Shut up, Lupin! |POZASTAVENO|

Příčná ulice

Byl poslední den prázdnin a pro Jade nastal den F. Ano, přesně tak, den F. Jade si ráda vymýšlela a pro tento den si zvolila písmeno F jako Fantastický. Dnes měla poprvé spatřit kouzelnický svět, svět o kterém ještě před měsícem nevěděla že existuje, svět ve kterém se nevyzná.

Jade rychle seběhla schody a samou nedočkavostí málem rozbila maminčinu oblíbenou vázu. Vlítla do kuchyně a plnou rychlostí narazila hlavou do tácu, na kterém nesla matka snídani. "Jade! Co to děláš, podívej co jsi provedla! " pokárala matka svou dceru, která však jakoby nevnímala a ani snad necítila žádnou bolest po nárazu. Šťastné se podívala na matku a řekla "Mami nezlob se, nemůžeme už vyrazit?" matka nakonec souhlasila.

Jade si myslela že se do kouzelnického světa dostane pomocí nějakého předmětu, třeba koberce nebo koštěte, proto byla překvapená když jeli obyčejným autobusem do centra Londýna, matka ji však vysvětlila, že stačí najít jistou hospodu a tam poklepat na správné cihly.

Jade nemohla uvěřit vlastním očím. Tolik nového a neprozkoumaného pro její oči. Všude spousta čarodějů a čarodějek v dlouhých a pro ni netradičních hábitech. A to ještě nepočítala všechny ty obchody. Nejvíce ji to táhlo k obchodu s košťaty, která se prodávala pro nějaký sport, ale nemohla přečíst jeho název. Ihned se chtěla rozeběhnout do ulice a vše prozkoumat, matka ji však zarazila "Podle seznamu Jade, podle seznamu." a proto vyrazily do obchodu s hábity. Jade si koupila krásný hábit, který jí skvěle padl. Další obchod který navštívily byl s hůlkami. "Ollivander" četla nahlas Jade. "To je hustý jméno" prohlásila nadšeně. "Jade, musím si ještě něco vyřešit a dokoupit ti učebnice. Myslíš že by jsi to zvládla sama?" zeptala se matka Jade. "Jistě mami, jen běž." prohlásila a vešla do obchodu. U pultu spatřila chlapce v otrhaném oblečení s hnědou čupřinou, který si právě vybíral hůlku. Když s ní švihnul, vyletěly z ní jiskry. Byla to ta pravá. Jade se pomalu přibližovala k pultu a chlapec, který se svou novou hůlkou spokojeně odcházel, si jí nevšiml a vrazil do ní. "Promiň, neviděl jsem tě, jsi vpohodě?" optal se s obavou v hlase. Jade zvedla hlavu, aby mu viděla do tváře. Měl krásné oříškové oči. "Ehmm- ehh" zakoktala se Jade. "Jo, jsem vpohodě" usmála se na chlapce. Ten se jen usmál a odešel. Jade se za ním dlouho dívala, dokud ji nezmizel z dohledu. Něco na něm bylo velice zvláštního. "Ehmehm" odkašlal si šedovlasý pán za pultem. "slečno Carmwellová, přišla jste si pro hůlku nebo pro svého vyvoleného?" odvětil s jistým pobavením v hlase. Jade mírně zčervenala a vydala se k pultu.

Jade spokojeně vycházela z obchodu se svou novou hůlkou. Matka na ni už čekala "Jade, tak jak to dopadlo? Abych nezapomněla, tady máš opožděný dárek k narozeninám." Jade si až teď všimla velké klece se sovou. Byl to nádherný puštík. Jade s radostí poděkovala a s otevřenou pusou pozorovala své nové zvíře. "Bude ti nosit dopisy až budeš ve škole. Takhle spolu budeme moci komunikovat. Stačí jen říct komu chceš poslat dopis a sova mu ho donese. Takhle jsme si dopisovali s tvým tatínkem." Jade se smutkem v očích pohlédla na matku, které po tváři tekla slza. Jade matku obejmula a setřela ji slzu. "Mami, teď nebuď smutná prosím, tohle má být přeci šťastný den." Máš pravdu, co takhle dát si zmrzlinu?"

Jade se s námahou svalila do své postele a s úsměvem na rtech přemýšlela o zítřku. Svého puštíka položila na stůl. " Hmmm, jak ti mám říkat, co? Co takhle Franklin? Ano! To je dokonalé. Den F a mám sovu na F. Skvělé" Jade usínala a její poslední myšlenky směřovaly na zítřek a na toho kluka co potkala u Ollivandera. Potká ho? Bude s ním na koleji? Jedním si ale byla jistá. Musí zjistit jeho jméno.