Nancy, George a Gertrůda

Chyběl jsi mi

Venku už se stmívalo.

Nancy si zavazovala tkaničku, bylo jí smutno, že se s ním dlouho neuvidí. Najednou ji George chytil za ruku zvedl ji k sobě a podíval se na ni.

,,Jsi krásná, moc krásná." zase se usmíval. Políbil ji a řekl: ,,Budeš mi chybět."

,,Ty mě taky." Nancy si obula druhou botu, už šahala po klice.

,,Už teď mi chybíš." řekl a zašklebil se.

,,Ty jsi mi taky chyběl Georgy. Minule jsme to nedokončili. Jaká škoda, chtěla jsem tě mít jenom pro sebe. Nancy po tobě touží, chce tě, chce se vedle tebe probouzet, ale to já taky!" Nancy se zase divně usmívala, tekly jí slzy po tvářích. Její oči zčernaly.

,,Nancy?" zakřičel George. Nancy se kněmu pomala přibližovala.

,,Neříkej mi tím oporným jménem. Já nejsem Nancy." řvala.

,,A kdo jsi?" zeptal se George a snažil se od ní dostat co nejdál, snažil se ji zaměstnat otázkami.

,,To sám zjistíš!" rozeběhla se k němu. George utíkal do kuchyně vzal si do ruky nůž, ale než se otočil zpátky, Nancy ho praštila do hlavy a on se skácel k zemi.

Všude byla krev, Nancy se ho snažila zbudit. Brečela. Na jeho ruce bylo místo G vyřezané celé slovo, jméno Gertrůda.

V nemocnici se George probral, Nancy seděla vedle něj na židly.

,,Georgy, jak ti je, potřebuješ něco?" řekla opatrně, jen co si všimla, že se zbudil.

,,Motá se mi hlava, ale jinak dobrý." viděl, že je Nancy úplně rozrušená.

,,Co se stalo? Proč to máš na ruce?"

...