Nancy, George a Gertrůda

Ředitelna

George si tiskl čerstvou ránu na pravici. Když si třídní učitelka všimla, že krvácí poslala ho ke školní sestře, která ho ošetřila a následně poslala k ředitelovi školy.

Když vešel do místnosti, spatřil Nancy, jak sedí a nepřítomně hledí do dálky.

„Co se to stalo?" zeptal se jí.

„Zdálo se nám to samé. Že ano?"

„To přece není možné."

„Viděla jsem na vlastní oči, jak tě řeže do ruky, pak jsme se vzbudili a tobě tekla krev. Tohle není jen tak. Tohle má nějaký důvod. Tohle..." do místnosti vešel ředitel a Nancy ze strachu raději zavřela pusu.

„Slyšel jsem, že jste se poranil pane Myndhame. Doufám, že jste v pořádku."

„Ano už je to dobré."

„Dost mě překvapilo, při jaké činnosti došlo k tomuto poranění. Můžete mi vysvětlit, jak se může člověk pořezat při spaní? Podle mého názoru, pokud zrovna nespí v krabici s noži, to není možné."

„Určitě to taky znáte pane. Při krásném počasí a při dlouhém výkladu učitele se může stát, že usnete. Zdála se mi nějaká noční můra, nic víc. A to poranění, musel jsem se škrábnout."

„A vy slečno?"

„Nevím, co se vlastně stalo. Prostě jsem usnula."

„Dobrá, tak ať se to už znovu neopakuje. Můžete jít." Po zbytek dne se už spolu Nancy a George nebavili. Oba je vyzvedli jejich rodiče a odvezli je domů.

Den poté Nancy zůstala sama doma. Celou noc byla vzhůru a vzpomínala na šílenou hru, kterou s ní hrála neznámá dívka. Neustále si malovala na papír celou šibenici, a pak Nancy napadla hrůzná myšlenka. Co se stane, když tu hru prohraje? Byla jediná možnost, jak to zjistit – jít znovu spát.