Nancy, George a Gertrůda

Rozhovor

Nancy seděla na posteli a brečela. To, co viděla ve svém snu, ji vyděsilo. Vzala si do ruky telefon, chtěla si pustit svou oblíbenou písničku, aby se trochu uklidnila. Zjistila, že před hodinou jí přišla zpráva od George:

Ahoj Nancy, potřebuji s tebou mluvit. Počkám po škole u šatny.

Nancy mu poslala zprávu, že tam bude, ale nemá moc času. Nevěděla proč, ale mluvit s ním nechtěla. Od rozhovoru v ředitelně, se mu vyhýbala, aby s ním nemusela řešit svoje děsivé sny.

Nekonečný den ve škole měla Nancy konečně za sebou, čekalo ji něco horšího, i hodina matematiky by ji lákala víc.

Stál tam, opíral se o zeď, měl na sobě její oblíbené tričko. Jako vždy obdivovala jeho ruce. Měl překrásné ruce.

,,Ahoj" řekla Nancy potichu. George se otočil a usmál se.

,,Už jsem si myslel, že nepřijdeš" hodil hlavou a šel k Nancy blíž.

,,Nemám čas. O čem chceš mluvit?"

,,Ty jsi na mě naštvaná?" už se neusmíval.

,,Ne, proč?" zalhala.

,,Netváříš se zrovna dvakrát nadšeně" přistoupil k ní ještě blíž, chytil ji za ruku a podíval se jí do očí.

,,Co se dějě Nancy?"

,,Já nevím, je to teď všechno tak... děsivé" do očí se jí hrnuly slzy. George ji objal a přitisk ji co nejvíc k sobě.

,,Bude to v pořádku. Musíme jen zjistit co se děje. To, že se nám zdají stejné sny, nemusí znamenat nic špatného"

,,A co tvoje ruka? To snad není špatné? Kdyby jsi viděl ten sen co se mi zdál včera, tak by jsi takhle nemluvil"

,,Co se ti zdálo?" zeptal se George.

,,Já už musím jít" řekla Nancy a chtěla odejít. George ji stále držel za ruku.

,,Nancy! Co se ti zdálo?"

,,Nech mě!" křičela.

,,Nancy"

,,Ona je zabíjí, ona tě chce pro sebe, ona tě... Je mi to všechno moc líto, ale já už chci jít " vysmekla se mu a utíkala pryč.