Shut up, Lupin! |POZASTAVENO|

"No potěš koště, co to děláte?"

"Pardon!" vykřikla hnědovlasá dívka, která právě sbíhala schody do Nebelvírské společenky. Cestou srazila hned dva malé prváky, kteří si nesli své učebnice. Jade doběhla k nástěnce u které už bylo pár lidí. Papír s novou sestavou týmu však stále chyběl. "Sakra Jamesi." zaklela. Po několika minutách čekání už byla tak vynervovaná, že se sebrala a vyběhla do chlapeckých ložnic. Když konečně našla dveře se jmény které hledala, vší silou je rozrazila. V pokoji byla tma a takový smrad, že si musela zacpat nos. Sáhla pro svou hůlku a lehkým mávnutím roztáhla závěsy. "Co za idiota nás to tu ruší?" zamrmlal naštvaně Sirius. James se převalil na druhý bok a nespokojeně zamlaskal. Dívce už docházely nervy a proto opět vytáhla svou hůlku a vyslovila formulku: "Aguamenti." z hůlky vystříkl pramen vody a pokropil oba chlapce. James vyskočil z postele jako čertík z krabičky a začal řvát na celé kolo. Sirius pomalu vstal a bylo na něm vidět, že je naštvaný, a to hodně. Jade už s hůlkou chtěla zamířit i na posledního obyvatele pokoje, ale jeho postel byla prázdná. "Copak ses úplně pomátla?" zeptal se jí už docela klidný nebelvírský chytač. "Já? To ty! Už přes hodinu máme vědět výsledky a ty moc dobře víš jak je to pro všechny důležité a vklidu si tu vyspáváš!" odsekla rozhněvaná Jade. James jakoby si uvědomil co promeškal a začal se rychle oblíkat. "Za 5 minut jsem tam." zamumlal přes límec košile. "No to ti doporučuju, jinak si mě nepřej." Jade se otočila k odchodu a už stála u dveří, když se na druhém konci pokoje otevrěly dveře koupelny. Vyšel v nich Remus s kartáčkem v puse a s ručníkem kolem pasu. "Co se to tu děje?" zeptal se udiveně. Když ale uviděl mokrého Siriuse který se snažil zachránit své vlasy a Jamese jak všude hledá čisté ponožky, málem vyprskl všechnu pastu. "Čau Jade." pozdravil dívku a pohledem sjel k oknu a pak ke svým nohám. Pak zvedl svoji hlavu a zděšeně se na ni opět podíval. Zjevně si uvědomil, že má na sobě pouze ručník a že v něm stojí právě před Jade. Ta se při pohledu na něj div neudusila smíchem. "Tak já už jdu." řekla a konečně otevřela dveře. " Jo a Reme, pěknej ručník!" křikla na něj se smíchem a odběhla zpátky do společenky. "Nejen ten ručník." pomyslela si.

James se po několika minutách doplazil do společenky s papírem v ruce. Lidé před nástěnkou mu uvolnili místo, papír byl konečně přišpendlený na svém místě. "Tak a je to, své rozhodnutí neměním! Ti, které jsem vybral, doufám že mě nezklamete!" Jade stála až vzadu a jak byla malá, neviděla nic. Konečně se dotlačila k papíru na kterém stálo: Novým brankářem je Scott Wood a druhým odrážečem Jade Cramwellová.
Jade při čtení svého jména zapištěla jako myš a zamířila si to k Jamesovi. "Díky moc Jamie!" radostně ho přitom objala. "Ale počítej s tím, že to se mnou nebude lehké." usmál se James. "Jako bych to nevěděla. Víš, s tebou není lehké vůbec nic."

S Remusem si Jade poslední dny vůbec nepovídala a ani ho moc nevídala. Mezi nimi něco bylo, tím si byla jistá. Ani jeden z nich ale nechtěl být ten první který na to přivede řeč. Jade si i všimla, že s ním není něco vpořádku. Běžně smějící se Remus byl podlední dva týdny zamlklý a odtažitý. Několikrát se ptala kluků co mu je, ale ti jí nechtěli nic prozradit. Jednoho pátečního rána když snídali už to nevydržela. "Ty. Já. Knihovna. Teď." sdělila mu zprávu a zvedla de od stolu. Za pár minut už byla na jejich obvyklém místě v knihovně a čekala na Remuse. On sám se došoural do knihovny a s tichým povzdechnutím si sedl naproti Jade. "Tak to vyklop." pobídla ho. Remus nevydal ani hlásek. Dívka trpělivě čekala až spustí sám, ale on se k ničemu neměl. Jade se tedy zvedla a pomalu přešla k pohovce na které seděl a přisedla si k němu. "Reme, co se děje?" zašeptala a jemně mu stiskla ruku. Remus se podíval na její ruku na té jeho. "Tohle se děje." odpověděl. "Co tím myslíš?" "Něco jsem si uvědomil Jade. Už před pár týdny jak jsi vrazila do našeho pokoje probudit Jamese." pohlédl jí do očí. "V ten moment se to všechno spustilo." "Co všechno?" "Všechny ty emoce a city Jade, copak nevidíš co semnou děláš? Co pouhá tvoje přítomnost způsobuje?" zlomeně odpověděl. "Poslední dva roky se snažím všechny ty city potlačit, ale při každé chvíli strávené s tebou se akorát derou ještě víc na povrch. Už to nevydržím!" Jade vedle něj do té doby jen tiše seděla. "Copak si myslíš že já se netrápím? Všechno co jsme spolu prožily, všechny ty průšvihy a všechny ty probádané večery v knihovně. To všechno jsou moje nejlepší vzpomínky a ve všech jsi ty! Tak moc chci aby mezi námi bylo něco víc." Remus ji znovu pohlédl do očí. "A přesně o to jde, to je ten celý problém. Jade já s tebou být nemůžu. Ublížím ti!" vyčerpaně složil hlavu do dlaní. "Co to povídáš? Ty by jsi mi nikdy neublížil, vím to. Reme, to že jsi vlkodlak není vůbec důležité. I přes to všechno k tobě cítím to samé." vyhrkla ze sebe Jade. "Miluju tě." potichu řekla slova která jí ležela v mysli hodně dlouho. "Co si to řekla?" zeptal se ji naléhavě Remus. "Slyšel jsi dobře, miluju tě." maličko se na něj pousmála. Z chlapce jakoby spadly všechny ty obavy co ho poslední týdny pronásledovaly."Už to nevydržím." zašeptal si pro sebe, Jade ho však moc dobře slyšela. Narovnal se a pomalu se začal k Jade přibližovat. Jade se jen zatajil dech. Bylo to tady, ten moment o kterém snila tak dlouho. Už je od sebe dělili pouze milimetry když uslyšely chlapecký hlas. "No potěš koště, co to děláte?" stál tam James s lišáckým úsměvem. Jade se začala celá červenat a snažila se co nejvíce zabořit do sedačky. Za to Remusovi sršely z očí blesky. "Jen počkej paroháči, za tohle vyrušení zaplatíš!"

Chichichi.