Další dny probíraly stejně. Až na jeden den. Jako vždycky o přestávce ve škole jsem na mobilu projížděla sociální sítě, přišel za mnou jeden kluk ze sexty. "Ahoj ty jsi Klára, že? " zvedla jsem hlavu od mobilu, abych věděla s kým mám tu čest. "A - ahoj, jo to jsem já" vykoktala jsem ze sebe. Byl pěkný fakt hodně pěkný. "Ty jsi tady nová, že? " měl dokonalý hlas, vlasy a hlavně modrý oči! OMG jak já miluju kluky s modrýma očima. "Jo, přestěhovala jsem se k tátovi." Naší krátkou konverzaci přerušil zvonek. Následující hodiny jsem z něj byla úplně mimo. "Co se ti stalo? Celou hodinu se směješ jako měsíček na hnoji?" Zeptala se Nikča. "Já ti ani nevím." odpověděla jsem ji při opisování zadání z tabule. "Ale víš." "Fakt nevím." Otočila jsem hlavu k Nikči. "Je to ten kluk se kterým jsi mluvila o přestávce?" Dálde vyptávala a nedala se odbýt. "No to bych neřekla." Snažila jsem to na sobě nedát znát.
Už jsem jen odpočítávala minuty do zvonění. Po zazvonění jsme s Nikčou doslova vylítly ze třídy. Před školou jsme se rozloučili a vydaly se každá svoji cestou domů. "Počkej!" Zakřičel na mě ten kluk. "Kama jdeš?" Zeptal se mě "Směrem k zámečku." Pousmála jsem se na něj "To je náhoda, já taky, můžu jít s tebou?" Podíval se na mě, byl o hlavu vyšší než já. "Jasně." Odvětila jsem a vyrazili jsme domů. Cestou jsm si povídali o všem možném. "A jak se vůbec jmenuješ?" Zajímavý, že za celou cestu jsem se to nedozvěděla. "Jmenuju se David." Podíval se mi do očí. "Tak, já jsem doma" vytáhla jsem z batohu klíče. "Rád jsem tě poznal Kláry." Objal mě a já mu objetí oplatila. Bylo to krásné, nikdy jsem kluka neměla. "Snad se uvidíme zítra." Odtahla jsem se od něj. "Stoprocentně!" Vykřikl nadšeně. Už jsme se jen rozloučili a já za sebou zavřela dveře. V lednici jsem si vzala banán a sedla si k mobilu. Chvíli jsem si psala s Aničkou. O Davčovi jsem ji neřekla a ani nemám v plánu to někomu říkat, ostatně je to moje věc a ne někoho jiného. Nachystala jsem svačinu vzala Aramise a vyrazila za tátou do práce. Zase jsme si pokecali a poprosila jsem ho o peníze, protože potřebuju zítra už nakoupit, nic tam není. Po chvilce jsem se vrátila domů a dala se do vaření večeře. Zrovna mi zabrněl mobil. Uživatel David vám poslal žádost o přátelství. Hned jsem ji přijala. "Ahoj Kláry, jsem rád, že jsem tě mohl poznat. Jsi fakt fajn holka." Usmála jsem se nad zprávou od něj, ale mezitím mi utekly brambory z hrnce ( jakože ta voda vybublala ven jen btw. :D) "Do prdele." Potichu jsem si zanadávala. Večeři jsem zase rozdělila na části, vařím, tak aby to bylo na večeři a pak na oběd. Táta se dnes vrátil brzo za co jsem byla ráda. U večeře jsme probrali pár témat, jako vždycky poděkoval za jídlo a šel osprchovat. Já mezitím poklidila po vaření a šla nakrmit Aramise, který pobíhal na dvoře. Podrbala jsem ho a chvilku si s ním pohrála. Pak už jsem ho jen zavřela do boudy a šla zpátky. Táta už byl ve svojí ložnici. Došla jsem mu jen popřát dobou noc a šla jsem nahoru. V koupelně jsem si dala sprchu, vyfoukala vlasy, vyčistila zuby a pleť a lehla si do postele. Během několika minut jsem usla.
Ráno táta nachystal snídani. Míchaný vajíčka. "Dobré ráno tati." Dala jsem tatovi na líčko pusu. "Dobré ráno." Podal mi talíř se snídani. "V pátek pojedu do Českých Budějovic, asi nepojedeš se mnou, že?" "Asi ne, musím být ve škole. A na jak dlouho tam pojedeš?" "Na dva dny. Je tam velká zakázka." Snad už si na mě příští týden udělá konečně čas. "No nic, já už půjdu do školy." Zvedla jsem se od stolu. "Jojo , měj se hezky. Nepotřebuješ něco? " optal se táta. "Ne, mám vše, ahoj." Zabouchla jsem dveře a šla do školy. Před školou na mě čekala Nikol. "Ahoj." Pozdravily jsme se a šly do třídy. Celý den utekl rychle, taky že byl pátek. Klasicky jsme šla domů pro psa a vyvenčila ho. Při procházce jsem potkala Davču. "Ahoj, to jsem rád, že tě zase vidím." "Já tebe taky." Energeticky jsme se pozdravili.
Davča: Můžu jít s tebou?
Já: Ale ano. Zrovna jdu domů, tak můžeš se mnou. A prosím pomohl by jsimi s nákupe?" optala jsem se ho s úsměvem.
Davča: "Jasný, rád ti pomůžu."
Doma jsem na dvůr vypustila psa vzala tašky, peníze a papírek s nákupem. Do obchodu jsme jeli trolejbusem. Pobralijsmevše co bylo na lístečku a jště něco navíc.
Já: "Pane bože, jak já ty důchodce nesnáším." už jsem si fakt musela postěžovat.
Davča: "Nojo. Nemají co napráci a n všechno mají moc času." souhlasilsemnou.
Nákup byl fakt těžký protože jsme táhli prací prostředky a další těžký věci a navíc, když to táhnete trolejbusem. Dá to fakt zabrat. Zazvonil mi mobil,byla na něm zpráva od táty.: Musímsiněcozařídit, dnes mě nečekej. Vrátím se až v neděli, jak pojedu z Českých Budějovic. Věděla jsem co myslí tím něco si zařídit. Jet za tou krávou, který udělal dítě. Naštvalo mě to. Koho by taky ne.
Davča: "Děje se něco?"
Já: "Ne, nic. Táta nedojede domů."
Davča: "Jakto?"¨
Já: "No prostě má dítě ještě s jinou ženskou a tak jel za ní a za tou malou holkou. A pak jede do Budějovic. Takže se vrátí až v neděli." byla jsem tak naštvaná, že jsem měla sto chutí se vším prásknout a začít křičet.
Davča: "Aha, tak to je dost špatný. Mrzí mě to."
Já: "Nemusí tě to mrzet." podrážděně jsem mu odpověděla. Už ani neměl odvahu něco říct. Na zastávce jsme vystoupili a kousek šli k nám. Tašky jsme položili na jídelní stůl a oddychli si
Já: "Jako tělocvik to dneska stačí." práskla jsem sebou na gauč.
Davča: "To teda."
Já: "Dáš si se mnou večeři?"
Davča: "A jakou?."
Já: "pizzu. Jsem líná vařit." byla jsem tak unavená i na to vaření
Davča: "Okey, to zní fajn."
