Shut up, Lupin! |POZASTAVENO|

Den D

A je to tady. Ten den D. Ano, den D jako dramatický, drastický nebo snad dementní?? Ne! Tento den Jade pojmenovala jako dobrý, ve smyslu nejlepší den v jejím životě. Den, kdy se její budoucnost změní k lepšímu. Aspoň v to doufala.

"Mamííí, dělééj." hulákala Jade po celém domě, protože nestíhaly. Bylo půl 11 a vlak odjížděl přesně v 11. "Jade už jdu, naskoč do auta, rychle!" zahulákala matka. Se vší rychlostí to vystartovaly z ulice jako blesk. Bylo za 10 minut 11 a ony teprve parkovaly. Jade se svým vozíkem utíkala opravdu rychle. "Mami dělej máme jen 5 minut, jak se tam dostaneme?" Tudy, projdi tou zdí, já tam nemůžu. Běž, pošli mi dopis po Franklinovi. Utíkej!" Jade neváhala a plnou rychlostí se rozeběhla proti zdi. Každou chvíli počítala s nárazem, který by ji mohl zlámat kosti v těle. Místo toho pocítila příjemné šimrání po celém těle. Otevřela oči. Byla tam, byla na nástupišti 9 a 3/4. Se svým kufrem se vyškrábala do vlaku a zapadla do prvního kupé, které jí přislo pod ruku, protože vlak se právě rozjížděl. Jade si oddechla a rozhlédla se po kupé. Všichni obyvatelé, nebo spíše obyvatelky se na ní koukaly poněkud vyděšeně. "Promiňte že jsem sem tak vtrhla, mohla bych tu zůstat?" optala se dvou děvčat, která seděla u okna. "Ale jistě jen se posaď. Ty jdeš taky do prvního?" optala se ji s úsměvem dívka s ryšavými vlasy. "Ano, jmenuju se Jade Cramwellová, a vy? Já jsem Lily Evansová a tohle je Christina Diggory." "Těší mě" odvětila Christina s Jade zároveň. "Vy jste z kouzelnických rodin?" optala se Jade. "Nene" odvětila Lily. "Já ano" odpověděla Christina. " A ty?" Já jsem napůl, mamka je mudla a taťka byl kouzelník." Jade se se svými novými kamarádkami pustila do dlouhého povídání. Doufala, že se dostanou do stejné koleje. Byly zrovna zabrané do velice zajímavé konverzace o Bradavicích, když do kupé přišla paní s vozíkem plným jídla a nabídla jim spoustu sladkostí. Christina vykoupila skoro celý vozík, ihned dívky informovala, že jídlo je její největší láska. Jade si Christinu pořádně prohlédla. Měla černé krátké vlasy, modré oči. Opravdu na ni nebylo vidět, že je jedlík. Lily i Jade si koupily pouze Bertíkovy fazolky. Ihned se rozhodly je ochutnat. "Pozor holky, vzhled může klamat, některé jsou opravdu hnusné. Můj bratr jednou snědl fazolku, která chutnala jako holuby z nosu." varovala je Christina. Jade s Lily na sebe hodily vyděšené pohledy, ale přece si fazolku vzaly. "Fuuuuj, to chutná jako zvratky!" vyplivla Jade fazolku a pohlédla na kamarádky. Ty se v záchvatu smíchu válely po sedačkách. "Lily, teď ty....dělej" Lily si vzala černou fazolku. "Joo, mám to ale štěstí, ta chutná jako sušenka!" vykřikla šťastně Lily a s úsměvem se otočila na Jade, která se na Lily mračila, protože jí se výběr fazolky tolik nepovedl. "Nubuď nabručená Jade. Tohle se může stát každému." odvětila se smíchem Christina. "Christino? V jaké koleji je tvůj bratr? Jacob je v Havraspáru, je o rok starší. Já bych chtěla buď tam a nebo do Nebelvíru. Co vy?" pohlédla Christina na dívky. "Já chci do Nebelvíru nebo do Mrzimoru." odpověděla Lily. "A já do Zmijozelu nebo do Nebelvíru" odpověděla Jade. Chvíli bylo v kupé ticho, ale ne to trapné, tohle bylo ticho ve kterém dívky přemýšlely, co se bude dít až vlak dojede do Bradavic. Co pak? Jak budou Bradavice vypadat? "Dojdu si odskočit, za chvíli se vrátím" Jade se zvedla a odešla. Prohlížela všechna kupé. Mysl jí přivedla na onoho chlapce na Příčné ulici. Potká ho tu? Snad ano. Prošla už skoro celý vlak a už ani nedoufala že chlapce najde, když v tom se v předposledním kupé ozval výbuch smíchu. Jade prošla okolo kupé a snažila se nenápadně nakouknout dovnitř. Uviděla ho a on uviděl ji. Na pár vteřin se střetly jejich pohledy. Jade se nemohla odtrhnout od jeho hnědých očích a to samé platilo o chlapci. Zjevně ho její zelené oči fascinovaly. "Remusi, na co tak čučíš?? " zeptal se ho kluk s černým vrabčím hnízdem na hlavě a kulatými brýlemi." Jamesi? Já už asi vím" prohlásil chlapec s bouřkovýma očima a černými dlouhými vlasy. Jade se nestihla ani vzpamatovat a už jí něčí ruce zatáhly do kupé. "Ahoj, já jsem James Potter a tohle je Sirius Black" odvětil chlapec s brýlemi. "Jak se jmenuješ ty, krásko?" Jade, Jade Cramwellová." vykoktala ze sebe Jade nervózně a podala si s chlapci ruku na přivítanou. "Jé promiň, já se ještě nepředstavil, jmenuju se Remus Lupin" vydrmolil ze sebe chlapec na kterého se Jade tak dlouho dívala. "Ahoj" odpověděla Jade. Takže Remus. Hezké jméno. "Jedeš do Bradavic také poprvé?" Ano jedu. Tak snad se uvidíme ve stejné koleji. Ano, snad ano." pousmála se Jade. "Tak já musím kluci, ahoj." řekla Jade a odešla z kupé. Doopravdy se však schovala přede dveře a odposlouchávala, co si kluci říkají. "Páni, ta je hezká co?" zeptal se černovlasý kluk svých kamaradů. "A mám pocit, že pálí tady za Remíkem" rozchechtal se. "Prosim tě, vždyť mě viděla jen 2 minuty..." I za 2 minuty se dá zamilovat Remusi" řekl James. "Já osobně jsem se asi taky zamiloval. Na nástupišti jsem viděl dívku se zrzavými vlasy. Byla tak nádherná, a to jsem ji viděl asi půl minuty" zavzdychal James. Jade už radši odešla, než aby musela dále poslouchat jejich rozhovor. Vrátila se do kupé za Lily a Christinou a zbytek cesty si s nimi povídala.