řekla zavistně ,,už běž tvoje kamarádky tě hledají" usmála se a já se rozeběhla ke dveřím ,,někdy se mnou trénuj" dodala vesele a já se na ní otočila s úsměvem a kývla. Když jsem scházela schody, tak jsem narazila na nějakou holku která vypadala, že pospíchá. Když jsem sešla schody, tak nastalo ticho a holky se proti mně rozeběhli ,,kde jsi byla?!" roze4lřvala se Abby ,,klid.." řekla jsem opovrhovaně a šla do třídy ,,Lauro počkej" řekla Akira a já se na ni otočila ,,bylo by fajn kdyby jsi nám řekla kde jsi byla" řekla smutně Akira ,,byla jsem na střeše" řekla jsem mírně a Akiře se ulevilo. A já se vrátila do třídy a sedla si vedle toho kluka ,,eheehem.. Jsem Laura, a kdo jsi ty?" podívala jsem se na něj a usmála se a on se zarazil ,,..Nathen" řekl a potom zase stichl. Zazvonilo a všichni si sedli do lavice. Učitel vešel do lavice ,,sednout!" řekl přísným hlasem, který se ozíval po třídě ještě chvilku podíval se na mě přísným pohledem ,,ty jsi ta nová, že" mírnějším hlasem ,,ano" řekla jsem sebevědoně a on se začal věnovat své výuce. Po hodině jsem se zvedla a šla hledat tu holku. Musím se jí na něco zeptat. Když jsem vyšla ze třídy viděla jsem jí bavit se s někým, nechci jim skočit do řeči, tak jsem šla radši jen za holkama ,,hej, počkej" zavolala na mně a přiběhla ke mně ,,jméno?" zeptala se mně ,,Laura" ,,Natali" usmála se a podívala se za mě když jsem se otočila tam kam kouká tak stál Nathan ještě s jedním klukem ,,tobě se líbí Nathan?" zeptala jsem se a ona se začala smát ,,ř-řekla jsem něco špatně?" chytla mě za rameno ,,tady ti nic neřeknu všichni na nás koukají, počkej na mě před levým křídlem" mrkla na mě a odběhla pryč a já si šla pro věci a šla pomalu na pokoj ,,Laurooo!!" někdo na mě z dálky křičí otočím se a za mnou běží Abby Akira. Hlavou mi začalo prolétávat jsou i ony silné ? Bojí se mě taky? Mají o mě strach? Ví co je tohle za školu? Začala jsem se potit, srdce mi začalo bušit jako o zavod a začala jsem couvat a utíkat. Doběhla jsem k mému pokoji, kde jsem se zavřela a těžce vydýchávala ,,jsi v pohodě?" zeptal se mě klučicí hlas. Zvedla jsem se a vyběhla ze dveří a zaměřila jsem si to do lesa, hned vedle školy. Když jsem probíhala lesem, tak jsem zakopla a udělala několik kotrmelců. Sedla jsem si ke stronu a opírala se o něj. Pořád jsem byla vyděšená a bála se sama sebe. Najednou jsem slyšela praskání suchých klacíků vyskočila jsem ,,kdo to ?!" klepala jsem se víc jak osika ,,klid" řekl vytočeně a já se stále klepala. Podíval se mi do očí a zvedl obočí a přistoupil ke mně ,,nepřibližuj se!" vyjekla jsem a couvla zastavil se a jeho výraz se rázně změnil ,,tak hele hezky si sedni na prdel a neříkej mi, co mám dělat! Stačí mi že s tebou teď mam sdílet pokoj !!! A vrať se až budeš v klidu!" vyjel a mě začali stékat slzy po tvářích a nohy se mi polomily. On na mě chvíli koukal a pak si ke mně klekl a vzal mě do náručí a nesl asi do mého pokoje. Cestou se ba mě ani ne podíval. Když vešel do "našeho pokoje" vyzul mě z bot a pak u sebe tak mě vzal chodbou a položil až na měkké posteli. Byla hezky ustlaná a voněla příjemně po levandulích. Rozhlédla jsem se po místnosti a viděla jsem na pravo ode mne velkou obrazovku s malou pohovkou, nalevo  od tohov rohu dveře, za mou hlavou okno a pod nohami dvě skříně. No jo Natali ! Vylítla jsem da sedu a rozeběhla jsem se ke dveřím, kde mě on srazil na zem ,,co jsi chtěla dělat? " podivil se a koukal na mě blbě ,,N..Natali ! Musím za ní jít!" vyjekla jsem ,,oou počkej chvíli, ty se bavíš s princeznou ?" podíval se na mě nedůvěryhodně ,,jo! Tak mě už pusť!" chtěla jsem se postavit ale on se ke mně sklonil, položil ruku na moje rameno a schodil mě ,,mám podmínku.." usmál se ,,jakou?!" zavrčela jsem, protože mi bylo jasný, že ho teď asi nepřeperu ,,hehe.. Půjdu s tebou" uculil se ,,asi nemám jinou možnost.." podívala jsem bokem a ob si ke mně kleknul ,,ale máš" pošeptal mi a chtěl mi šáhnout pod tričko, ale já ho odkopla nohou a bosa vyběhla z pokoje a pokračovala jsem i po chodníku ,,Natali!!" řvala jsem snad přes celou školu a přede mnou se zjevila Natali ,,co tu tak řveš? A ještě bosá ?" smála se a já se k ní přitiskla pomoc.." cela rozklepaná jsem řekl a smích jí přestal ,,kdo ti dělá problémy?!" řekla Akira za mnou naštavaná a já se k ní otočila se slzou u oka ,,můj s..spolubydlící" řekla jsem a Akiře se změnila tvář v nejhorší noční můru ,,to mu nedaruju!!" zařvala a začal z ní proudit černý oheň, lekla jsem se toho, ale Akira si toho nevšímala a pomalu kráčela ,,hmm takže Marián dělá problémy.." řekla Natali a v jejím obličeji se objevil úšklevek ,,a ještě naštval docela nebezpečnou holku" její tvář se usmívala a rozeběhla se za Akirou ,,Lauro, co se děje?" doběhla ke mně Abby ,,pojď za mnou" řekla jsem a rozeběhla se za všemi s patách vzádech polomrtvou Abby. Když jsem tam doběhla před budovu s mím pokojem tak jsem viděla Akiru, které oheň stále hořel jak šlehá po Mariánovi oheň ,,p-počkej nech si to vysvětlit!" vyhýbal se všemu a když viděl mě tak se ke mně rozeběhl ,,řekni jí že to je nedorozumění!!" v očích ke mně cítil nenávist a Akiře uhasl oheň ,,tak to chci slyšet" naštvaně řekla a zkřížila ruce na prsou ,,není to nedorozumění, ale Akiro iluklidni se nic vážnýho se nestalo" snažila jsem jí uklidnit ale ten oheň opět začal hořet ,,vždyť ani nevíš, co se stalo" vmísila se do toho Natali a Akira alse na ní podívala nedůcěryhodně ,,joo, nic se nestalo"  řekl Marian ,,ty se do toho neser!!" zařvala a ohnivá černá koule se rozletěla proti němu. Něbco se ve mě pohlo a já se rozeběhla a odstrčila ho, ale koule sejmula mě. Upadla jsem do bezvědomí. ,,Lauro slyšíš mě ?! Lauro!!" slyším známé hlasy a otvírám oči ,,strašně mě bolí bok" prohodím a prohlížím si místnost. Je to nejspíš nemocnice. Vzadu za všemi vidím brečet Akiru. Nejspíš si to dává za vinu ,, nechte mě tu samotnou s Akirou" řekla jsem na ostatní a Akira zvedla hlavu. Místnost obklopilo ticho ,,Akiro, není to tvoje chyba" usmála jsem se ,,ale je !! Já jsem tu kouli vystřelila!!" rozbrečela se ještě víc sedla jsem si a vzala jí za rameno ,,neumřu" otevřeli se dveře ,,máte štěstí, nevyli zasaženy životně důležitělé orgány, ale temny oheň je nebezpečna schpnost nauč se to ovládat" řekl muž v bílém habitu. Akira si oddechla ,,a budu moct jít už dnes jít domů?" zeptala jsem se a muž se podíval do tabulek ,,až zítra" Akiře bylo ještě lépe, ale stále jí to zžíralo. Muž odešel a pak i Akira. Zůstala jsem v pokoji sama. Zvedla jsem se z postele,ale moje tělo je stále moc unavené a nestihla jsem se ani opřít a už jsem padala, ale někdo mě zachytil a posadil na postel, když jsem se podívala na tu osobu zjistila jsem, že to je Marián. Tady mě už nic nepřekvapí. Chtěla jsem se znova zvednout, ale Marián mě nepustil ,,nech mě se zvednout!" ,,nemusíš být furt tak hrubá" lehla jsem si a otočila se k němu zády. Chvíli bylo ticho, ale potom mě chytnul za ruku a otočil k sobě, vyhrnul my tričko a díval se mi na ránu. Nevěděla jsem co od něj čekat. Přexe jen jsem mu zachránila život.

Mariánův pohled
Nemůžu uvěřit, že jí temný oheň skoro nic neudělal.. Je to jedna z nejsilnějších schpností.. Ty oči tomu asi odpovídají, ale i tak v nejlepším případě by podstoupila operaci. Ale jí to nic neudělalo.

Laury pohled
Potom co mi Marián shrnul tričko, tak ba mě furt zamyšleně koukal. Za nedlouho jsem usnula.

Natali

Škola

Marián

Nathan

Takžee snad se vam tato kapitola líbila a budu rada za každý hlas i komentář ^•^~